Téma

Revoluce v umění nebo ekologická zkáza – Co jsou NFT?

Zkoumat vztah mezi uměním a materiály – tedy do jisté míry i uměním a řemeslem nebo uměním a světem kolem nás – je jedno z důležitých témat naší doby. Nové technologie jako fotografie, video a 3D tisk dokáží vždy vyvolávat protichůdné emoce. Stále se však bavíme o formách výrazu zakořeněných ve fyzickém světě. Takové dílo je sice opakovatelné a přestože může existovat pouze jako soubor dat, jeho majitelé jej uchovávají na různých typech přenašečů. Nic tak jednoduchého se ovšem nedá říct o takzvaných NFT, novince na poli virtuálního umění.

Revoluce v umění nebo ekologická zkáza – Co jsou NFT?
Revoluce v umění nebo ekologická zkáza – Co jsou NFT?

Text: Sára Schejbalová • Úvodní foto: Detail z díla Everydays – Fist 5000 Days, Beeple, courtesy: Christie's

Nonfungible tokens, NFTs nebo také „nifties“. Termín do češtiny volně překládáme jako nezastupitelný token – slovo stejně tajemné, jako to, co se za ním skrývá. Tato nová technologie rozpoutala v počátcích letošního roku mánii nejen mezi technologickými nadšenci, ale především mezi sběrateli umění. Zároveň však vyvolala vlnu nevole v řadách ekologických aktivistů a odborníků na autorská práva. Pro některé se jedná o revoluční technologii s potenciálem proměnit umělecký svět tak, jak ho dnes známe; pro jiné jde o ztělesnění dlouhodobějšího trendu odtržení technologie (a zároveň umění) od skutečného světa. Co si však pod pojmem vlastně představit?

Zkratka NFT ukrývá především jednotky dat různých forem. Narozdíl od dalších blokchainových technologií, jakými jsou například digitální měny typu Bitcoin, kdy je hodnota jednoho zaměnitelná za jinou, NFT jsou nezaměnitelné a jedinečné. Nejčastěji skloňovanou metaforou z fyzického světa jsou vzácné sběratelské kartičky nebo právě umělecká díla.

Vlastně se tedy jedná o jakýsi certifikát autenticity, odkazující na objekt (obrázek, video, atd.) uložený a pomocí blokchainové technologie chráněný na internetu. Vlastnictví takového objektu je veřejně ověřitelné a dá se dohledat přímo v samotném souboru. Je tak téměř nemožné smazat z podobných datových spisů historii jejich vlastníků. Zároveň se nabízí ještě jiné přirovnání – jelikož si nekupujete dílo samotné, spíše certifikát odkazující na skutečnost, že vám zmíněné dílo patří, dá se říct, že utrácíte peníze za jakési virtuální razítko pravosti. Zarážející je především fakt, že takové vlastnictví neznamená, že se dílem budete kochat pouze vy – je dostupné všem s odkazem a vlastník tak figuruje pouze jako majitel a provozovatel jakéhosi imaginárního muzea internetu.

Detail z díla Everydays – The First 5000 Days od umělce Beeple (Mike Winkelmann), Courtesy: Christie's

Internetové kočičky a Damien Hirst

Když minulý týden server Nifty Gateway, specializující se právě na prodej NFT, uspořádal dražbu různých děl, mimo jiné zahrnovala i počítačově generovanou kresbu umělce Mikea Winkelmanna, též známého jako Beeple. Stejný umělec začátkem března prodal v aukční síni Christie’s své dílo Everydays – The First 5000 Days (Každodennost – Prvních 5000 dnů) za téměř sedmdesát milionů dolarů. Dílo Ocean Front (Příď oceánu) se oproti tomu vydražilo za šest milionů. Obě dvě díla se řadí do této nové kategorie.

Jen během letošního roku se navíc prodalo několik milionů dalších NFT děl – především jde o kousky menších umělců, ovšem najdeme mezi nimi například i hudebně-výtvarné uskupení Gorillaz nebo zpěvačku Grimes. Jack Dorsey, majitel sociální sítě Twitter, minulý týden prodal jeden ze svých tweetů právě jako NFT v hodnotě tří milionů dolarů. Mezi umělci se zájmem o tuto novou technologii najdeme mimo jiné i britského umělce Damiena Hirsta. Ten před nedávnem oznámil, že zveřejní sbírku více než deseti tisíc NFT obrázků, každý z nich však bude propojen s originálním, fyzickým dílem na papíře.

Původ NFT ovšem musíme hledat jinde než na poli „vysokého“ umění. V roce 2017 tuto mánii spustila série obrázků, svým způsobem fungující jako zvláštní variace na kryptoměnu, nazvaná CryptoKitties – tedy virtuální kočičky. Jejich historie zároveň sleduje stejnou dráhu, jako běžná umělecká díla a cena jednotlivých kusů raketově stoupá dodnes. Nedá se tak vlastně mluvit o žádné velké revoluci, která by měla pole umění demokratizovat a umělci přinést možnost oprostit se od bohatých kupců, jako si to slibovala ve svých začátcích například umělecká fotografie.

Digitální umění je utopie, která se nekoná

Přestože současný trh s NFT díly přímo vyzařuje všeobecné nadšení z možného potenciálu, už jen technologie samotná vyvolává řadu otázek. Spousta z nich je především ekonomických – podle některých odborníků totiž jde o uměle vyvolanou bublinu, která dříve či později splaskne, jakmile opadne počáteční zájem o vzrušující novinku na trhu.

Dalším potenciálním problémem jsou i četné krádeže. Mnohé může napadnout, že narozdíl od obrazu na plátně vám přece soubor dat dokáže ukrást i ten méně nadaný hacker. NFT ovšem zajišťuje výhradní vlastnické právo na odkazovaný virtuální objekt, což si snadno dokáže kdokoliv ověřit právě ve zmiňované blockchainové databázi. Scénář krádeže je zde poněkud obrácený a o nejvíc přichází ta nejzranitelnější složka řetězce – samotní umělci. Nesčetně z nich totiž na denní bázi bojují s tím, že jejich díla bez svolení prodávají třetí strany jako NFT. Bez povolení a autorizace, navíc bez podílu na tržbě, jsou tak vyřazeni z cyklu, který by měl být především o nich. Válka o vlastnictví, která se na internetu rozpoutala, ovšem zdaleka není ten největší problém.

Celé dílo Everydays – The First 5000 Days od umělce Beeple (Mike Winkelmann), Courtesy: Christie's

i Virtuální umění má Reálný dopad

Pokud se totiž podíváme pod pokličku technologií, na kterých současná podoba těchto virtuálních děl stojí, zjistíme, že blockchain jako takový je extrémně energeticky náročný.

Memo Akten, jeden z průkopníků digitálního umění, vytvořil počátkem roku webovou stránku cryptoart.wtf, na které mohou návštěvníci sledovat reálnou spotřebu energie související s provozem NFT děl a související technologie. V současnosti je stránka působí jako rozcestník informací pro další výzkum dopadu virtuálních děl na životní prostředí. Akten mimo jiné přišel na to, že uhlíková stopa průměrné NFT je podle jeho průzkumů podobná měsíční hodnotě běžného člověka žijícího v EU.

Jelikož „krypto-umění“ jak se NFT a podobným technologiím někdy přezdívá, je stále relativně nový termín, bohužel zatím neexistují dostatečná data a odborné analýzy pro objektivní posouzení jejich dopadu na životní prostředí. Přesto je více než jisté, že emise skleníkových plynů spojené s provozem „krypto-umění“ souvisejí s extrémní spotřebou energie nutnou pro provoz decentralizovaných datových úložišť. Každá operace tak stojí nejen virtuální peníze, ale i reálný materiál nutný na výrobu energie, lidskou práci a v neposlední řadě i fyzické stroje. Ethereum, jedna z blockchainových technologií nejčastěji používaných k provozu NFT děl, údajně spotřebuje takové dávky energie, jež přesahují spotřebu zemí o velikosti Libye.

Předmětem zkoumání většiny odborníků je momentálně především to, nakolik individuální prohlédnutí online děl navyšuje energetickou spotřebu zmiňovaných datových center využívaných i pro jiné účely. „Mnoho NFT transakcí je neoddělitelně spojených s blockchainovou technologií jako takovou a vysílají signály, které přes dlouhou síť reakcí ve svém důsledku nutně zvýší emise a uhlíkovou stopu celkově,“ prohlásila nedávno pro magazín Verge Susanne Köhler, vědkyně zabývající se blockchainovými technologiemi na dánské Univerzitě Aalborg.

Na první pohled se tedy může zdát, že „krypto-umění“ jako takové nemá se skutečným stavem našeho světa nic společného. Někteří dokonce tvrdí, že se jedná o vrcholnou fázi abstraktního umění – abstraktní však v této rovnici není ani tak forma, ale spíš samotné médium. Dílo je tak pouhým systémem kódů a čísel. Skutečností ovšem zůstává, že veškerý digitální obsah, ať již umělecký nebo ne, má reálné dopady na životní prostředí a svět kolem nás.