Téma týdne

V oceánu plave plastový ostrov o velikosti Německa. Jsou plasty naše zkáza, nebo naděje?

V nizozemském Rotterdamu v Het Nieuwe Instituut, kde se věnují inovaci a designu, právě skončila výstava PLASTIC – Promises of Home-Made Future. Tým kurátorů vedený designérkou Tal Erez návštěvníky provedl historií plastů, s jejich kladnými i zápornými stránkami. Ukázal je demaskované formě.

• 
  V oceánu plave plastový ostrov o velikosti Německa. Jsou plasty naše zkáza, nebo naděje?
  V oceánu plave plastový ostrov o velikosti Německa. Jsou plasty naše zkáza, nebo naděje?
• 
  Het Nieuwe Instituut pořádá výstavy, přednášky, realizuje výzkum a vývoj.
  Het Nieuwe Instituut pořádá výstavy, přednášky, realizuje výzkum a vývoj.
• 
  Po druhé světové válce se polymerní hmoty staly symbolem Swinging Sixties, příkladem za všechny je Futuro House. (zdroj: Het Nieuwe Instituut)
  Po druhé světové válce se polymerní hmoty staly symbolem Swinging Sixties, příkladem za všechny je Futuro House. (zdroj: Het Nieuwe Instituut)
• 
  Výstava mimo jiné poukázala na to, že plasty významně ovlivňují náš ekosystém. (zdroj: Het Nieuwe Instituut)
  Výstava mimo jiné poukázala na to, že plasty významně ovlivňují náš ekosystém. (zdroj: Het Nieuwe Instituut)
• 
  Platy nás provázejí celým životem. (zdroj: Het Nieuwe Instituut)
  Platy nás provázejí celým životem. (zdroj: Het Nieuwe Instituut)
• 
  Plasty a 3D tisk přinášejí nové možnosti výroby a distribuce. (zdroj: Het Nieuwe Instituut)
  Plasty a 3D tisk přinášejí nové možnosti výroby a distribuce. (zdroj: Het Nieuwe Instituut)

Velcí výrobci plastů, přesněji řečeno polymerů, o svém napojení na ropný a chemický průmysl většinou taktně mlčí. I když se výrobci snaží výrobní technologie modernizovat a snižovat tak dopad na životní prostředí, nikdy není přesně jasné, jaké nebezpečí z výroby opravdu hrozí.

Na výstavě kontrastují fotky ropných rafinerií a krajiny zamořené plastovým odpadem s líbivými fotkami dětí hrajících si se stavebnicí Lego a dívkami v šatech vyrobených na 3D tiskárně. Druhá část výstavy ukazuje například využití plastů při 3D tisku, při kterém se minimalizuje výrobní a distribuční proces. Výstava mimo jiné varovala, v době plastů není radno podléhat reklamě ani povrchnímu greenwashingu. 

Výstava PLASTIC Promises of Home-Made Future nabídla možnost si vyzkoušet i práci s 3D tiskem. (foto: Hetnieuweinstituut)

Vnímání plastů se v průběhu času měnilo, nejprve byly náhražkou slonoviny, v 30. letech se díky nylonu a punčochám staly symbolem luxusu. Během druhé světové války akcelerovaly mimo jiné ve výrobu letounů a automobilů. Po druhé světové válce se staly symbolem Swinging Sixties, hmatatelným příkladem za všechny je Futuro House. Později se plasty staly levnou náhražkou tradičních materiálů.

Hlavně kvůli ceně jsme plastové hmoty začali používat nadbytečně a zbytečně. Stačí si vybavit nákup v supermarketu, kde si lidé vkládají každý druh ovoce separovaně do nedobytných mikrotenových sáčků. A to nemluvíme o zemích, kde dávají plastovou láhev ještě do sáčku, a oboje místní poté zahodí kamsi stejně jako většinu odpadu.

Značná část našeho odpadu se ocitne v mořích a oceánech, kde plastové hmoty plavou. Již nyní se nám podařilo vytvořit několik unikátních odpadkových ostrovů. Ty by se mohly časem vzhledem ke své velikosti stát obyvatelnými. Největší odpadkový ostrov má již nyní velikost Německa a mohl by být ještě větší. V případě dokonalejších technologií by tuny plastového odpadu v budoucnu mohly pomoci například právě k vytvoření nového typu obyvatelné plochy na naší planetě.

Živočichové se s plastem ještě úplně nesžili.(foto: inhabitat.com)

Dnes už v oceánu nenajdeme vodu, ve které by nebyly částečky polymerních hmot. A vědci se snaží přijít na způsob, jak odpadkové ostrovy zlikvidovat. Vyvstává otázka, zda s jevem odplavování a shromažďování odpadu nepracovat jinak a neudělat z něj konečně něco užitečného. Projektů na podobné téma existuje množství, zatím ale zůstávají převážně na akademické půdě. S jedním z nich přišel devatenáctiletý student, který navrhl způsob, jak se ziskem do patnácti let oceány vyčistit.

Proč bychom měli problém nahlížet z různých úhlů? Již dávno lidstvo zjistilo, že hnůj – odpad se dá použít, a dokonce ho začalo komerčně prodávat. Podobně i se plast stal součástí našich životů a životního prostředí. Výhody plastů můžeme využít a zapojit je přirozeně do koloběhu. Stačí se inspirovat v přírodě, ta zdroje efektivně distribuuje, nepřeváží je přes celý svět a všechen odpad využívá ke stavbě nových prvků.

Mezi výrobcem a spotřebitelem je v současnosti několik kroků – skladování, distribuce, prodej, během nichž výrobek může i několikrát obkroužit planetu. To s sebou nese zatěžování prostředí přepravou a likvidací nepoužitých výrobků. Oproti tomu je 3D tisk hnán představou, že si jednou budeme kupovat pouze data, z kterých si sami doma vytiskneme potřebný produkt. Je to v podstatě čistý a nehlučný provoz, který může mít doma každý. Jako plnivo 3D tiskáren se často využívají právě plasty. Spotřebitel vytiskne pouze to, co opravdu potřebuje, a jediné, co bude putovat po světě, budou data a materiál, který budeme recyklovat ze starších výtisků či nakupovat podobně jako dnes mouku a vejce.

Tomuto ideálu brání řada překážek. Plast ve většině případů nelze recyklovat donekonečna, užitné vlastnosti se zhoršují, materiál musí být zbaven barviv a nelze jej většinou mísit z více druhů polymerů. Z pohledu opětovného použití vytištěných výrobků je nejvhodnější FDM metoda (Fused Deposition Modeling), při které dochází k postupnému vrstvení vlákna nejčastěji z polymeru PLA získaného z obnovitelných zdrojů – zejména kukuřičného či bramborového škrobu – či z nejčastěji používaného polymeru ABS.

Několikanásobnou recyklací se většinou zhoršují mechanické, chemické i estetické vlastnosti materiálu. Pokud se do čistého polymeru přimíchává recykláž, lze tento problém částečně zmírnit. Procentuální zastoupení recyklátu se bude odvíjet od požadovaných mechanických vlastností. V případě domácí recyklace plastů je potřeba pořídit nejen 3D tiskárnu ale i zařízení k drcení a dále takzvaný extrudér, který rozdrcený plast zpracuje do formy náplně – vlákna.

Z odpadu v mořích lze vyrobit i nábytek. (foto: Rietveldacademie)

Plast může být strašákem, ale i příslibem do budoucna. Ať už budeme pokračovat ve vývoji tak zvaných bioplastů, které se od běžných plastů liší schopností biologicky degradovat a vyrábíme je především z obnovitelných zdrojů – často z kukuřice či brambor, nebo svou pozornost obrátíme ke zdokonalování recyklace a zpracování, vždy by nám mělo jít zejména o způsob, který by se měl blížit přírodním procesům, kde se odpady přirozeně zpracovávají a dále využívají.

Vidíme snad někde jeleny nesoucí odpad do žlutých popelnic, obří ostrovy exkrementů či mrtvých zvířat? Možná by se dalo začít 3D tiskárnou, která bude motivovat k využití vlastního odpadu, a skončit nanoroboty, kteří automaticky vyhledají a rozloží odpady včetně těch plastových. Odpady jsou nedílnou součástí reality a je namístě je důmyslně zapojit do životních cyklů.

Už dnes vidíme, že cesta k selektivnímu a uváženému využití plastů, zohledňující recyklaci, bude trnitá a dlouhá. Výstava v Het Nieuwe Institut se snažila naznačit jeden z možných směrů, kudy se vydat.

10. 4. 2015 text: Jan Petrš, úvodní foto: Taja Spasskova

Komentáře

PŘEDMĚT		AUTOR	DATUM
Garbage Island		Liška	12.5.2015 14:18
Ano		M. Hobrland	16.4.2015 15:33

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek