Všímáme si

Pytel na odpadky? Raději nestvůru a placentu z polymerů na těle tanečníka

Po polymerní fólii obvykle sáhnete, pokud se chystáte zrovna malovat a chcete ochránit nábytek. Snad každý z nás si pamatuje ten pocit z dětství, kdy ho navlékli do nepromokavé pláštěnky. Mít tělo obalené kusem neprodyšné fólie není většinou nic příjemného. Napadlo vás někdy, že by se dalo v obalovém materiálu z umělé hmoty i tančit?

Murmures des murs (zdroj: comediaCat)

Murmures des murs (zdroj: comediaCat)
Murmures des murs (zdroj: comediaCat)

Malířskou fólii použila Monika Částková ve svém maturitním tanečním představení Prenatális, kterým završila svá studia na Konzervatoři Duncan centre v roce 2009. Tanečnice a nyní studentka choreografie na pražské HAMU povyšuje v inscenaci průhlednou fólii na jedno použití nejen na kostým, ale přistupuje k ní jako ke svému tanečnímu partnerovi. Pomocí umělohmotného materiálu vytváří vizuální metafory vzniku a růstu nového života.

„Objevení materiálu byla náhoda. Moje máma původně koupila malířskou fólii v domnění, že jsou to pláštěnky. Protože pro fólii neměla žádné využití, zeptala se mě, jestli bych ji nechtěla na něco použít. A já ji použila,“ říká jednoduše autorka inscenace. V průběhu zkoušení hledala Částková možnosti, které tento splývavý materiál nabízí. „Pracovala jsem s její průsvitností, deformací a hrou světla. Pak jsem položila fólii na zem a pohybovala se po ní tak, že se různě deformovala a vrásnila.“ Choreografka fólii nafukovala do velikých bublin a uzavírala v ní sebe i své kolegy.

„Nakonec jsem se rozhodla omotat fólii okolo břicha a najednou z toho vznikla placenta. V tu chvíli začala vznikat koncepce choreografie k Prenatális,“ popisuje Částková stěžejní bod vzniku inscenace. V představení rovněž zajímavě pracuje s osobitým zvukem fólie, který je zvýrazněn mikroportem umístěným na těle. Fólie se tak stává neobvyklým hudebním nástrojem, na který se dá hrát skrze pohyb těla, mikroport přeměňuje šustění fólie na praskot. Ke zvukovým efektům se dobře hodí právě mikrotenová fólie, přesněji řečeno fólie z vysoko hustotního polyetylenu (HDPE). Její dlouhé lineární řetězce, jsou narozdíl od nízko hustotního polyetylenu (LDPE) zkrystalizované — a právě proto narozdíl od LDPE šustí.

Lorca – Marná láska a sukně z plastových pytlů (zdroj: J. H. Čačko)

Scénograf a kostýmní výtvarník Jozef Hugo Čačko dosvědčuje, že s oblibou používá ve své tvorbě právě polymerní materiály, „Miluji materiály, které se původně vyrábějí k jinému užití a vy jim pak najdete nový ‚životní cíl‘. Je to krása! Když něco vymýšlím, vždy začínám u umělých materiálů a materiálů z PVC. Dělají se z nich skvělá zkušební kopyta, od kterých se dá posouvat k hodnotnějším materiálům,“ popisuje Čačko průběh své práce.

V inscenaci Lorca - Marná láska v režii Radima Vizváryho uvedené v Paláci Akropolis v roce 2010 oblékl Čačko tanečníka do dlouhé sukně z fólie a nafouknutých odpadkových pytlů. Původně mělo jít pouze o prototyp, ale nakonec u tohoto zkušebního materiálu tvůrci zůstali. „Sáček totiž dělal přesně to, co jsme od něho chtěli, a byl velmi levný,“ dodává výtvarník.

Ale jak vhodný materiál pro scénické využití vybrat? „Častokrát si materiál zázračným způsobem najde vás. V případech inscenací Lorca - Marná láska a Les jsme vycházeli z charakterů postav, záporné vlastnosti lidí jsou spojované s negativními vlastnostmi materiálu a plast a i takzvaný igelit má tendence působit uměle, agresivně a nepřirozeně. Já mám ten materiál velmi rád. Je nepromokavý, může svítit, dělá krásné zvuky a dá se kombinovat s neuvěřitelným množstvím jiných materiálů. Je přizpůsobivý a hravý,“ říká Čačko.

Bublinkovou fólii vynalezl v roce 1957 americký inženýr Alfred Fielding a švédský vynálezce Marc Chavannes. Původně měli vytvořit 3D tapetu na zakázku. Zadavatel zakázky ale nebyl s výsledkem spokojen. Později dostali vynálezci nápad používat bublinkovou fólii z nízkohustotního polyethylenu (LDPE) jako obalový materiál. LDPE od HDPE poznáme například tak, že je na omak mastnější.

V běžném hovorovém jazyce označujeme fólie z nízkohustotního polyethylenu (LDPE) jako „igelit“. Toto označení je však nepřesné. „Igelit“ byl původně obchodní název výrobku německého koncernu IG Farben. První dvě písmena obsahují zkratku firmy a druhá část slova je odvozena od řeckého lithos. Koncern IG Farben nechvalně proslul za druhé světové války jako dodavatel smrtícího plynu Cyklonu B do koncentračních táborů a zaměstnáváním vězňů z koncentračního tábora. V roce 1952 koncern oficiálně zanikl.

Asociace polymerních fólií se zápornými vlastnostmi a jejich využití na divadelním jevišti není ojedinělým jevem. Francouzský umělec James Thierrée ve své inscenací Murmures des murs použil bublinkovou fólii, ze které vytvořil předimenzovanou surrealistickou nestvůru. Ta svou taneční partnerku pohltí a zabalí stejným způsobem, jako se balí i zboží určené k přepravě. Vlastnosti materiálu, které by se nám mohly zdát jako nežádoucí, dokáže kostýmní výtvarník spolu s tanečníkem na jevišti přeměnit na magický výjev po vizuální i zvukové stránce, a to za velice nízkou pořizovací cenu. Není malých materiálů, dalo by se říci.

Dominika Lippertová