.png)
Na počátku projektu stojí kombucha – dnes velmi oblíbený fermentovaný nápoj, který si v Česku připravovaly už naše babičky a v Číně, odkud pochází, ho znají více než 2000 let. Každý, kdo si ji někdy doma připravoval, ví, že se na jejím povrchu vytváří tzv. „houba“, bakteriální celulóza SCOBY (Symbiotic Culture of Bacteria and Yeast). Právě ta je hlavním hrdinou projektu i tohoto textu.
SCOBY ve fermentační nádobě roste a často přebývá, a každý s ní nakládá jinak. Doma ji většinou dáváme do kompostu nebo slepicím, někteří ji dokonce suší a následně konzumují. Zkoumají se samozřejmě i možnosti jejího využití v průmyslové výrobě, vysoké výrobní náklady však – podobně jako u domácí přípravy kombuchy – její širší uplatnění zatím brzdí. Dnes se využívá především v medicíně a kosmetice, kde cena materiálu není rozhodující. Díky svým vlastnostem je vhodná například pro výrobu obvazů, náplastí nebo pleťových masek.
Ve spotřebním průmyslu zatím vítězí kvantita nad kvalitou. Nabízí se otázka, zda by se dnes vůbec vyrábělo hedvábí, kdyby si v minulosti nevytvořilo tak silnou image. Přesto roste tlak na snižování spotřeby neobnovitelných zdrojů i uhlíkové stopy. Nové surovinové možnosti se hledají v přírodních materiálech – například ve vláknech získaných z dřevní buničiny (modal z buku, tencel z eukalyptu). Materiál Seacell se vyrábí z mořských řas ze Severního ledového oceánu. V Itálii pak existuje manufaktura, která produkuje textilie z vláken z pomerančových slupek a ukazuje tak další možnou cestu využití zbytků či přebytků z nadprodukce jiných odvětví. Podobný princip by mohl přispět i ke zlevnění výroby bakteriální celulózy – ta by mohla vznikat jako vedlejší produkt při výrobě nápojů nebo navazovat na provozy cukrovarů či sladoven. Obojí však s sebou nese další úskalí i nové finanční náklady.
Co se však nehodí pro průmyslovou výrobu, může najít uplatnění v manufakturách nebo v ruční produkci. Ta má variabilnější potřeby, které se odvíjejí od preferencí designéra, příběhu značky, charakteru malovýroby i orientace na užší okruh zákazníků. I když se bakteriální celulóza stále pohybuje spíše v oblasti výzkumu a jeho prezentace, její výhodou je i to, že je součástí oblíbeného nápoje, a je nám proto bližší než jiné alternativní materiály. To dokládá i fakt, že projekt Cellulee LABEL získal Cenu veřejnosti GRAND v soutěži Národní cena za studentský design.
Prvotní zájem Terezy Helánové o tento materiál sahá až do dětství: „Měli jsme ji kdysi doma a pěstovali ji hlavně na pití. Pamatuji si, že mě už tehdy zaujala mateřská SCOBY, která mi přišla zvláštní a svým způsobem i zábavná. Bavila mě představa, že z něčeho tak nenápadného může vzniknout něco mnohem složitějšího. Právě tahle zvědavost mě pak postupně přivedla k tomu, že jsem se o celý proces začala zajímat víc do hloubky.“
Když se později na Fakultě multimediálních komunikací UTB ve Zlíně setkala s bakteriální celulózou jako s textilním materiálem, rozhodla se jí věnovat naplno. Vytvořila výzkumně aplikovaný projekt, ve kterém pracuje s různě barvenou a vrstvenou SCOBY podobně jako s veganskou kůží.
Nespornou výhodou studia umění a designu na univerzitách je přístup k pracovištím a laboratořím napříč fakultami. Tereza tak mohla zkoumat vlastnosti vypěstované bakteriální celulózy v laboratorních podmínkách několika pracovišť a získat přesně změřené a potvrzené údaje o složení, mechanických vlastnostech i zdravotní nezávadnosti materiálu, včetně ověření plnění ekologických norem. Následně se věnovala možnostem sušení, impregnace, barvení a průsvitnosti, stejně jako vrstvení, spojování, prořezávání či dokonce tetování, aby mohla představit výslednou kolekci složenou z pokrývek hlavy, kabelek, stínidel a oděvů.
Pro mě osobně je u nových materiálů nejzajímavější, jak proměňují dosud zaběhlé postupy a jak jejich vlastnosti ovlivňují výsledný tvar i vzhled. U SCOBY je to obzvlášť patrné – neumožňuje šití drobných dílů ani jemně začištěné švy, v mechanicky nenamáhaných částech ji však lze dobře lepit a vrstvit. Není tak tuhá jako kůže ani tak poddajná jako textilie. Je částečně průsvitná a dobře se prořezává laserem, což vede ke vzniku oděvů, objektů a doplňků originálních tvarů.
Tereza navíc pracuje s přírodní barevností a odkazy na historicky prověřené oděvní prvky, jako jsou kohoutí stopa, šněrování či krajka, a celulózu kombinuje s hedvábím. Kolekce tak působí zároveň historicky i futuristicky, tradičně i nadčasově. Zaujme, vtáhne diváka a otevírá prostor pro diskuzi o udržitelnosti, ekologii i osobní odpovědnosti.
Jak sama Tereza Helánová říká: „Projekt Cellulee Label vznikl v rámci mé bakalářské práce a mám radost z toho, kam se ho podařilo posunout. Díky projektu se bakteriální celulóza dostala například až na budapešťský fashion week a zároveň získala Cenu veřejnosti GRAND v soutěži Národní cena za studentský design. Velmi mě těší, že o tento materiál je ze strany veřejnosti skutečný zájem. Je to pro mě velká motivace přemýšlet o tom, kam se projekt může dál vyvíjet.“
Projekt Cellulee LABEL je natolik komplexní, že se v rámci práce jedné designérky už jen obtížně posouvá dál. Co však může ovlivnit nejen náš přístup a informovanost o ekologických a šetrných materiálech, ale i budoucnost podobných projektů, je vztah k závěrečným vysokoškolským pracím. Už samotný fakt, že si mladý, talentovaný a vzdělaný člověk vyčlení rok života na soustředěnou tvorbu, není málo. Má-li navíc k dispozici zázemí univerzitních pracovišť a podporu odborníků, mohou vznikat výjimečné projekty, které by jinak jen těžko našly cestu k realizaci. Tento projekt je jedním z důkazů, že i od bakalářských prací můžeme očekávat velké věci.
.JPG)
