Téma týdne

Děti plastového věku

První plasty vstoupily do našich každodenních životů po druhé světové válce. Dnes nás obklopují prakticky všude již od narození: lahvičky, dudlíky, kousátka, hračky, jídelní soupravy, nočníky… I ti, kdo se o ekologické důsledky masivního používání plastů příliš nezajímají, zpravidla chtějí, aby výrobky, s nimiž přicházejí jejich děti do těsného kontaktu, byly co nejméně toxické. Alternativou ke klasickým materiálům možná mohou být takzvané „bezpečné plasty“ nové generace nebo biologicky rozložitelné produkty z přírodních materiálů.

Najdou ekologicky šetrnější plasty pro výrobu dětských hraček a denních potřeb?

Najdou ekologicky šetrnější plasty pro výrobu dětských hraček a denních potřeb?
Najdou ekologicky šetrnější plasty pro výrobu dětských hraček a denních potřeb?

„K výrobě hraček používají především takzvané komoditní plasty jako polyester (PE), polystyren (PS) a polyvinylchlorid (PVC), vysvětluje Aleš Hlavička, ředitel firmy Radka Pardubice a. s., která se výrobou plastů zabývá. „Některé firmy používají i základní konstrukční plasty jako ABS (jedná se především o kvalitní dražší stavebnice LEGO a Playmobil), termoplastické elastomery, polyamidy, kopolyestery a polykarbonáty. Rozhodujícím hlediskem bývá ve většině případů bohužel cena.“ A právě použití levnějších, méně kvalitních materiálů výrazně zvyšuje rizika, která jsou s používáním plastů spojena.

Jednou z problematických složek plastů, především polykarbonátů, je například bisfenol A. Směrnice Evropské unie zakázala v roce 2011 výrobu i dovoz kojeneckých lahví, které jej obsahují. Pouze Česká Republika zatím takové nařízení neschválila. Bisfenol A tedy nalezneme na českém trhu například i v některých typech lahviček renomovaných značek, jako jsou Farlin, Zifco nebo Suavinéx. Toxicita bisfenolu A nebyla dosud jednoznačně prokázána, je však podezřelý z dlouhodobého negativního dopadu na lidský organismus.

V těle se totiž chová podobně jako ženský pohlavní hormon estrogen. Zvýšená hladina bisfenolu A v našich tělech může být jednou z příčin předčasného pohlavního dozrávání dětí a snížení mužské plodnosti. Aleš Hlavička ovšem mezi příznivce zákazu bisfenolu A nepatří: „Nezáleží jen na tom, kterou látku plast obsahuje, ale na celkové kvalitě zpracování. Při kvalitním zpracování se například BPA z polykarbonátů uvolňovat nemusí. Osobně vidím jako daleko problematičtější různé přídatné látky, které se do původních materiálů přidávají posléze: barviva, UV stabilizátory nebo změkčovadla (ftaláty) v PVC.“

V domácnostech se můžeme setkat i s plastovými dekorativními voštinami z polykarbonátů. (foto: matériO)

Ftaláty jsou na rozdíl od podezřelého bisfenolu A toxické zcela prokazatelně, a to jak pro člověka, tak pro zvířata. Mohou způsobovat vrozené vady mužských pohlavních orgánů a nižší kvalitu spermií, podporovat rozvoj astmatu a alergií. Protože nejsou v PVC pevně vázány, uvolňují se postupně do prostředí. Do těla se dostávají vzduchem, kůží i potravinami. Obsahují je především měkké a ohebné materiály: například pláštěnka, plovací kruh, nafukovací míč, panenky, dudlíky, pískací zvířátka, bryndáky… Používání ftalátů ve výrobcích pro děti je zakázáno i v České Republice a na dodržování tohoto zákazu dohlíží Česká obchodní inspekce.

„I zde však platí, že existují měkčená PVC disponujícími všemi potřebnými certifikáty, jsou použitelná i v nemocnicích v přímém kontakt s nitro tělními tekutinami včetně krve,“ dodává Aleš Hlavička. „Rozhodující je především volba vhodného typu materiálu z dané skupiny plastů, disponujícího příslušnými certifikáty. Tyto typy jsou ale pochopitelně dražší, tak výrobci často sahají k materiálům bez příslušných atestů.“ Například normy pro hračky a další výrobky určené dětem starším 3 let už tak přísné nejsou a výrobci toho využívají. Přidaná barviva zase mohou obsahovat těžké kovy, například chrom, olovo, kadmium, které se hromadí v játrech a ledvinách. Olovo navíc prokazatelně poškozuje nervový systém.

Pozor, hodný PES
Alternativou k polykarbonátům a PVC jsou „bezpečnější“ plasty jako polyethersulfon (PES) nebo polypropylen. Ze zdravotního hlediska je lze prohlásit za vhodné do domácnosti. K výrobě některých typů dětských lahviček je používají například značky Avent (Philips) nebo Green To Grow. Nevýhodou polypropylenu je jeho obtížnější zpracovatelnost a nižší odolnost vůči poškrábání. PES je naopak vysoce odolný, využívá se ostatně i v kosmu. „Má ovšem mírně nažloutlou, nepříliš atraktivní barvu, což zákazníky trochu odrazuje. Někdy zkrátka vítězí pocity nad rozumem,“ říká Aleš Hlavička. „ A navíc jde o poměrně drahý materiál, oproti polykarbonátu i pětinásobně. Masivnější výroby hraček z polyethersulfonu se tedy pravděpodobně v blízké budoucnosti nedočkáme.“

Velkým hitem na poli bezpečnějších plastů je materiál Tritan od americké firmy Eastman Chemical Company. Firmy Ecozz a Zeus z něj vyrábějí takzvané „zdravé lahve“, které můžete bez problémů vystavit teplotě 100°C a dát je myčky i mikrovlnky. Navíc se v nich nedrží plíseň. Přesto je Tritan, původně vyvinutý pro lékařské účely, podle některých studií ještě méně bezpečný než polykarbonát. Obsahuje totiž TTP (trifenyl fosfát), látku, která může mít ještě výraznější estrogenní účinek než v dětských produktech zakázaný bisfenol A.

Rýžový nočník nebo kukuřičná miska - ekologicky příznivé řešení? (zdroj: Kikko a Beco)

Nejbezpečnější a ekologicky nejpříznivější volbu představují přírodní plasty z kukuřičného či rýžového škrobu nebo celulózy získané z obilnin a dřevin. Například firma Kikko nabízí jídelní soupravy, kousátka a chrastítka pro kojence a batolata vyrobené z kukuřičného škrobu barvené pouze přírodními barvivy. Misky a hrníčky jsou nyní již i natolik odolné, že je lze bez obav vložit do myčky i mikrovlnné trouby. Drobnou nevýhodu představuje méně atraktivní vzhled nádobí a hraček - khaki zelená v kombinaci s bledými pastelovými barvami.

K dostání je u nás i ekologický nočník vyrobený z odpadu vzniklého při zpracování bambusu a rýže od firmy Beco. Oproti obyčejnému nočníku je v průměru 2krát dražší a musíte ho po každém použití vytřít do sucha. Jakmile se ale dítě naučí chodit na záchod pro dospělé, můžete společně zakopat nočník na zahradě a zasadit na něm květiny, jak je uvedeno v návodu. Nemyslete při tom však na potraviny, kosmetiku a elektroniku, které denně používáte. Vše zaručeně plné ftalátů i bisfenolu.

Lucie Tomanová

Databázi nebezpečných výrobků zakázaných Českou obchodní inspekcí lze nalézt na internetovém portálu babyweb.cz
Web dTest.cz spolupracuje s evropskou databází RAPEX, a tak zde naleznete seznam výrobků zakázaných nejen v ČR, ale v celé EU.

Testováním hraček se zabývá:
• Institut pro testování a certifikaci ve Zlíně
• Zkušební ústav lehkého průmyslu v Českých Budějovicích
• Úřad Hlavního hygienika ČR (posudek o zdravotní nezávadnosti)

Uvádění hraček a výrobků pro děti do tří let do oběhu je regulováno legislativou jednak evropskou harmonizovanou a jednak národní - českou. Hračky se řídí evropskou směrnicí 2009/48/ES o bezpečnosti hraček (implementovaná do nařízení vlády č. 86/2011 Sb. v platném znění). Na trh EU smí být uvedeny pouze hračky, které jsou ve shodě s těmito předpisy a podle nové směrnice také opatřeny značením CE a ES prohlášením o shodě. U výrobků pro děti do tří let, vyjma hraček, je povinností splnit požadavky vyhlášky č. 84/2001 Sb., která je prováděcím předpisem k zákonu č. 258/2000 Sb., O ochraně veřejného zdraví.
Pro různé věkové skupiny (do jednoho roku, do tří let, starší) jsou stanovena různá kritéria. Nejpřísnější limity jsou stanoveny pro nejmladší děti - mezní hodnoty sledovaných látek jsou několikanásobně nižší (přísnější) než pro děti starší.