Ptáte se, proč právě ovoce? Při jeho zpracování, například při výrobě džusů a šťáv, může až 60 % hmotnosti plodu připadat na odpad, který často nenachází další využití. Na skládkách se rozkládá a produkuje skleníkové plyny. Přeměna těchto zbytků na textilní vlákna by tak představovala smysluplný způsob jejich využití.
Projekt, který se na první pohled jeví jako ekologické řešení, má však i svá úskalí. Získávání a zpracování vláken totiž vyžaduje složité chemické postupy, které mohou být energeticky náročné. Dochází tak k takzvanému zelenému paradoxu – vyvstává otázka, za jakých podmínek a zda vůbec lze vlákna vyrábět tak, aby byla skutečně ekologická.
Rozhodla jsem se proto oslovit odbornice z výzkumného týmu Technické univerzity v Liberci. Každá z nich se specializuje na jinou oblast, a může tak nabídnout odlišný pohled na problematiku.
MIROSLAVA PECHOČIAKOVÁ působí jako odbornice na katedře materiálového inženýrství. Vlákny se zabývá z hlediska jejich vývoje a vlastností.
CO VÁS INSPIROVALO K TOMU PUSTIT SE DO TAKOVÉHO PROJEKTU?
K účasti na projektu jsem byla přizvána, jeho vznik tedy nebyl mou iniciativou. Výroba vláken z manga zní jako skvělý nápad, protože jde o využití odpadních materiálů. Pravdou ale je, že tato vlákna mají řadu limitů a jejich získávání a další zpracování není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.
VZHLEDEM K TOMU, ŽE SE JEDNÁ O VLÁKNA Z PŘÍRODNÍHO ZDROJE, JE TŘEBA BRÁT V POTAZ, ŽE BIOMASA SE VELMI RYCHLE ROZKLÁDÁ A JE NÁCHYLNÁ K PLÍSNÍM. JAK SE S TĚMITO VLASTNOSTMI VYPOŘÁDAT?
Plísně jsou skutečně jedním z největších problémů. Jednou z možných cest je surovinu v Kambodži sesbírat, vyprat, důkladně usušit, zavakuovat a následně s ní dále pracovat. Už se nám však stalo, že jsme dostali plesnivou dodávku. Růst plísní sice můžeme zastavit, problém ale je, že v té době už bývají narušené i další složky materiálu, například pektiny, a vlákna ztrácejí pevnost. Pro další textilní zpracování jsou prakticky nepoužitelná. Stále je ale můžeme například pomlít a využít jako plnivo do biokompozitu, což je jedna z možných cest jejich dalšího využití.
JAK SPECIFICKÝ JE POSTUP ZPRACOVÁNÍ VLÁKEN?
Mangová vlákna musíme nejprve získat z pecky, což znamená je nějakým způsobem oddělit – buď pomocí nožů nebo s využitím chemických postupů. Když však přihlédneme k podmínkám, které jsou v současnosti v Kambodži k dispozici, chemický proces tam prakticky nepřipadá v úvahu. Není tam odpovídající kanalizace a vše probíhá v jedné místnosti, kde se zároveň zpracovává mango jako potravina. Do takového prostředí chemikálie jednoduše nemůžeme přidat. I to je jeden z limitů celého projektu – chemické a potravinářské zpracování nejsou příliš kompatibilní.
PŘESTO JE TŘEBA PŘI DALŠÍM ZPRACOVÁNÍ VLÁKEN POUŽÍT SILNÉ CHEMIKÁLIE. MŮŽEME STÁLE HOVOŘIT O VLÁKNECH PŘÍRODNÍCH?
Ano, stále se jedná o přírodní celulózová vlákna, ale k ekologickému způsobu jejich získávání má současný postup zatím daleko. Pracuje se například s kyselinami a zásadami. Projekt se však kromě manga zabývá také ananasovými vlákny, která se svým charakterem více podobají vláknům lýkovým. U nich se cesta získávání a zpracování jeví jako snadnější a v tuto chvíli značně nadějnější.
JAKÁ SPECIFICKÁ TESTOVÁNÍ VLASTNOSTÍ TATO VLÁKNA PODSTUPUJÍ?
Testujeme distribuci délky, ale bohužel se zatím ukazuje, že získaná vlákna jsou příliš krátká. Hodně však záleží na tom, jaká manga máme k dispozici. Můžeme to pro představu přirovnat k našim jablkům – také neexistuje pouze jeden druh, ale celá řada odrůd s rozdílnými vlastnostmi. My proto potřebujeme najít takovou odrůdu manga, která bude vhodná pro naše účely.
Dále zkoumáme pevnost a tažnost vláken. Obě hodnoty jsou zatím poměrně nízké i vzhledem k dodané surovině, která byla částečně napadena plísněmi. Obecně se s těmito vlákny obtížně pracuje. Nejen proto, že jsou krátká, ale také proto, že jsou křehká. To může být zásadní problém při výrobě příze, kdy musí vlákna vydržet mechanické namáhání při zakrucování, aniž by docházelo k jejich lámání.
MÁ PODLE VÁS TATO CESTA BUDOUCNOST?
Jak jsem již zmiňovala, kromě mangových vláken se zabýváme i možností využití ananasových vláken. U těch v tuto chvíli vidím větší potenciál. Mango je velmi specifický materiál a při jeho zpracování narážíme na mnoho překážek. Projekt je však stále ve fázi výzkumu, takže bych mangová vlákna úplně nezavrhovala. Právě výzkum by měl ukázat, zda se podaří najít vhodnou odrůdu, způsob získávání vláken a především oblast, ve které by jejich vlastnosti mohly být výhodou.
Jedno téma, řada proměnných a různých pohledů. Na problematiku lze nahlížet nejen z hlediska jejích přínosů a limitů, ale také z perspektivy různých oborů. BRIGITA SIRKOVÁ KOLČAVOVÁ je docentkou na q a během mého studia mne vyučovala technologii tkaní.
DAJÍ SE Z MANGOVÝCH VLÁKEN SKUTEČNĚ TKÁT NOSITELNÉ TEXTILIE?
Projekt je zaměřený na využití potenciálu ovoce v případě, že na sobě má vlákennou strukturu. Byli jsme osloveni lidmi, kteří přišli s nápadem mangová vlákna zužitkovat trochu jinak než běžně – a to právě v oděvním sektoru. Ano, je to možné, pokud budeme schopni upříst přízi adekvátní jemnosti, která bude splňovat komfortní vlastnosti pro nošení. To se odvíjí od konkrétního oděvu. Spodní prádlo je vytvořeno z velice jemných vláken, košile z trochu hrubších a kabáty z ještě těžších. Pro předení potřebujeme vědět, jaký základ budeme mít. S oděvním průmyslem úzce souvisí také oblast bytového textilu. Sortiment je v mnohém podobný, výrobky jsou však zpravidla těžší a musí být odolnější.
NA ČEM ZÁVISÍ TECHNOLOGICKÉ ZPRACOVÁNÍ VLÁKEN?
Otázkou je, jak dlouhá vlákna z manga získáme. Aby byla zpracovatelná, musí mít určité vlastnosti v rámci technologie předení, protože jsou to všechno vlákna krátká. Kdybychom měli dlouhé nekonečné vlákno, jako je například přírodní hedvábí z bource morušového, mohli bychom ho zpracovávat samo o sobě. Z krátkých vláken však musíme utvořit délkový útvar neboli přízi.
Není mango jako mango. Když si jej koupíte u nás a opatrně se dostanete k pecce, zjistíte, že ji pokrývá jemná chlupatá vrstvička, která může mít zhruba 2–3 milimetry. Tu opravdu nelze použít. Bavlnářská technologie, která zpracovává kratší vlákna, vyžaduje délku přibližně 3 centimetrů. Když najdeme na mangu vlákna, která se této délce blíží, jsme schopni je spřádat a potom i tkát.
Manga, která jsme dostali z Vietnamu nebo Kambodže, měla daleko delší vlákna než ta naše, nicméně ještě nebyla odpovídající délky k předení. To však nevylučuje jejich zpracování. Mohou být základem pro propojení s matricí a vytvoření biokompozitu.
JAKÉ JSOU VLASTNOSTI MATERIÁLU ZPRACOVANÉHO Z TĚCHTO VLÁKEN?
Je to přírodní materiál, který je hrubší než bavlněná vlákna, spíše jako techničtější juta nebo konopí. Když jsem viděla strukturu v příčném řezu vlákna, zaujalo mě, že má poměrně hodně vzduchových mezer a dutin. To je ideální pro nějaký ten kompozit pro tepelné izolace. Zajímavá je především struktura jeho průřezu.
ČÍM VÁS OSOBNĚ PROJEKT ZAUJAL?
Zaujal mě proto, že jsem mango samozřejmě znala z našich obchodů, ale neuvědomovala jsem si, že by tam nějaká vlákenná struktura byla. Když jsme dostali mango z Kambodže a Vietnamu – už se nebavím vůbec o chuti (smích), překvapilo mě, že vlákenná struktura tam opravdu je.
V čem myslíte, ŽE TKVÍ JEHO NEJVĚTŠÍ POTENCIÁL A PŘEKÁŽKA?
Dužinu zpracováváme do tekuté nebo sušené formy ovoce a distribujeme dál v potravinářském průmyslu. Má první otázka ale byla, co se dělá s peckami? Na nich je zajímavý materiál. Přesto se dosud vyhazovaly. Jde tedy o potenciální zdroj nového ekologického materiálu, který nemusí nalézt využití pouze v oděvním průmyslu. Pro technologii klasickou, jako je předení, tkaní, popřípadě pletení, je alfa omega délka vláken. Ale není nutné hledat potenciál pouze ve zpracování touto cestou.
Důležitá věc, se kterou máme zkušenost, je, že velice záleží na tom, jak je zdatný personál, který dužinu ukrojuje, protože ji může odříznout i s vlákennou strukturou. Dříve se nemyslelo na to, že se tam nachází zdroj ještě nějakého materiálu. Ale proč ne? To, že to nikdo nedělal, neznamená, že se to dělat nemůže.
MYSLÍTE TEDY, ŽE MÁ TATO CESTA PŘEDPOKLAD I V OHLEDU GLOBÁLNÍ DISTRIBUCE?
Já tomu věřím. Je to potenciál, který je na místě, a opakuji, jenom se vyhazuje. Náš tým jede v listopadu do Kambodže, abychom zjistili, jakým způsobem je možné rozvíjet tuto myšlenku přímo na místě, kde se nachází zdroj. Je totiž neekonomické manga vozit a přesouvat sem, to bychom přírodu zatěžovali ještě více. Takže provedeme zpětnou vazbu a zhodnotíme, jak celý ten koncept realizovat. Věřím tomu, že všechno půjde.
