Všímáme si

Mercedesem až na onen svět

Ať už se stane s duší mrtvého cokoliv, naložení s tělem, a tedy i podoba schránky na ostatky, je tradičně předmětem rituálu a oslavy. Náprstkovo muzeum současnou výstavou nabízí pohled do pohřebních zvyků z různých koutů světa, my si všímáme netradičních alternativ v současné civilizaci.

Mercedesem až na onen svět
Mercedesem až na onen svět

V Ghaně ukládají těla do rakví, jejichž vzhled připomíná nebožtíkovu profesi nebo zálibu. Rakev je dřevěná, někdy ozdobená hedvábím nebo látkami. Úroveň provedení závisí na finančních možnostech rodin, proto si někteří objednávají svou vlastní rakev ještě zaživa, šetří si a dohlížejí na její výrobu. Hotová pak čeká na svou příležitost i několik let.

Populární výrobce rakví Paa Joe připraví lůžko pro kohokoliv. Mercedes podle jeho slov dokládá vysoké společenské postavení, ryba může značit profesi i zálibu. Věrné ztvárnění motivu rakve je možné i pro zesnulé prostitutky. (foto: ghettobassquake.com)

V moderní západní civilizaci je nejčastější pohřební schránkou na tělo dřevěná rakev v různém provedení, alternativy však existují. Místo nalakované rakve je možné tělo zabalit do vlněného kokonu nebo si na něj uplést košík.

Bříza, dub nebo divoká vrba — v krásných zdobených kokonech YuliSomme by se člověk stočil a prospal i zaživa. Yuli vyrábí i urny nebo malé kokony pro uložení dětí. (foto: Bellacouche)

Yuli Somme se věnuje řemeslu netradičním způsobem. Norský původ a tolkienovské prostředí jihozápadní Anglie se u ní snoubí s láskou k ovčí vlně a jejímu zpracování. Po studiu textilní tvorby se zaměřila na filcování. Vlnu přetváří na boty, plesové šaty, domácí potřeby anebo právě rakve. Vlna pochází z okolních stád, takže ji doslova vidí růst, dřevěné zapínání schránky pro nebožtíky vyrábí z lískového dřeva nasbíraného při víkendových procházkách.

Její rakve, které vypadají jako kokony, se skládají z mnoha vrstev vlněné látky, poté co se do nich tělo zabalí, není jeho obrys znatelný. Vrchní vrstva podobná listu ukazuje Yuliin cit pro přírodní barvy, textury a vzory. Rakve mají dřevěný skelet, který drží tvar a dobře se přenáší.

Další rozměr rozloučení se zesnulým nabízí košíkář Roger Fowle. „Když nás opustí blízká duše, můžeme cítit odcizení, připravuje-li ukládání těla někdo jiný,“ říká. Právě proto kromě výroby pletených rakví nabízí i několikadenní setkání, během kterého mohou pozůstalí s jeho pomocí vyrobit vrbovou rakev sami. Ve svém vlastním čase a rozpoložení je možné uplést kus schránky, technika vyplétání dovoluje zapojit i vlastní materiály, které rostou třeba na nebožtíkově oblíbeném místě.

Roger Fowle má zkušenosti s tichou osamocenou prací pozůstalých i odlehčeným setkáním skupiny přátel plným radostného vzpomínání a společné tvorby. (foto: Roger Fowle)

V Česku najdeme alternativní pohřební schránky jen zřídka. Alternativnímu pohřebnictví se u nás věnuje skupina Ke Kořenům: „Rozvíjíme pohřbívání u kořenů stromů či rostlin. Pomáháme vytvořit smysluplné rituály posledního rozloučení." Ekofunebrácké trio, jak se studentky a iniciátorky projektu nazývají, v současné hledá lesy, kde by byl dotyčný po smrti uložen. Jednají nyní například se Správou pražských hřbitovů o lese uprostřed hřbitova v Ďáblicích. „V Lese vzpomínek chceme ukládat popel zemřelých ke kořenům stromů v ekournách z přírodních materiálů, které nám navrhl umělec Tomáš Rybníček. Památeční stromy budou označeny drobnými dřevěnými cedulkami se jmény zemřelých. Na výrobě cedulek jsme domluvené s lidmi z projektu Paletky.“

Urny jsou vyrobené z papírové hmoty, kterou lze barvit a do níž je možné přidávat různé přírodniny. Na tyto urny lze malovat či psát, pozůstalí se mohou zapojit do jejich dotváření a vztáhnout je tak k osobnosti zemřelého. (foto: Ke Kořenům, Michal Jenčo Photography).

Zmíněné alternativní pohřební služby, každá svým způsobem, nabádají k podobnému přístupu. Zapojit se do příprav, vytvořit svépomocí parte nebo zazpívat a zahrát veselou píseň, když se na to cítíme.