Všímáme si

V Janštejně umějí (up)cyclaci skla. Zbytky přetavili do nového materiálu BROKISGLASS

Ve Sklárně Janštejn, ležící na Vysočině, efektivně řeší otázku vlastního předspotřebního odpadu výrobou barevných skleněných desek, které nabízejí řadu využití pro design i architekturu. U výroby podobného formátu jde o pozoruhodnou ukázku toho, jak se tuzemské firmy snaží k odpadu přistupovat jako ke zdroji materiálu. „Každý díl je originál, protože nikdy nedáte dohromady stejné střepy,“ uvedl pro ČTK jednatel sklárny Jan Rabell. Sklárna materiál vyvíjela ve spolupráci s firmou Brokis. Materiál stavovaný z odpadu se letos v zimě představí i na pařížském veletrhu Maison&Objet.

Použití nového materiálu na Fragment tables, které byly vyrobeny podle návrhu Lucie Koldové

Použití nového materiálu na Fragment tables, které byly vyrobeny podle návrhu Lucie Koldové
Použití nového materiálu na Fragment tables, které byly vyrobeny podle návrhu Lucie Koldové

Text: Barbora Tydlitátová • Foto: Martin Chum (archiv firmy Broskis)

► for English click here

V janštejnské sklárně denně utaví několik pánví různě barevného skla. Zároveň jde o poslední sklárnu v Česku, která denně pracuje s opálovým sklem, často využívaným pro výrobu stínidel. Právě foukané tvary pro svítidla jsou v Janštejně hlavním výrobním programem. Vznikají zde všechna, i zakázkově vyráběná, svítidla značky Brokis.

Vedle opálu je velkou výhodou sklárny i vzájemná kompatibilita všech používaných barevných skel. To sklářům umožňuje vrstvit různé barvy skel přes sebe a vyrábět takzvané přejímané sklo, které se právě u stínidel používá díky svým výborným difuzním vlastnostem. Skla jsou tavena tak, aby měla stejnou teplotní roztažnost, a dají se tudíž kombinovat zatepla v jednom výrobku. Brokis těchto přetahů využívá v řadě kolekcí. Například svítidlo Memory designéra Borise Klimka vzniklo na základě využití tradiční janštejnské technologie foukaného triplexopálu, tedy vrstvy křišťálu, opálu a barvy.

Podle zprávy, kterou vydala ČTK, sklárna mívala měsíčně ke dvaceti tunám střepů, jež musela nechat odvážet jako odpad. Skláři v Janštejně totiž každý den nafoukají stovky mohutných tvarů, ze kterých se dále kompletují kolekce svítidel. S tím souvisí i obrovské množství přelisků, takzvaných kopen, které vznikají jako odpad při výrobě. Po vyfouknutí tvaru se totiž výrobky ukládají do chladicí pece, kde sklo pomalu chladne, aby v něm nevznikalo vnitřní pnutí a aby nepopraskalo. Po vychlazení jsou kopny odstraněny a skleněné tvary jsou dobrušovány a leštěny. Ačkoliv se běžně pro každou novou tavbu skla používá kolem 40 % střepů, i tak ve sklárně zbývá velké množství odpadního skla. A právě střepů z přelisků bývá více, než je sklárna schopna opětovně použít pro další výrobu.

Za vývojem nového materiálu stojí spolupráce Brokisu a Sklárny Janštejn. Materiál je dostupný v několika barevných provedeních (opál, variace šedé, světle růžová, hnědá a tyrkysová)

Střepy vrstvené z více barev, které jsou pro Janštejn charakteristické, znovu do skloviny ani přidávat nelze, neboť by znehodnocovaly barvu a další vlastnosti nově taveného materiálu. V Janštějně se na tento problém rozhodli zareagovat a více než osm let pracovali na technologii, díky které dnes umějí tyto vlastní přebytky z denní výroby efektivně zužitkovat na skleněné barevné desky a minimalizují tak vyvážený odpad až o 90 %. Ten bylo možno podle Ireny Czepcové z firmy Brokis doposud reálně likvidovat pouze skládkováním. „Nový materiál stavujeme z nadprodukce nebo vadných kusů. U většiny střepů, které na tento materiál používáme, jde o triplex, tedy vrstvy křišťál-opál-křišťál nebo křišťál-opál-barva, takže je ani opětovně do skloviny a další výroby přidávat nelze,“ vysvětluje Czepcová, která pro Brokis pracuje de facto od počátku vývoje nových desek BROKISGLASS.

Výroba desek z barevných střepů, které se dnes daří vyrábět sériově, původně vychází z postupů ateliérové techniky tavené plastiky. Ta spočívá v přetavení skla v sádrové formě, kdy sklo zcela vyplní reliéf formy, která se po vychlazení odrolí. Dnes již celosvětově známou sochařskou disciplínu vyvíjeli od 50. let Jaroslav Brychta a jeho dcera Jaroslava společně se Stanislavem Libenským. Dotáhli technologii do monumentálních rozměrů a dodnes na ně navazuje řada sklářských výtvarníků a technologů. V Janštejně střepy stavují v kovových ohrádkách, čímž definují formáty desek. Janštejnskou raritou je využití pásové pece pro tavení, kde jsou během sedmihodinového programu desky utaveny i vychlazeny a z pece vyjíždějí hotové.

Přesných formátů deskového materiálu se dále dosahuje řezáním vodním paprskem, a to na 590 x 590 mm nebo 350 x 600 mm. Následuje ruční dobrušování a leštění hran. V blízké době se chystá i strojní broušení. S využitím desek v repertoáru značky Brokis jsme se mohli setkat třeba na letošním Designbloku, kde byly představeny konferenční stolky podle návrhu Lucie Koldové se svrchní deskou právě z různých barevných variant tohoto materiálu. Dobře posloužil třeba i jako alternativní materiál k onyxovému podstavci v kolekci svítidel Macaron.

Čtvercový formát BROKISGLASS má potenciál nahradit při konkrétním použití třeba klasické kazetové podhledy, kdy je kromě netradičního vzhledu výhodou i možnost podsvícení. Tloušťka desek se pohybuje od 6 do 8 mm, ale formát lze i přizpůsobit zakázce. „Máme v plánu i kolekce svítidel, vyzkoušené máme i obklady v koupelně. Ty lze třeba zajímavě podsvítit,“ uvádí Czepcová vidinu využití materiálu různých architektonických aplikací v interiéru i exteriéru.