TÉMA

Budoucnost začíná v době kamenné

Díky znovu použitým materiálům a stavebním technikám se lidé mohou opět usídlit v dávno zapomenutých mikrovesnicích. Jsou nejen únikem z metropole, ale zároveň i architektonickými dílnami pod širým nebem.

Budoucnost začíná v době kamenné
Budoucnost začíná v době kamenné

Text: Fiammetta Bonazzi pro Icon Magazine, překlad: Patricie Vlachová • Ghesc – vesnice a dílna pod širým nebem, Foto © Maurizio Cesprini

english version

Ještě před mnoha lety, před pandemií i érou stěhování inteligence z měst, se ve vesnici Canova v podhůří Alp v oblasti Crevoladossola, na půl cesty mezi Švýcarskem a jezerem Lago Maggiore, zrodila tichá revoluční myšlenka obnovit a postupně zabydlet kamenné vesnice v údolích Ossola.

V roce 1993 přijela do této drsné oblasti východního Piemontu dvojice - tesař a světoběžník původem z Arkansasu Ken Marquardt a jeho žena Kali. Brzy začali skupovat ruiny a shromáždili kolem sebe skupinu přátel a řemeslníků, kteří během necelých třiceti let zachránili před zkázou četné, v té době už neobyvatelné, historické stavby.

Krátce nato začala v Ghescu, hrstce středověkých staveb nenarušených přístavbami ani přestavbami, vznikat centra užitého umění, kde se studenti učí kamenickému řemeslu pod vedením univerzitních profesorů, ale také od kameníků a sochařů působících v této oblasti. „Ti dokáží udržovat a rozvíjet místní charakteristické postupy s přihlédnutím ke globálnímu vývoji a s úctou k plodné mezigenerační výměně znalostí a dovedností," vysvětluje Maurizio Cesprini, předseda sdružení Canova, které založil právě Ken Marquardt.

Maurizio nyní žije v Ghescu se ženou Paolou Gardin, architektkou, a jejich malým synem Emilem. Jejich dům, "Casa Alfio", vyhrál mezinárodní ocenění Constructive Alps udělované udržitelným rekonstrukcím nebo nové výstavbě v Alpách. Casa Alfio je jednou z hojně přibývajících staveb obnovených s vydatnou pomocí materiálů z rozpadlých domů.

Studenti ve vesnici Gesc • Zdroj: www.canovacanova.com

Postupem času se množila také partnerství s univerzitami, například s polytechnikami v Miláně a Turíně, s nimiž místní organizují workshopy o terasovité krajině, průzkumu pomocí dronů a tepelné izolaci s využitím vápna a konopí. Sdružení spolupracovalo také s Yestermorrow Design Build School ve Vermontu, s univerzitami v Oregonu a Severní Karolíně a s Willowbank School of the Restoration Arts v kanadském Ontariu. V září se očekává opakovaná návštěva studentů Tokijské univerzity a na 23. června je naplánováno Mezinárodní setkání architektů, díky němuž se od roku 2001 do Domodossola podívalo na osmdesát projektantů a architektů, včetně Glenna Murcutta a architektů z Herzog & De Meuron.

Aktivity sdružení Canova, jež nedávno zahájilo projekt sčítání kamenných staveb v údolí Ossola, nabízí i poradenství lidem, kteří uvažují o obnově venkovské architektury. Svými záměry připomíná školu, kterou v polovině sedmdesátých let v Civita di Bagnoregio založila profesorka katedry architektury Washingtonské univerzity Astra Zarina. Škola díky zapojení obyvatel a aktivnímu přístupu studentů přispěla k oživení této značně atrofující komunity.

Model sdružení Canova inspiroval v Itálii další hnutí lidí, kteří se věnují regeneraci stavebního dědictví v zapomenutých oblastech – jmenujme alespoň Ferrazza v údolí Val Borbera v Ligurii, Scilironi ve Valmalencu, Guardia Perticara v provincii Potenza, Baunei na Sardinii a Castiglione d'Ossola v údolí Anzasca, kde architekti Stefano Perri a Paola Treves rekonstruují starou vesnici.

A stejnou filozofií se koneckonců inspiruje i portál ReCreo, který navrhli Leonardo Porcelloni, Shirin Amini, Federico Mazzelli a Leo Cusseau, aby propojili majitele opuštěných budov, jimiž je poloostrov posetý, se skupinami lidí, kteří chtějí tato místa obnovit a navrátit zapomenutým oblastem jejich společenskou hodnotu. S vědomím, že skutečnou rebelií proti zavedeným pořádkům je dnes schopnost znovu začít od toho, co už tu hodně dlouho je.