Na Výstavišti v Křižíkových pavilonech působila Adéla Růžičková, studentka skla a keramiky, křehce i sebejistě: lampa Light of the Tale skládá tavené symboly navlečené na osvícené trubce jako korálky náramku, v jemné kombinaci prvků a pohádkových odkazů. Jennifer Koudelková, která studovala sklo na UJEP, obrátila neúspěch do tvaru – ve své imaginární značce Rejected Dreams Studio vtělila „odmítnuté“ projekty do skleněných odpadkových košů a proměnila žal ve vizuálně přesný objekt. Anna Jožová představila sérii Paradiso Novo, na které pracovala poslední dva roky. Skulpturální objekty mluvící o naší touze přírodu kontrolovat a estetizovat – bezpečné simulace v květináčích, teráriích a pod sklem tu zrcadlili kontrolovanou přírodu i vzdálenost té skutečné. Designér Vlastimil Šenkýř & Mira Makers pak představili kolekci tří svítidel inspirovanou vesmírem a jinou dimenzí, kde se světlo chová jako materiál i téma.
Kolektivní výstava Ateliéru skla UJEP nabídla několik jasně odlišených hlasů, spojených tématem odvahy: Noemi Frostová – FUSION zkoumá narušení konvencí i konzervativních přístupů a modernizuje technologie se silnou tradicí (stříbření, broušení, malba skla). Jan Čihák – DIRTYGLASS vychází z odpadního skla a přes tavení, hutní zpracování a lehané sklo se soustředí na jeho transformaci a redefinici hodnoty v estetickém i ekologickém rámci. Eliška Barteková – DIALOGUE staví odvahu jako setkání se sebou samou – z těžkých vět rozložených na písmena vznikají barevné skleněné magnety, které lze znovu skládat dotykem a sdílenou zkušeností. Sára Drobíková – MELTED se obrací k pohřebním rituálům a nabízí intimní, pomalejší rozloučení – společně držená rituální hliníková mísa, tavení vosku nad ohněm, otisk sdíleného okamžiku přenesený do skleněných soch. Jeremiáš Mikloška – HEXTRUM ukazuje prototyp včelínu jako odpověď na péči o klíčovou, často opomíjenou součást ekosystému. Pavlína Čeřovská & Eliška Pozníková – INDENT nechávají vzduch vtisknout energii do hmoty, vyfouknuté otisky nesou stopu napětí a pohybu. Veronika Tichá – EXHALE pracuje s napětím mezi svobodou a omezením – vázy jako citlivá těla, jejichž „dech“ forma brzdí a tím zpřítomňuje tlak okolí.
V Uměleckoprůmyslovém museu se motiv odvahy překlápěl do formy, procesu a paměti materiálu. Kamila Dvořáková (součást Diploma Selection) vychází z jedné z nejnáročnějších malířských technik na sklo, kterou upravila tak, aby mohla vytvářet barevné, odolné a plasticky vrstvené struktury. Hana Hillerová, jejíž vázy se dostaly i do hledáčku italské matadorky designu Rossany Orlandi, představila novou kolekci Remix – historické kovové formy pro foukání skládá do prostorových koláží a nechává do nich proudit horkou skleněnou bublinu, která místy přebírá vzory a textury a jinde volně protéká mezerami mezi částečně otevřenými segmenty; paralelně uvedla i kolekci Riot of Spring, kde tvary váz vznikají ze souhry tvůrčího gesta a vlastní dynamiky roztavené, proudící skleněné hmoty. Hana Vopravilová v projektu PAP – Paper As Patterner posouvá experiment s formami od jogurtových plat k papírové voštině: soustředí se na postupné prohořívání a úplné shoření papíru a na škálu dekorů, kterou z jediné konstrukce materiálu získá – proces tu přímo utváří obraz. Filip Hrubý prezentoval nový nerezový stůl Press Table a vázy z kolekcí HalfVase a Konkojda; preciznost a industriální disciplína tu vedou dialog s jemností objemu a nastavují jiný pól práce se sklem v kontextu přehlídky. V rámci výstavy Odvaha: Ženy v architektuře se objevilo dílo Vladimíry Klumpar, Lady Semecké a Evy Eisler – etablované autorky, jejichž přístup spojuje řemeslnou přesnost s jasným prostorovým a konceptuálním nárokem.
V Královském letohrádku královny Anny v sekci High Craft se sklo posunulo k typologiím interiéru i k ikonografii současnosti. KLIMCHI předvedlo kolekci The Liquid, která sleduje vodu jako trvalou výzvu k vědomému bytí – zkoumá neoddělitelné pouto mezi vodou a sklem a jejich plynutí mezi minulostí, přítomností a budoucností. Objevila se váza z kolekce ONA – limit dvanácti foukaných kusů s rytou kresbou Josefa Bolfa. Maxim Velčovský v projektu Trimuph of Trophies (trofeje jako umělecká reflexe kultury ocenění a uznání) pracuje s ironií vůči našemu vnímání prestiže i křehké realitě úspěchu a reinterpretuje trofej jako artefakt proměnlivého příběhu. Elis Monsport uvedla velkoformátové skleněné zástěny a interiérové prvky – ryté panely a příčky vzniklé leháním do frézovaných forem, které nechávají sklo „promluvit“ světlem, emocí a prostorem. Rony Plesl ve spolupráci se SIN představil monumentální lustr Atrey inspirovaný Nekonečným příběhem a čtyřicetikilovou plastiku Basketbalový míč, v níž se potkává civilní sportovní znak s uměleckým gestem. Johan Pertl ukázal kolekci Dawn – skleněné předměty inspirované světlem rozbřesku a renesančním pojetím světla coby nositele harmonie a poznání: konzolový stolek odkazující na slunce, dvoumetrový sochařský svícen sledující trajektorii světla a odkládací stolek připomínající zrod hvězdy. DECHEM v prezentaci Super Ficium uvedlo nová skleněná světla a doplňky: interiérové objekty, kde se potkává kámen, sklo a kov v jednom celku a světlo je pojivem.
Téma Odvaha se napříč lokacemi neprojevovalo jedním gestem, ale škálou přístupů – od recyklace a redefinice hodnoty materiálu přes intimní rituál až po práci s měřítkem, disciplínou a ironií. Spojuje je rozhodnutí posunout hranice: zkusit jinou technologii, přijmout riziko procesu a dát materiálu prostor mluvit. Sklo zde vystupuje jako přesné, fyzické i symbolické médium, které dokáže nést téma udržitelnosti, paměti i společenské reflexe. Právě proto působí letošní výběr soudržně – ne stylem, ale odvahou.
