Všímáme si

Zapadlý krámek Davida Vávry v Břevnově

Architekt, herec, výtvarník a spisovatel David Vávra slaví životní jubileum sérií výstav. Rozličné materiálové experimenty vystavuje v pražské Galerii Kuzebauch. Autorovou řečí promlouvá textil, sklo, porcelán, hlína, beton, papír či perspex. Před vchodem stojí napuštěná vana.

Zapadlý krámek Davida Vávry v Břevnově
Zapadlý krámek Davida Vávry v Břevnově

Výstava pojmenovaná Běžet s materiály začala v Břevnově 8. března a potrvá do 15. května. Ve středu 15. března začíná v Galerii Jaroslava Fragnera autorova další velká výstava – Běžet s domy. Přes řeku a do kopce to dělá od Fragnera ke Kuzebauchovi necelých pět kilometrů. Galerijní běžci a příchozí se dost možná při závěrečném stoupání zapotí a vezmou za vděk katarzí, kterou jim David Vávra přichystal.

Materiály, s kterými pracuje, jsou rozličné stejně jako jeho tvorba. Na výstavě lze vidět například ručně malované kravaty, skleničky vyrobené ve sklárně Ajeto, porcelánový servis inspirovaný Japonskem, betonový reliéf s motivem trilobita navržený do soukromé vily v Jevanech nebo perspexový stůl z interiéru divadla Dobeška inspirovaný výstavou Expo 58. Pozornému návštěvníkovi neunikne, že nohy stolu tvoří násady od krumpáčů.

Čajový servis, porcelán (foto: Gabriel Urbánek)

„David si materiály vybírá na první pohled náhodně. Nebo lépe řečeno – materiály si spíše vybírají Davida. Žádný z nich není preferovaný ani zatracovaný. A tvarosloví je bujaré, hravé, překvapivé,“ říká k výstavě Lucie Havlová z Galerie Kuzebauch. Vávrovým záměrem bylo, aby výstava navozovala „atmosféru zapadlého vietnamského krámku“, což se do určité míry i povedlo. Rozhodně nejde o klasickou galerijní expozici. Na stole uprostřed místnosti leží i autorova běžkařská bota, kterou se Vávra pokoušel opravit při běhu po jizerské trati. Objekt, ve kterém se zračí nekončící střet ducha s matérií.

David Vávra nové materiály podle vlastních slov cíleně nevyhledává a novými technologiemi se nezabývá. Nicméně když mu někdo něco nového zprostředkuje, je nadšený. „Měl jsem dvě materiálová okouzlení, a to perspex a spékané sklo,“ vysvětluje. Jsou to vlastně materiály, které přesáhly až do jeho volné tvorby a pak zase zpět do architektury. „Perspex je daný, má krásnou barvu, může se libovolně tepelně zpracovat a když se prosvítí, tak září světlem. Sklo má dokonce ještě další tajemství, které je blízké zákrutám lidské duše. Nemusí být na první pohled vidět, ale když do něj náhodou posvítí boží slunko, tak v tom mrtvém skle je najednou třeba i několik životů.“

Výplň dveří, spékané sklo, Městské divadlo Kladno (foto: Gabriel Urbánek)

Při příchodu do galerie upoutává černobílá pruhovaná vana – místo očisty před domem. Na jejím rohu během úterní vernisáže seděla jen žlutá gumová kachnička. Tvorba Davida Vávry docela přirozeně prorůstá i do prostoru přilehlého bistra DOKOLA. Na stěnách visí koláže a na dřevěném stole leží talíř s horkou špenátovou polévkou. Kdo odlepí pohled od desky stolu, zahlédne indiánského náčelníka či poválečnou atmosféru letního sídla na Slapech.

Ve výloze galerie visí Vávrovy mozaiky ze spékaného skla. „Fusing je jednoduchá metoda pro ty, kteří stejně jako já neumí tradiční sklářské techniky. Člověk se musí pouze seznámit s tím, jak se sklo chová před a po spečení, a pak už víceméně jen formou koláže klade jednotlivé segmenty, sype, lepí a čeká, jak mu pec dopřeje ve finálním výrobku. Pec je většinou milosrdná a udělá to lepší, než to tam on nakladl,“ vypráví David Vávra.

Vernisáž výstavy Běžet s materiály zahájil recitací stejnojmenné básně, kterou pro tuto příležitost během odpoledne složil. V předvečer svých 60. narozenin si na její přečtení půjčil brýle z publika a spustil:

„Beton – věčně znělý tón
Kov – na Slavíně lov
Hlína – božská špína
Keramika – v Maříži se vymyká
Vidíš perspex a jsi perplex
Porcelán – křehká dáma, křehký pán
Kravata – textil od Chorvata
Smalt – vítkovický kvalt
Ajeto, tím jsem si jistý
Jsem ušmudlán v místě očisty.“

Je libo slyšet víc? David Vávra vás úterý 21. března provede výstavou v Galerii Kuzebauch i s komentářem. Začíná v 16. 00 a končí v 17. 30. Galerie Jaroslava Fragnera přichystala komentovanou prohlídku s autorem na 28. března a 6. dubna.

Text: Kateřina Hendrychová, Tereza Lišková, úvodní foto: Tomáš Princ

Vstup do galerie je volný, otevřena je ve všední dny od 10.00 do 17.00 hodin, nachází se adrese Říčanova 19, Praha 6. Ve stejném domě sídlí rovněž Šumná bibliothéka, kterou v roce 2014 slavnostně otevřel právě David Vávra. Knihovna vznikla ve spolupráci s občanským sdružením Šumná města a knihovnou materiálů matériO Prague. Obsahuje více než sedm set publikací převážně v anglickém jazyce, tematicky se zaměřuje na architekturu, výtvarné umění, design a materiály.