Výstava působí mimořádně aktuálně hlavně díky výběru děl z několika autorových sérií, které otevírají témata lidské existence, vztahu člověka k technologiím a hrozbu umělé inteligence a ztráty lidské autonomie. Technologie zde však nevystupují jako protiklad člověka, ale jsou zde vyzdvihovány jako nástroje pro preciznost tvorby s ohledem na důležitost zásahu lidské ruky.
Toto téma především rezonuje v objektu Mycelium Meshamorphosis, který propojuje „nedokonalé“ textury inspirované strukturou mycelia s precizností 3D modelování. Povrch vázy osciluje mezi organickou živou hmotou a technicky dokonalou krystalickou strukturou, čímž se dostává do meziprostoru přírodního a syntetického světa. Naléhavost díla umocňuje jeho kinetický potenciál, který vyvolává pocit křehkosti a strach z rozbití a pádu objektu. Díky svému umístění je středem celé výstavy a zapadá do Frankova pomyslného Meziprostoru.
Další výraznou část výstavy tvoří série Trauma Series, která je zde zastoupena dílem Trauma Standing Light Objekt. Frank zde tematizuje pocity bezmoci a deprese spojené s ekologickou krizí a s proměnou současného světa. Světelný objekt, podobně jako ostatní vystavená díla, propojuje organické prvky s technologií, čímž odkazuje na křehkost současného stavu světa. Právě tato emocionální rovina citlivě doplňuje ostatní vystavená díla a představuje nejdůležitější aspekt celé výstavy.
Výstava zároveň ukazuje, že Frank nevyniká pouze ve sklářském umění, ale je i vynikající kreslíř. Instalaci doplňuje hned několik kreseb vytvořených laserovým gravírováním, v nichž potvrzuje své uplatnění coby mistra laserové dílny na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Kresby navíc nepůsobí jako druhotný doplňkový materiál, nýbrž zde mají své svébytné místo jako záznamy procesu vzniku jednotlivých objektů.
Výstava nepůsobí pouze jako prezentace současného sklářského umění, ale nabízí originální náhled na zapojení současných technologií, aniž by docházelo ke kompromisu na řemeslné kvalitě. Výstava tak svou tématikou působí velmi aktuálně, zvláště v kontextu prudkého nástupu umělé inteligence.
Výrazný podíl na výsledném vyznění výstavy má kurátorka Agáta Hošnová, která bravurně zvládla jednotlivá díla citlivě zakomponovat do komorního prostoru galerie. Diváka k návštěvě láká objekt Lamon Dorsal Vase umístěný v okně galerie a který je viditelný i zvenčí. Ostatní díla jsou rozmístěna nenásilně po prostoru, díky čemuž instalace nepůsobí přehlceně, ale naopak dynamicky a přirozeně vede diváka k zamyšlení.
