Všímáme si

BlueCity: Cirkulární ekonomika v tropickém bazénu

Na břehu řeky Nieuwe-Maas v Rotterdamu sídlí inkubátor cirkulárních projektů BlueCity. Jeho budovu snadno poznáte díky obří prosklené kopuli s nápisem Tropicana. Prostory bývalého tropického bazénu dnes poskytují zázemí desítkám projektů, které zkoumají uplatnění principů cirkulární ekonomiky v praxi.

BlueCity: Cirkulární ekonomika v tropickém bazénu
BlueCity: Cirkulární ekonomika v tropickém bazénu

Text: Valérie Záhonová • Překlad: Elizabeth Spáčilová • Foto: Jacqueline Fuijkschot

► switch to english version

Tropický bazén byl postaven na konci osmdesátých let. Stavba budovy o rozloze 12 000 m2 trvala pouhý jeden rok. Během svého fungování třikrát změnila majitele. Ve své době velmi populární bazén byl kvůli drahému provozu v roce 2010 uzavřen. „Byla tu potom diskotéka a taky squat. Teď sedíme u baru, který se z té doby dochoval”, říká designérka Emma van der Leest, moje průvodkyně po BlueCity.

Pozůstatků po „tropické” minulosti je tu celá řada. V dlažbě u vchodu je patrné, kde dříve stávaly turnikety, malba podél schodů „vtahuje” kolemjdoucí do džungle. Pozornost přitahují nenavazující torza skluzavek a obrovské množství kamenů, které dříve vymezovaly hranice jednotlivých bazénů a brouzdališť. Je zvláštní vidět takové místo bez vody. „Ty kameny sem nechal architekt budovy dovézt až z Itálie”, vysvětluje Emma. Rozmary velkolepého stavebního záměru mi přijdou zábavné. Současný přístup k budově, její opravě a funkci je totiž v obrovském kontrastu.

Cirkulární inkubátor BlueCity sídlí v budově bývalého tropického bazénu na Maasboulevard v Rotterdamu. K minulosti tu na střeše stále odkazuje nápis „Tropicana”. Foto: Sophie de Vos

Tři roky po uzavření Tropicany přišli zakladatelé BlueCity Mark Slegers a Siemen Cox s originálním nápadem na nové využití budovy. Dvojici inspirovala kniha The Blue Economy od Guntera Pauliho.¹ Autor v ní představuje alternativní ekonomický model postavený na lokálnosti a zhodnocování odpadu. Veškerá produkce v modré ekonomice vychází ze způsobu, jakým příroda buduje své komplexní systémy. Neexistuje zde plýtvání nebo energetické ztráty. Pro vše se najde využití a tím se Blue Economy podobá cirkulární ekonomice.

Mark a Siemen se rozhodli uvést principy Pauliho knihy do praxe. V budově Tropicany založili firmu RotterZwam a v prostoru někdejšího salónu krásy začali pěstovat hlívu ústřičnou. Jako substrát pro pěstování použili kávovou sedlinu, které se kavárny běžně zbavují ve velkém. Snaha o zhodnocení kavárenského odpadu vzápětí přerostla v nápad na nové využití budovy a do budovy se brzy na to přistěhovali další podnikatelé zaujatí myšlenkou alternativního modelu produkce.

V roce 2015 získal koncept BlueCity podporu nadace ifund, která zchátralou budovu odkoupila za 1,7 milionu eur. Bylo nutné začít s opravami a přizpůsobit vnitřní prostory, potřebám přibývajících nájemníků a v životě Tropicany začala nová kapitola. Její minulost se ale občas připomene sama. „Ačkoli v budově sídlíme už dlouho, pořád se stává, že jdou kolem nějací turisté a zazvoní, protože se chtějí koupat”, směje se Emma.

Zakladatelé projektu RotterZwam začali v BlueCity s pěstováním hlívy ústřičné v substrátu z kávové sedliny. Dnes zpracují i sedm tisíc kilogramů sedliny měsíčně.² Foto: Sophie de Vos

Na rekonstrukci budovy se podílí kolektiv Superuse Studios, který má více jak dvacetiletou praxi s hledáním využití pro odpadové materiály v architektuře. Většina materiálů a vybavení v BlueCity má proto poměrně bohatou historii. Klíčovou myšlenkou modré ekonomiky je pracovat s tím, co je právě k dispozici. Superuse třeba bez jasného záměru přemístilo do BlueCity přes šedesát dřevěných oken ze zdemolované stavby v jižním Holandsku. Nápad, jak s nimi naložit, se dostavil později. Využití našla v horní části budovy. Dnes oddělují kanceláře jednotlivých firem a díky svému důmyslnému uspořádání tvoří vizuální dominantu prostoru.

Pro budoucí rekonstrukce představuje velkou výzvu hlavně prostor pod skleněnou kopulí. „V létě tu máme i padesát stupňů celsia. Mimo to sem okny teče”, dodává Emma. Při cestě do spodní části BlueCity, takzvané BlueCity Lab, míjíme plakát. Shrnuje množství ušetřeného materiálu a emisí. Díky využívání materiálů z druhé ruky, uspořili během přestavby BlueCity Lab a FoodHubu v přepočtu 112 tun CO2. To se pro představu rovná víc než šesti set padesáti jízdám autem z Rotterdamu do Paříže a zpět.³ Samozřejmě – ne vždy je nové využití starého možné nebo smysluplné. Emma zmiňuje jako příklad vzduchotechniku a topení. Ty bylo nutné pořídit do budovy zcela nové.

Kancelářské prostory v horní části budovy navrhlo Studio Superuse. K oddělení místností využili okenní rámy ze zdemolované stavby v jižním Holandsku, které tím dostaly nový život. Foto: Wijnand van Til

BlueCity Lab sídlí v bývalých šatnách a technických prostorách Tropicany. Jeho zakladatelkou je moje průvodkyně. Lab je místem pro pokusy, výrobu a sdílení znalostí. Nacházejí se zde laboratoře, dílny, studia a produkční prostory jednotlivých projektů. V houbové laboratoři mi Emma představuje muže v bílém plášti. Nick van Biezen je expertem na fermentaci. Má třicet let zkušeností s pěstováním hub v průmyslových podmínkách. V rámci projektu Fabulous Fungi zkoumá v BlueCity možnosti využití hub pro barvení textilu. Nick nám ukazuje svou aparaturu a vzorky a s radostí vypráví o poslední zkušenosti. Když dnes ráno přišel do laboratoře, objevil houbami připravený nový barevný odstín. „Už umíme i oranžovou!”, říká nadšeně.

Vedle houbové laboratoře se nachází mikrobiologická laboratoř a dílenské prostory se stroji. „Na začátku jsme měli rozpočet osmdesát tisíc eur na veškeré vybavení. Hodně věcí se nám podařilo sehnat z druhé ruky. Máme tu vyřazené funkční přístroje z nemocnic nebo stroje z uměleckých škol”, říká Emma. Míjíme pily, brusky, 3D tiskárny, lisy, drtiče, sušáky, až se dostáváme do části Labu, ve které sídlí jednotlivé projekty. Procházíme kolem voňavé výrobny mýdla Kusala. Je až těžké uvěřit, že i tohle vzniká z odpadu. Projekt BlueBlocks zase vytváří materiály z hnědých mořských řas. Emma mi ukazuje vzorky a tvrdí, že jejich materiál SeeWood neobsahuje formaldehyd⁴, jako je tomu u mnohých deskových materiálů. Potkává nás Hugo de Boon, designér a spoluzakladatel firmy Fruitleather Rotterdam. Fruitleather vyrábí alternativu zvířecí kůže z manga. Rotterdam je největší přístav v Evropě. Denně se sem dováží obrovské množství ovoce a zeleniny, velký podíl ale nedoputuje na místo v kvalitě vhodné pro další prodej. Z vláken takto vyřazeného manga vytváří Fruitleather archy veganské kůže.

Barvy na textil Fabulous Fungi vznikají v BlueCity Lab. Foto: Ilse Kremer

O několik kroků dál sídlí pivovar Vet & Lazy. Zrovna nevaří pivo, to bychom cítili! Malé pivovary nebývají ve spotřebě vody a energie tak efektivní jako ty velké, ale pivovar sbírá a čistí dešťovou vodu ze střechy. Teplo z vaření piva jde zase trubkami do podlah laboratoře, kterou v zimě vyhřívá. Pivo pak putuje do zdejšího Aloha Baru i dalším zákazníkům nejen v Rotterdamu.

V současné době v BlueCity sídlí přes šedesát podnikatelů. Od jednotlivců a malých projektů, až po velké firmy. Některé využívají kanceláře, jiné mají své produkční prostory v Labu, využívají zázemí laboratoří nebo dílen. Podmínkou pro získání pracovní plochy v BlueCity je orientace na podnikání v cirkulární nebo modré ekonomice. „Mezi podnikateli často vznikají velmi těsná spojení,“ říká Emma. „Odpad jednoho může být surovina někoho dalšího. Speciálně u firem, které něco produkují, sledujeme, jak zapadají do celého ekosystému.”

Projekt BlueBlocks, který v BlueCity sídlí zkoumá využití mořských řas v deskových materiálech. Foto: Jacqueline Fuijkschot

Jedna z možností, jak se do vytváření cirkulárních řešení zapojit, je Circular Challenge. Jde o intenzivní šestitýdenní projekt. Multidisciplinární týmy studentů nebo absolventů v něm přeměňují existující odpadové toky firem na ekonomicky životaschopné a škálovatelné cirkulární produkty. Po deseti týdnech odprezentují komisi své návrhy a obchodní model produktu. Vybrané projekty získají podporu BlueCity pro další práci. Ptám se své průvodkyně na příklad. „Třeba Waterweg,“ říká. „Vítězný projekt z roku 2018 úspěšně běží i dnes.” uvádí Emma.

Waterweg vytváří vodopropustné dlaždice z říčního sedimentu. V nízko položeném Nizozemsku jsou záplavy na denním pořádku a vodopropustnost povrchů přispívá k jejich řešení. Waterweg je proto v Rotterdamu už docela populární. „Stává se ale i to, že výherci nechtějí v projektu pokračovat,“ dodává Emma. „A některé firmy zase do soutěže nabízejí nebezpečné nebo obtížně využitelné odpady, například azbest nebo beton. Tam je řešení pochopitelně složité a v současnosti je musíme odmítat.“

Produkční prostory projektu Waterweg v BlueCity Lab. Foto: Jacqueline Fuijkschot

BlueCity je svým měřítkem ojedinělý projekt. Ukazuje alternativní možnosti produkce v praxi. Snahou není pouze hledat nová řešení, ale také zkoumat možné vazby mezi jednotlivými podnikateli a na jejich základě budovat zdrojově efektivní a šetrný ekosystém, kde každý odpad představuje i budoucí hodnotou. Taková propojenost má samozřejmě své limity. Jakmile se třeba jeden podnik rozroste, nebo změní místo působení, ovlivní všechno, co je na něj navázané. Systém proto musí být dost důmyslný, aby takové „turbulence” ustál.

Pokud si chcete BlueCity prohlédnout nebo tam přímo načerpat nějakou inspiraci, je dobré návštěvu předem naplánovat. Budova je pro veřejnost otevřena jen v době konání kulturních akcí, přednášek, workshopů nebo placených exkurzí.

Emma van der Leest (1991) je zakladatelkou BlueCity Lab. Vystudovala produktový design na Willem de Kooning Academy v Rotterdamu. V průběhu let Emma pracovala s řadou různých materiálů vyráběných mikroby. Její výzkum a kniha o biodesignu nese název Forma následuje organismus: Biologický počítač (v originále Form Follows Organism: The Biological Computer). Emma se věnuje také pedagogické činnosti. V roce 2022 byla kurátorkou výstavy Nature Loves Technology na výstavě Floriade v Almere.
https://emmavanderleest.com/

Poznámky:

¹ Gunter Pauli je belgický vědec, vystudovaný ekonom a zakladatel skupiny ZERI. Pauli je jedním z propagátorů udržitelného podnikání. Více na theblueeconomy.org
² Rotterzwam dnes má v BlueCity pouze kanceláře pro práci na inovacích. Vedle prodeje svých produktů se věnují také edukaci. Ve svých vzdělávacích programech učí zájemce pěstovat houby. Více na mushroom-cultivation.com.
³ Více jak 650 cest z Rotterdamu do Paříže a zpět představuje zhruba 590 000 najetých kilometrů.
⁴ Při výrobě dřevotřísky se formaldehydové pryskyřice používají ke spojení rozdrceného materiálu. Obsažen je také v lepidlech, lacích, kobercích textiliích nebo kosmetice. Světová zdravotnická organizace označila formaldehyd za karcinogen. Do organismu se nejčastěji dostává vdechováním. Způsobuje podráždění sliznic horních cest dýchacích a spojivek.