Všímáme si

Zářící produkt zdevastované krajiny. Ústecká galerie Hraničář otevřela výstavu věnovanou těžbě lithia

Původně bylo používáno ke stabilizaci nálady a léčbě bipolární poruchy. Dnes je lithium dosazováno do vzorce nejednoho nízkoemisního scénáře: jeho využití v Li-ion bateriích má pomoci zdánlivě spásnému přechodu k udržitelné energetice a mobilitě. Globální ambice ale sleduje lokální dopad — otázce obětování půdy těžbě čelí obyvatelé v Portugalsku, Srbsku i Jižní Americe. 

• 
  Zářící produkt zdevastované krajiny. Ústecká galerie Hraničář otevřela výstavu věnovanou těžbě lithia
  Zářící produkt zdevastované krajiny. Ústecká galerie Hraničář otevřela výstavu věnovanou těžbě lithia

Autorka: Lilia Gutiérrez • Foto: Galerie Hraničář 

Firma Geomet, vlastněná z 51 procent společností ČEZ a ze 49 procent australskou firmou European Metal Holding, plánuje těžit lithium i na českém území, konkrétně na Cínovci v Krušných horách. Česko-německé pomezí má s těžbou již své zkušenosti: těžil se tu cín, stříbro i wolfram a od devadesátých let krajina prošla náročnou rekultivací. Doba, kdy se před sametovou revolucí v listopadu 1989 konaly v blízkých Teplicích ekologické demonstrace, je ale stále ještě čerstvá. Zatímco obyvatelstvo Cínovce utvořilo proti těžbě vymezující se spolek, zbytkem regionu i celé republiky problematika těžby nejlehčího kovu spíše nerezonuje. Nejen sociálnímu aspektu těžby se věnuje nedávno otevřená výstava Symptomy budoucnosti v Galerii Hraničář v Ústí nad Labem. Co má k těžbě říct umělecký výzkum?

Paula König, Rozhovor s Aidou Fernandes, 2023, Foto: Marie Šrajerová

Z lokálních i globálních struktur

Kurátorská koncepce a dramaturgie projektu Symptomy budoucnosti navazuje na dosavadní činnost Galerie Hraničář a její program zaměřený na umělecký výzkum a interdisciplinární spolupráci v tématech udržitelnosti, těžby, ochrany přírody a proměny krajiny Podkrušnohoří. V tomto ohledu galerie dlouhodobě překračuje mantinely klasických kulturních institucí: v jejím programu nacházejí své místo témata uměleckému mainstreamu často vzdálená, současně jsou silně provázaná se sociálními i environmentální tématy, která rezonují jak společností, tak strukturami města i kraje, ve kterém kolektiv Hraničáře působí.

„V Galerii Hraničář se dlouhodobě zaměřujeme na půlroční výstavní projekty, které jdou do hloubky palčivých témat dnešní doby. Právě propojení ekologie a umění je jedno ze stěžejních pilířů našeho programu, tentokrát pro nás bylo velmi důležité i navázat spolupráci s občanskými spolky na české a německé straně Cínovce, kteří těžbu lithia kritizují. Tato spolupráce nám pak umožňuje vyprávět příběhy společenské změny propojující lokální perspektivu s globálními souvislostmi,” popisuje pozadí výstavy kurátorka Galerie Hraničář Martina Johnová.

Denise Ferreira da Silva & Arjuna Neuman, Ancestral Clouds Ancestral Claims, 2023, Zdroj: Galerie Hraničář

Kurátorský tým složený z kurátorky Galerie Hraničář Martiny Johnové, teoretičky umění Anny Remešové a environmentální antropoložky Karolíny Žižkové, se ve svém výzkumu zaměřil na propojování socioekonomických a environmentálních otázek těžby s možnostmi uměleckého výzkumu. Čerpaly mimo jiné i ze setkání a spolupráce se zahraničními umělci a kolektivy, jež se ve své praxi zabývají obdobnými otázkami. Výzkumnice Anastasia Kubrak se kurátorsky podílela na výstavě Lithium: States of Exhaustion v Het Nieuwe Instituut v Rotterdamu. Německý kolektiv The Driving Factor mapuje hmatatelné stopy energetické tranzice v krajinách zasažených těžbou. Kurátorský tým dále podnikl cestu do Portugalska, kde Galeria Municipal de Porto reagovala výstavou Compulsive Desires na plán těžby lithia na severu země, aby zvýraznila kontinuity mezi extraktivismem a vyčerpáním, produktivitou a vyhořením. Kurátorka Marina Otero Verzier zobrazovala pojmy tranzice jako „zelený kolonialismus" a „budoucnost obnovitelné energie“ jako zdánlivě spásné cíle, které však často zahrnují vyvlastňování komunit a degradaci ekosystémů.

Paula König, inverzní model dolu, Foto: Marie Šrajerová

I díky propojení se zahraniční scénou se prezentovaný výzkumný projekt Symptomy Budoucnosti zabývá transformací Ústecka v globálních souvislostech a seznamuje návštěvníky s obdobnými projekty ze zahraničí. Samotné výstavě předcházelo kromě kurátorského výzkumu rovněž pořádání několika ročníků uměleckých sympozií, v rámci kterých se umělci mohli seznámit s územím i problematikou těžby lithia skrze přednášky a workshopy vedené pozvanými odborníky, ale i obyvateli Cínovce. Vystavená umělecká díla tak vznikala v průběhu kurátorského výzkumu a jsou výsledkem opakovaných návštěv Cínovce. Výstava naznačuje komplexnost situace po celé délce výrobního řetězce lithiové baterie – od těžby, přes zpracování, výrobu, až k prodeji finálního výrobku, např. elektromobilu či spotřební elektroniky, a k případné recyklaci: na jejíž upozaděnost se kurátorský tým mimo jiné snaží upozornit.

Galerie jako důlní šachta

Tématický výstavní okruh se zaměřuje pomocí umělecké imaginace na vztah lidských i mimolidských aktérů na území plánované těžby a pokouší se do převládajících politických představ o využití lithia vnést kritickou rovinu týkající se proměn společenského a ekonomického uspořádání, distribuce energetických zdrojů a různého chápání udržitelnosti. Výstavní prostor mimo jiné aspiruje na vytvoření edukačního prostoru, kde jsou v takzvaném fóru na konci výstavního okruhu prezentovány aktuální informace týkající se těžby lithia v mezinárodním měřítku. Fórum poskytuje prostor pro diskuzi o budoucnosti regionu a je také dějištěm doprovodného programu výstavy — například debaty o komunitní energetice, prezentace nové počítačové hry Lithium či autorského čtení.

Šimon Chovan, Metabolic Intuition IV, 2021–2024, Foto: Marie Šrajerová

Pro výstavu vzniklo šest nových uměleckých děl a instalací, které se napříč upraveným prostorem galerie potkávají v různých kontextech. Bývalý cínový důl inspiroval umělkyni Sáru Märc k její autorsky zpracované podzemní procházce; specifická místní krajina se zase otiskla do nového fotografického cyklu Marie Šrajerové. Další vystavující Šimon Chovan a Dominik Styk se rozhodli prozkoumat mimo jiné téma recyklace. Kromě nových děl českých a slovenských umělců a umělkyň je na výstavě zastoupena také mezinárodní umělecká scéna, ať už jde o Paulu König, německou umělkyni žijící v Portugalsku, nebo autorské duo Denise Ferreira da Silva a Arjuna Neuman. Poslední jmenovaní autoři jsou zastoupeni videem Ancestral Clouds Ancestral Claims (Dávné mraky, dávné nároky) z roku 2023. Zachycují v něm prostředí solných plání v Chile, odkud se lithium vyváží na zpracování do Číny a následně putuje do zbytku světa.

Bára Mrázková, The Sky Does Appear To Be Falling, 2024, Foto: Marie Šrajerová

Vyčerpání a revitalizace

Role lithia je pro pohon dnešní ekonomiky klíčová — nejenže je tento kov obsažen v elektronických přístrojích, které používáme na denní bázi, ale lze jej nalézt také ve vodě i lidském těle (obsaženo je také například v Bílinské kyselce). Kolikrát si ale můžeme dobít baterie, aniž bychom se zabývali opravdovými příčinami vyčerpání lidského organismu i planetárních zdrojů? Výstava Lithium v roce 2022 uvedená výzkumným týmem v Het Nieuwe Instituut v holandském Rotterdamu zkoumala Lithium právě jako průsečík otázek energie pro současnou společnost. ,,Lithium pohání notebooky a elektromobily, léčí fyzické i duševní poruchy,” líčí koncept výstavy kurátorky Marina Otero Verzier a Anastasia Kubrak. „Od svého objevu v roce 1817 je tento kov životně důležitým zdrojem energie pro planetu a hraje zásadní roli při udržování naší současné kapitalistické ekonomiky. Přesto lithium zároveň zhoršilo vyhoření ekosystémů a lidských těl,” říká Anastasia Kubrak, designérka a výzkumnice, která se na holandské výstavě podílela a spolupracovala s kurátorským týmem projektu Symptomy Budoucnosti. Je jednou z vystavujících a v rámci výstavy se věnovala právě využívání lithia a historii lázeňství v českém kontextu.

Marie Šrajerová, Turn Sand Into Gold, 2024, Zdroj: Galerie Hraničář

Mezi fascinací a beznadějí

Téměř vše, co úzce souvisí s eventuální planetární katastrofou — tedy i post-těžební krajina — má svou specifickou estetiku, která je zvláštním způsobem atraktivní. Hérakleitův princip „to, co přivedlo společnost a civilizaci na vrchol, obvykle způsobí i jejich krizi“ — je s tím v hořkosladce propojen. Lithium nicméně není první nerost, které se objevil ve výstavní činností (i českých) institucí — v Galerii Roudnice minulý rok běžela výstava Sto let uhlí v českém umění.

V případě Cínovce je zároveň řeč o krajině pre-těžební, což výstavě i dílům dodává aktivistický charakter. V dopadech uměleckého výzkumu ale můžeme nalézt určitou dávku skepse — vzájemné sdílení naděje je většinou stále hodně daleko od rozhodovacího pole. Nicméně, letos došlo k dalšímu posunutí termínu rozhodnutí o ne/realizaci těžby lithia na Cínovci, které původně mělo padnout do konce roku 2023 a následně do poloviny letošního roku. Na valné hromadě ČEZ se nedávno mluvilo o posunu na polovinu roku 2025. Realizace těžby v původních termínech (začátek výstavby důlního areálu 2025 a začátek těžby 2026-27) se jeví tedy jako nereálná. Více se těžbě věnuje doprovodný program galerie, případně podcast Podhoubí na Radiu Wave.

Na těžbu kritických surovin se dříve na webu magazínu Material Times zaměřil Huy Pham.

5. 12. 2024