Všímáme si

čtverO zázračných povrchů, které proměnily sklo

Skla s termochromními povlaky nám dají na vědomí, že čaj na stole už vychladl. Jiná skla se proměňují před očima, další díky povrchovým úpravám připomínají křídla ledňáčků. Přírodní fenomény inspirovaly nejednoho tvůrce inovativních materiálů – v případě dichroických a irizovaných skel to mohla být třeba těla vážek, křídla motýla morpho či peří některých ptáků.

V případě ledňáčků vědci hovoří o semi-iridescenci, neboť v jejich případě dochází k odrazu pouze určitých odstínů modré. (foto: coniferconifer, Flickr, 2014, CC BY 2.0)

V případě ledňáčků vědci hovoří o semi-iridescenci, neboť v jejich případě dochází k odrazu pouze určitých odstínů modré. (foto: coniferconifer, Flickr, 2014, CC BY 2.0)
V případě ledňáčků vědci hovoří o semi-iridescenci, neboť v jejich případě dochází k odrazu pouze určitých odstínů modré. (foto: coniferconifer, Flickr, 2014, CC BY 2.0)

Co iridescenci, či jinak řečeno barvoměnu, způsobuje? Na rozdíl od většiny barevných substancí za ní nestojí pigmenty. Můžeme ji pozorovat díky perfektně uspořádaným a periodicky se opakujícím tenkým, průsvitným vrstvám materiálu, v nichž dochází k násobnému odrazu paprsků světla. Oku se takový objekt jeví z různých úhlů různě barevný.

S tímto jevem se pracuje i při výrobě dichroických a irizovaných skel. Během secese bylo irizování oblíbeným způsobem dekorace skla, dnes má své místo především v bižuterii. Dichroická skla nacházejí uplatnění v architektuře i v umění. S elegancí je použil třeba architekt Luis Ferré na stanici metra ve Valencii.

Dichroický povrch se vytváří násobným vrstvením oxidů kovů, přičemž každá z vrstev má jiné optické vlastnosti. Úprava povrchu se provádí ve vakuové komoře, kde na skle kondenzují výpary oxidů magnesia, beryllia či selenu. Těchto vrstev mohou být i desítky – různou kombinací pořadí a druhů povlaku lze docílit roztodivných barevných odrazů.

Elektro-optické sklo poprvé použili během druhé světové války u letadel při výrobě čelních skel, která díky tomu ve vysokých výškách nenamrzala. V leteckém provozu je sklo, jehož povrch pokrývá tenký, vodivý a opticky nezávadný film, užíváno dodnes. Srovnatelnou funkci může mít i sklo s topnou mřížkou. Oproti elektro-optickému sklu s vodivou povrchovou úpravou má ale několik nevýhod. Hrozí, že občasné výboje vznikající na vnější straně skla naruší napájení ostatních přístrojů. Také s sebou tento materiál nese riziko, že mřížka způsobí mechanické namáhání a následné prasknutí skla.

Potenciál má tento materiál i v architektuře – v době celoskleněných fasád je možnost přímého elektrického zahřívání vítanou výhodou. Vodivého povrchu skla se dociluje tenkou vrstvou oxidů kovů. Nejčastěji se na sklo chemickým rozkladem par nanáší vrstva oxidu cíničitého.

Díky termochromním barvám na sklo na vodní bázi lze docílit spousty překvapení a zábavy. Představte si, že se můžete ujistit, zda je vaše vodka vychlazená, tak jak jste si představovali, a to pouze díky zářivě modré barvě lahve. Nebo – jistota zejména pro tyto drsné podzimní dny –, září-li vaše sklenice jasnou červenou, je zárukou horkého čaje či grogu, který vás prohřeje do morku kostí. Potenciál těchto barev nejen v designu je očividný.

Barvy obsahují termochromní pigmenty, jejichž molekuly mohou a nemusí být zabarveny – záleží na podmínkách. Tyto pigmenty jsou schopné měnit barvy na základě kolísání teploty od -10 °C do 60 °C. Hodí se především pro užití v interiéru.

Jestliže je za sklem temno, jeví se sklo Mirona jako zrcadlo. Osvětlení jej však promění v plochu, která se chová jako obyčejné okno a poskytuje oboustranný průhled. Síla osvětlení za zrcadlem ovlivňuje obraz, který vidíme. Za tyto efekty vděčí sklo povrchové úpravě kovovými oxidy, které jsou nanášeny metodou sol-gelu. Sklo je ponořeno do několika roztoků oxidů kovů. Poté je povrchová vrstva vypalována na 450 °C až 500 °C. Tyto vypalované oxidační vrstvy jsou mechanicky i chemicky výrazně odolnější než vrstvy napařované nebo naprašované.

Mirona nabízí širokou škálu využití třeba v interiérech, kdy se můžete rozhodnout, zda chcete skrze stěnu vnímat celý prostor místnosti, nebo se oddělit a vystačit si jen s několika metry čtverečními. Neopomenutelné místo má Mirona i v elektronice – vypnutým televizním obrazovkám a monitorům může dodat elegantní vzhled. Není v dnešním zrychleném světě vlastně docela příjemná varianta mít počítač, jež se po vypnutí promění v temné zrcadlo?

Text: Barbora Tydlitátová, stážistka v knihovně materiálů matériO Prague, zdroj foto: blogs.smithsonianmag.com, collabcubed.files.wordpress.com, sourceable.net, www.schott.com