Všímáme si

Keramický kelímek se těší oblibě už 40 let. Kdo ho zmáčkl?

Podávám tátovi čaj v hrnku, který připomíná promáčknutý plastový kelímek, a on nedůvěřivě natahuje ruku, jestli to myslím vážně, nebo snad už nemám ani na ty hrnky. Jakmile ho ale chytí, vyvalí oči ještě víc a začne se smát.

Keramický kelímek se těší oblibě už 40 let. Kdo ho zmáčkl?
Keramický kelímek se těší oblibě už 40 let. Kdo ho zmáčkl?

Crushed Cup, Promáčknutý hrnek od Roba Brandta jako by z oka vypadl kelímku na jedno použití. Většina internetových obchodů nabízejících tyto hrnky popisuje jejich vznik pokaždé jinak a odlišné příběhy spojuje jen to, že hrnek vychází z tvaru plastového kelímku, ale dále už se rozcházejí.

Jednou je to o zastaveném momentu zmáčknutí, jindy o zvuku vycházejícího z deformujícího se plastu, anebo o otisku dlaně, díky kterému se každý hrnek stává originálem. Věrohodný a zároveň nejdelší popisek produktu vyprávěl příběh z mládí, kdy Brandt vypomáhal v nemocnici. Jednoho dne tam bylo nahrazeno keramické nádobí plastovými jednorázovkami, které se však nesetkaly s kladným přijetím, a tak Brandt vytvořil pro své kolegy vtipnou alternativu – Crushed Cup.

Nespokojenaá s rozdílnými příběhy, přičemž ani jeden se mi nezdál být ten pravý, zajela jsem za Robem Brandtem do Bredy, města ležícího jižně od Amsterdamu, kde velkou část jeho studia zabíraly schnoucí Crushed Cups ve všech velikostech – od hrníčku na espreso až po vázu na květiny. Brandt je vyrábí už od roku 1975. Nad výčtem příběhů, které jsem o jeho hrnku našla, se jen pousmál a řekl, že je to zajímavé, ale ona původní idea je mnohem jednodušší. Kelímek, který se tváří jako plastový, je prostě keramický.

Rob Brandt ve svém studiu.

První Crushed Cups měly jednotnou velikost a vycházely z kelímků, které Brandt skupoval ve velkém, aby mohl experimentovat s jejich deformací. Vyprávěl o tom, jak bylo složité docílit správného zmáčknutí a že první hrnky byly originály, které skutečně de-formovala lidská dlaň. Později, jak sám říká, o ně byl ze dne na den takový zájem, že jednotlivé varianty promáčklin formoval stroj a v současné době se takto vytvořená sada „správných“ deformací neustále opakuje.

I když jsem přišla o romanticky záhadné tajemství, čí dlaň mohla sevřít hrnek, který teď držím ve svých dlaních já, stále tento produkt sám o sobě funguje. Jednoduchý a jasný ve svém provedení, snad až na jeho pozdější skleněnou verzi, která onen vtip jaksi postrádá a je spíše odpovědí na poptávku trhu.