Všímáme si

Edward Burtynsky: Mezi fascinací a beznadějí

Centrum architektury a městského plánování v Praze minulý týden představilo celovečerní snímek Antrophocene: The Human Epoch a související sérii velkoformátových fotografií. Edward Burtynsky, fotograf a hlavní tvůrce snímku, se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na krajinu přetvořenou lidskou činností. „Dosáhli jsme bezprecedentního okamžiku v historii naší planety," říká. „Lidé v současnosti ovlivňují Zemi a geologické procesy více než všechny přírodní síly dohromady,“.

Edward Burtynsky: Mezi fascinací a beznadějí
Edward Burtynsky: Mezi fascinací a beznadějí

Text: Barbora Čápová • Foto: Edward Burtynsky (pro Nicholas Metivier Gallery, Toronto)

Fascinace krajinou prochází celoživotní tvorbou Burtynského. „Začínal jsem analogovou fotografií na 35mm kinofilm a fotky jsem si také sám vyvolával. To mě naučilo k expozici přistupovat s rozmyslem a citem,“ popisuje Burtynsky svá první léta za objektivem. Vlivy formativního období líčí zeširoka – od kempování až po expresionismus. Nejhlouběji se však do jeho tvorby zapsal akt stavění železnic, které dodnes považuje za jeden z nejdůležitějších zlomových bodů vývoje lidstva. „Budování železnic napříč celým světem je symbolem lidské stopy v krajině: jejich stavbě ustupují lesy, půda i skály, které jsou následně po kolejích ještě nedostavěné železnice odváženy pryč,“ popisuje Burtynsky.

Ačkoli stavbu železnice považujeme za současného činitele, Burtynského přitahují lidské vlivy vyvíjející se od vzniku prvních civilizací. Fascinující je především kontrast, na kterém celou svoji tvorbu vystavěl. Ačkoli jde o zpověď nešetrného zacházení s přírodou a jejími zdroji, snímky poničených krajin nesou velmi silné estetické hodnoty. Sám Burtynsky se považuje spíše za krajináře než aktivistického dokumentaristu. „Cítím se jako zprostředkovatel mezi průmyslovou krajinou a městy, která jsou právě z produktů průmyslových krajin vystavěna,“ vysvětluje. K budování atmosféry využívá přirozené velkoleposti přírodních živlů, struktur a efektu masovosti lidské produkce. To je velmi dobře čitelné i v předchozích dvou celovečerních snímcích Manufactured Landscapes a Watermark.

V Manufactured Landscapes z roku 2006 odkrývá pohledy do kilometr dlouhých prostorů čínských továren. Během průjezdu kamerou není v prvních chvílích zcela jasné, co divák vlastně sleduje. V následujících momentech se dostává do stejně obrovských drůbežáren a dalších míst ovlivněných masivní průmyslovou revolucí země. V záběrech gigantických struktur lidské produkce znatelně cítíme odkaz fotografií Andrease Gurského.

O sedm let později vyšel druhý celovečerní snímek s názvem Watermark, zachycující snahy o zkrocení živelní síly vodních toků. Ukazuje momenty, ve kterých lidská ruka tvaruje vodu, a zároveň chvíle, kdy živel nad touto snahou vítězí. Voda zde figuruje jako nepostradatelný element, kolem kterého je od pradávna celá společnost vystavěna. Vizuální atraktivita a až mrazivá velkolepost jednotlivých záběrů snímek Watermark posunuje od čistého dokumentu k ambientní umělecké projekci. Přestože na tuto analogii samotní autoři nepoukazují, jejich tvorbu lze vnímat jako volné pokračování fenomenální trilogie Quatsi z let 1982 až 2002.

Stejně jako předchozí snímky vznikl Antrophocene: The Human Epoch ve spolupráci s Jennifer Baichwalovou a Nicolasem de Pencierem. Během čtyř let natáčení tým navštívil šest ze sedmi kontinentů, dvacet zemí a čtyřicet tři různých lokací.

Tvůrci dokumentují přetvořené lokality jako těžební doly, kamenolomy, ropné plošiny a megalomanská zemědělská a urbanistická díla. V měděných dolech v Salt Lake city se denně vytěží přes 500 000 tun materiálu, přičemž samotná měď představuje pouhých 5 %, zbytek končí v odpadních kalech. Španělské a portugalské kamenolomy působí jako negativní otisk výškových budov. „Ve své podstatě tomu tak opravdu je, protože vytěžený materiál putuje na stavbu právě takových staveb,“ upřesňuje Burtynsky. Zdejší těžební ramena o délce 300 m a výšce 100 m jsou největšími stroji na světě. V Kanadě se v místech těžby ropy tvoří rozlehlá ropná kaliště a ptáci, kteří zde přistanou, již nemají šanci odletět.

Burtynsky definuje lidskou společnost jako nejzásadnější faktor proměnlivosti naší planety od velkého třesku. Skrze záběry se stává poslem svědectví současných krajinných proměn.