VŠÍMÁME SI

V horalském stylu. Architektura míří do hor a objevuje nový způsob života a bydlení.

Od Alp po Apeniny rostou jako houby po dešti vysoce kvalitní projekty škol, coworkingových prostor, výrobních zařízení a horských chat, které napomáhají opětovnému osídlování ve znamení udržitelnosti.

V horalském stylu. Architektura míří do hor a objevuje nový způsob života a bydlení.
V horalském stylu. Architektura míří do hor a objevuje nový způsob života a bydlení.

Text: Fiammetta Bonazzi pro Pambianco Design, překlad: Jaroslav Poulíček • Foto: Hostel Estoul © Andrea di Franco

“Il vento fa il suo giro” (Vítr vane, kam chce) je název filmového klenotu Giorgia Dirittiho, který se inspiruje starým okcitánským příslovím, jež připomíná, že dříve či později se vše vrátí: dobro i zlo, ale také životní styl šitý člověku na míru. Stejně jako místa, která na dlouhá desetiletí upadla v zapomnění, protože převládal názor, že neodpovídají požadavkům moderní doby. Film z roku 2005 vypráví příběh francouzského pastýře, který se přestěhuje do odlehlé vesnice v údolí Maira na úpatí hory Monviso. Konec je hořký, ale příběh přispěl ke znovuotevření debaty o hrozbě opouštění italských hor: postupný exodus, který započal na začátku 20. století a který lze zastavit pouze obnovou horských oblastí v moderním střihu, vytvořením vysoce efektivního bydlení a poskytováním kvalitních služeb s využitím místních výrobních firem a jejich propojením s údolím, aby byl zajištěn jeho udržitelný rozvoj. A aby lidé měli motivaci tam zůstat.

Vesnice zachráněné před vylidněním

Dirittiho kultovní film vychází z události, která se skutečně stala v Ostaně, vesnici v horní části Pádského údolí v provincii Cuneo, a pro filmové plátno ji zpracoval scénárista Fredo Valla, rodák z této oblasti. Záchrana Ostany se stala i tématem pro jednu z případových studií, které se od poloviny 80. let 20. století zabývají návratem do horských vesnic, tedy obcí, u nichž se alespoň 80 % území nachází v nadmořské výšce nad 600 metrů; těch je v Itálii více než 3500.

Foto: Kulturní centrum Lou Pourtun, Piemont, severní Itálie © Laura Cantarella

Už od roku 2000 přibývají regionální iniciativy na podporu znovuosídlování, jako je například projekt "Vado a vivere in montagna" (Půjdu žít do hor), který podpořilo metropolitní město Turín ve spolupráci s tamější univerzitou a SocialFare-Centrem pro sociální inovace, a zaměřuje se na poradenství a školení pro ty, kteří chtějí opustit město. Užitek v tomto směru přináší i program ReStartAlp, který v roce 2014 zahájila Nadace Edoarda Garroneho, a podporuje startupy mladých podnikatelů (do 40 let) v horách. A je zajímavé, že se mohou pochlubit 30% úspěšností oproti celostátnímu průměru, který činí pouhých 10 %.

Omezit úbytek obyvatel v jistém smyslu pomohly i četné útěky lidí do vyšších nadmořských výšek během pandemie a také stoupající počet příchozích ze zahraničí. Podle údajů ISTAT žije nyní v horách více než 7 milionů lidí a podle průzkumu ForAlps, mezinárodní sítě pro výzkum přistěhovalectví v Alpách, zde už v roce 2018 žilo více než jeden a půl milionu cizinců, zejména Němců a Britů, ale také ekonomických migrantů a uprchlíků.

Architektura jde s dobou

"V alpském prostoru se dnes setkáváme s tím nejlepším ze současné architektury," tvrdí Antonio De Rossi, profesor architektonického a urbanistického designu, šéfredaktor časopisu ArchAlp a ředitel Institutu horské architektury (IAM) na polytechnické univerzitě v Turíně, unikátního univerzitního pracoviště v celoevropském měřítku. "Nad určitou nadmořskou výškou příroda ještě neutrpěla škody způsobené antropizací a představuje panenské území pro experimenty. Pokud je však pravda, že Rakousko a Švýcarsko jsou již více než třicet let na čele pomyslného žebříčku, je třeba říci, že region Tridentsko – Horní Adiže a některé oblasti Lombardie a západního Piemontu také v ničem nezaostávají. A když se dnes mluví o horském stavitelství, nemluví se už tolik o ´typické´ výstavbě, sportovním hotelu nebo lázních: pozornost se přesunula ke stavebním stylům, které více souzní s potřebami trvalého bydlení, společenského života a výroby. A jsou to především mladí lidé, zejména páry s malými dětmi a vysokou úrovní vzdělání, kteří se stávají průkopníky a vsázejí na hory jako na inkubátor budoucnosti.”

Rozhodují služby a pracovní prostory

Jak přilákat do hor nové rezidenty? V Itálii, která je ze třetiny hornatá, si tuto otázku kladou v řadě obcí i měst. V Dosseně, v nadmořské výšce téměř tisíc metrů, mezi bergamskými údolími Val Serina a Val Brembana, se prostřednictvím výběrového řízení na urbanistickou regeneraci a místního rozvojového plánu na období 2019-2024 plánuje vytvoření struktur, které v této lokalitě zajistí hospodářský, sociální a kulturní rozvoj. V Gagliano Aterno v regionu Abruzzo vzniká komunita založená skupinou mladých antropologů, kteří se věnují kulturní mediaci s cílem zvýšit povědomí obyvatel Apeninského poloostrova o ekologické transformaci. V již zmíněné Ostaně bylo ve 20. letech 20. století hlášeno k trvalému pobytu zhruba dvanáct set obyvatel, přičemž na konci 20. století se jejich počet snížil na devět. Dnes jich je kolem osmdesáti – díky revitalizaci, kterou podpořila starostka Silvia Rovere ve spolupráci s turínskou polytechnickou univerzitou, a letos v září tu slavnostně otevřeli mateřská školu. Sídlí v Alpském centru zdraví, které navrhli architekti Massimo Crotti, Antonio De Rossi a Luisella Dutto. Je to další milník na cestě, která do údolí láká nové potenciální obyvatele vesnice Ostana, a to i ze zahraničí.

"Díky technologiím lze dnes na náhorní plošině Asiago žít jako v Berlíně, ale konkrétní revitalizace hor, jejímž cílem je konsolidace obyvatelstva, nemůže být oddělena od výrobních aspektů,“ tvrdí De Rossi. Kromě knih Budování Alp a Současná alpská architektura je spolu se sociologem Filippem Barberou také autorem eseje Metromontagna, kde se zabývá možnými interakcemi mezi metropolitními a venkovskými horskými oblastmi, což je v době znovuosídlování opuštěných malých měst a snahy o udržení obyvatelstva stále aktuálnější téma.

Foto: Hostel Estoul © Andrea di Franco

"Pro ekonomickou soběstačnost potřebujeme chov dobytka,“ říká, „mlékárny, malé potravinářské a řemeslné podniky, které lze zřídit i v oblastech bez připojení. Rozšíření dřeva jako stavebního materiálu bez nutnosti přepravy vyvolává také potřebu otevřít pily. Přinese to nová pracovní místa, a nejen ve stavebnictví. V Rakousku, v oblasti Alpských parků, je současná alpská architektura ústředním prvkem tematických tras, které podporují cestovní ruch.”

"Buen Retiro" spisovatele Paola Cognettiho

Poptávku po stavbách obohacujících horské scenérie zatím určují převážně soukromé osoby, a je to opět film, který "vnímá" tento trend. Jde o snímek Felixe van Groeningena a Charlotte Vandermeerschové natočený podle románu Paola Cognettiho Osm hor. Zápletka bestselleru oceněného v roce 2017 cenou Strega, se točí kolem upevňování přátelství hlavních postav během rekonstrukce horské chaty a zachycuje ono "žití v horách", které Cognetti sám praktikuje od doby, kdy začal s obnovou horské chaty v Estoulu v údolí Val d'Ayas (Valle d'Aosta). V nadmořské výšce 1800 metrů přeměnil také nedalekou bývalou stáj na ubytovnu s dvanácti lůžky.

Foto: Hostel Estoul © Andrea di Franco

„Při tomto restylingu, který se dostal až do finále posledního ročníku mezinárodní soutěže Constructive Alps, jsme demontovali stávající kamennou konstrukci, vytvořili nový technologický plášť z modřínového dřeva upevněný na betonových základech a poté zrekonstruovali exteriér z kamene, aby se nevytratila identita původního objektu," říká architekt Andrea Di Franco, lektor architektonického designu na milánské Polytechnické univerzitě, který je pod rekonstrukcí podepsán spolu s kolegy Gianfrancem Orsenigem a Claudem Lévêquem a inženýrem Andreou Mantovanim, který se podílel na tepelně technické části.

Foto: Hostel Estoul © Andrea di Franco

Dřevo vystupuje z okenních rámů umístěných podél spodní strany okapu jako sled fotografických snímků rámujících horu, prostředí, které je třeba obývat co nejšetrněji. Objekt je díky geotermálnímu systému a fotovoltaickým článkům umístěným na jihozápadní straně sedlové střechy zcela soběstačný a neznečišťuje životní prostředí. "Výzvou pro nadcházející roky," varuje Di Franco, "bude projektování staveb, které nespotřebovávají energii a naopak jsou schopny ji přerozdělovat. Také je nutné nalézt rovnováhu mezi obytným prostorem a infrastrukturou, aby nedošlo k narušení alpského ekosystému.“

Foto: Paolo Cognetti v hostelu © Andrea di Franco

Uvnitř hostelu panuje severská atmosféra, která prozrazuje úzkou vazbu na genius loci: vybavení, které navrhl sám Cognetti, zahrnuje i opětovné použití starých dveří a krmných žlabů získaných ze seníku. Hory autor chápe "jako myšlenkovou laboratoř, která podporuje individualitu a sdílení. Vítá lidi, dnes ve stále hojnějším počtu, kteří touží po méně virtuálním životním stylu, možná spartánštějším, ale také konkrétnějším a více naplňujícím. A nejsou to jen anarchisté a poustevníci: vidíte tu páry, rodiny i mezigenerační skupiny, lidi, kteří znovu otevírají své léta zavřené chalupy, a pokud chybí školka nebo škola, tak si to zařídí sami.“