Všímáme si
Osvěžte svůj šatník. Oblékněte se do pomerančů
V Itálii každou sezonu při výrobě pomerančového džusu zůstanou stovky tisíc tun vymačkaných a nepotřebných plodů. Italka Adriana Santanocito se na přebytečné slupky citrusů zaměřila ve své závěrečné práci při studiu módního návrhářství v Miláně. Následující výzkum a vývoj vyústil ve výrobu textilního vlákna s názvem Orange Fiber. Látky z něj lze potisknout i obarvit, dobře se kombinuje s hedvábím i bavlnou a letos se dočkal využití i ve speciální módní kolekci.
Sedm set tisíc tun vymačkaných pomerančů je pro italské farmáře a zpracovatele opravdovým problémem. Společnost Orange Fiber na svém webu upozorňuje, že správné nakládání s organickými zbytky je čím dál dražší, dodržet daná nařízení může být pro zpracovatele poměrně komplikované. Zároveň se mezi zákazníky roste poptávka po udržitelných způsobech produkce a spotřeby. „Spojili jsme řešení problému s mnohasetletou italskou tradicí mistrovské práce s textilem,“ shrnuje zakladatelka firmy Adriana Santanocito.
Základem vlákna Orange Fiber je celulóza extrahovaná z pomerančových slupek. „Toto prvotní zpracování probíhá na sicilských plantážích,“ popisuje druhá společnice ve firmě, tisková mluvčí Enrica Arena. „Surový materiál posíláme do sousedního Španělska, tam je upředen do vlákna, které pak putuje zpět do severoitalského města Como k našemu vybranému zpracovateli textilií.“ Extrahování celulózy probíhá podle výrobců polo-mechanickým způsobem, který nevyžaduje použití žádných dalších látek ani příměsí.
Látka utkaná pouze z pomerančového vlákna je jemná, lehká a hedvábná na dotek. „Podařilo se nám vytvořit i popelín smícháním s bavlnou, trikot s příměsí elastanu nebo kepr ve směsi s hedvábím,“ vypočítává variabilitu vlákna Arena. Pro první kolekci italské módní značky Ferragamo vyvinula firma Orange Fiber směs hedvábí a pomerančového vlákna v takovém poměru, který ve výsledné textilii zachovává všechny vlastnosti hedvábí. Látku lze potisknout inkoustem a barvit přírodními i syntetickými barvami.
Co si počít s organickými zbytky, pro které nemáme zdánlivě využití?
Jednu z možných odpovědí s vůní pomeranče nabízí Adriana Santanocito
Jedna z textilií, kterou společnost Orange Fiber vyrábí z celulózy extrahované z pomerančových slupek
S jiným zajímavým využitím pomerančových slupek přišla šestnáctiletá Jihoafričanka Kiara Nirghin. V oblastech postiženým suchem lze problémům se zadržováním vody v krajině čelit různými způsoby; jednu z metod představuje využití superabsorbčních polymerů. Konkrétně jeden z nich – hydrogel – je schopný oproti svému objemu zadržet v půdě několikasetnásobné množství vody. Této jeho vlastnosti se využívá právě při pěstování plodin. Vadou na kráse tohoto řešení může být skutečnost, že se při výrobě hydrogelu obvykle používají toxické chemikálie. Nirghin navrhuje alternativu. Pracuje s tím, že citrusy v sobě mají až 64 % polysacharidů, které lze využít právě při výrobě hydrogelu. Mladá výzkumnice přišla s postupem, jak tento proces provézt jen za použití tepla a UV záření.
Módní návrhářka z Milána, sicilské pomerančové plantáže i nadějné vize jihoafrické výzkumnice ukazují, že hmota, kterou obvykle považujeme za odpad, se může ve spojení s tvůrčím duchem a znalostmi proměnit v užitečné materiály pozoruhodných vlastností.
Text: Kateřina Zvelebilová, Foto: archiv Orange Fiber S.R.L., SALVATORE FERRAGAMO
18. 10. 2017
Aktuálně
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
► Webinář matériO' Fokus: Od tradičních materiálů k low-tech inovacím
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU