Téma

Murano otevírá brány skláren světu

V dávné minulosti připlouvaly k Muranu četná plavidla naložená surovinami pro výrobu skla a ostrov opouštěly lodě naložené vzácnými skleněnými předměty. Výroba a mistrovství muranských sklářů byly opředeny tajemstvím a alchymií. Přes přísné zákazy se však jejich znalosti, zkušenosti i zručnost rozšiřovaly a dodnes jsou neodmyslitelnou součástí sklářské tvorby po celém světě. Obohacují rejstřík výtvarného vyjadřování a přitahují pozornost turistů. Kromě nich se letos v květnu spletencem uliček a kanálů proplétalo i na 1800 účastníků mezinárodní sklářské konference.

Součástí konference GAS na Muranu byla také módní přehlídka účastníků ve vlastních skleněných modelech (foto: Pavla Rossini)

Součástí konference GAS na Muranu byla také módní přehlídka účastníků ve vlastních skleněných modelech (foto: Pavla Rossini)
Součástí konference GAS na Muranu byla také módní přehlídka účastníků ve vlastních skleněných modelech (foto: Pavla Rossini)

Text: Pavla Rossini

Na čtyři dny (16. až 19. května 2018) se zde sjeli lidé nejrůznějších sklářských profesí a zájmu o obor z celého světa – od USA a Kanady až po Austrálii. Byli mezi nimi nejzručnější sklářští mistři, sehrané týmy foukačů a dalších profesí, výtvarníci pracující s médiem skla, dodavatelé různých materiálů, nástrojů či pomůcek pro tvarování skla (mnohé z nich bylo možno na místě koupit či objednat). Nechyběli sběratelé, sponzoři a mecenáši sklářské tvorby, muzejní pracovníci, výtvarní teoretici skla ani žurnalisté stejně jako technologové i badatelé v rozmanitých disciplínách sklářské výroby.

Akci organizačně zabezpečovalo americké neziskové sdružení GAS (Glass Art Society) ve spolupráci s italskými pořadateli. Byla to již 47. konference, setkání se však teprve podruhé uskutečnilo na evropské půdě. Zázemím se stal areál kostela S. Pietro Martire ze 14. století s malbami Tintoretta a Belliniho. V exteriéru kostela se řada místních dobrovolníků starala o občerstvení všeho druhu, při jehož konzumaci se vedly neformální i odborné diskuse, probíhala setkání s přáteli a navazovaly se nové kontakty.

Natali Rodrigues, prezidentka GAS žijící v Kanadě, mi sem přinesla ukázat svůj první výtvor z taveného skla, aby doložila, že setkání s profesorem Libenským změnilo její život. Větší skleněnka topasové barvy je dodnes jejím nerozlučným talismanem. Studenti a další dobrovolníci zabezpečovali registraci, poskytovali informace a distribuovali vstupenky na demo přehlídky v řadě skláren i dalších provozech. Kapacita účastnických míst byla často omezena, a tak si zájemci museli nejednou od časného rána vystát vícehodinovou frontu.

Ústředním bodem areálu S. Pietro byla velká stage s rozměrnými plátny a stupňovitým hledištěm pro několik stovek účastníků, právě tady probíhaly nejvýznamnější akce, přednášky a panelové diskuse včetně ukázek tvorby. Za celoživotní působení získal ocenění (Honorary Lifetime Membership Award) Holanďan Durk Valkema, výtvarník a renomovaný konstruktér sklářských pecí. Cenu vizionáře oboru si odnesl Američan Benjamin Moore, který během svého pedagogického působení šíří znalost řady muranských technik. In memoriam byla udělena cena za řemeslné mistrovství náhle zemřelému Pinu Signorettovi, kterého jeho neméně zruční synové uctili demo ukázkou. Svoji celoživotní uměleckou dráhu a výtvarný vývoj k minimalistickému výrazu představil Livio Seguso, vícenásobný účastník La Biennale di Venezia.

Na dalších patnácti místech probíhaly od ranních do večerních hodin neméně zajímavé eventy, neformální diskuse a prezentace, aukce skla i výstavy. Adriano Berengo uspořádal v bývalé sklárně impozantní přehlídku rozměrných světelných objektů Lux Lumen, v nichž pětadvacet umělců světových jmen jako Aj Wej-wej či Zaha Hadid vzdalo hold tradičním benátským lustrům. Lasvit zastupoval Maxim Velčovský originálním dílem Memento Mori.

Memento Mori od Maxima Velčovského na výstavě Lux Lumen (foto: Pavla Rossini)

Řada skláren, jinak úzkostlivě tajících některé výrobní postupy, nechala nahlédnout do své kuchyně. U Veniniho předváděl jeden maestro vznik pověstného, nesčetněkrát napodobovaného tvaru označavaného jako fazzoletto (dekorativního předmětu ve tvaru kapesníčku), druhý foukal přesýpací hodiny z jednoho kusu, které nebylo potřeba slepovat. Sklárna Barovier & Toso upoutala virtuózním tvarováním ramen lustrů a soukromým muzeem, v němž je vystaven například takzvaný Barovierův svatební pohár, dokládající působení rodu v oboru již od 15. století. Repliky poháru v různých velikostech maluje a zlatí malá rodinná dílna Albertini & Spezzamonte, jedna z posledních v tomto, na Muranu téměř zaniklém oboru. Řada dalších vzorkoven a showroomů pak představuje jedinečná svědectví o mnohaleté spolupráci s předními světovými výtvarníky a designéry.

Legenda v ovládání muranských technik Lino Tagliapietra předvedl své umění nejen na hlavní stage, ale rovněž v menší sklárně Nason Moretti, kde mu asistoval jeho americký tým, s nímž vzoruje v Seattlu. Maestro nedokázal skrýt své frustrace, neboť mu jeho pomocníci nedokázali předem připravit potřebné nástroje, tak jak je zvyklý, a chovali se vůbec dosti neprofesionálně, takže několikrát muselo zasahovat dokonce publikum.

K Tagliapietrovým žákům, kteří dokázali nejen mistrovsky zvládnout, ale i ve spojení s minimalistickým tvaroslovím rozvinout nejnáročnější tradiční filigránové postupy jako reticello, pastorelli a další, patří Dán Tobias Møhl. Ve sklárně Effetre se svou životní partnerkou Trine Drivsholm předvedli, že jsou sehranou dvojicí.

Tobias Møhl vytváří svá díla rozvíjením nejnáročnějších tradičních benátských technik (foto: archiv autora)

S velkým přehledem si počínal Petr Novotný, jehož nejdůležitějšími pomocníky byl syn Ondřej a výtvarník Martin Janecký. Vlastní proces tvarování, při kterém předmět rychle „roste pod rukama“, byl důležitější než vzniklý předmět. Jako zkušený sklářský mistr se bez obtíží vyrovnal se specifickým složením muranské skloviny, která je díky svému složení zpracovatelná po delší dobu než takzvané „krátké“ české sklo. Znamenalo to, že s druhým nabíráním skloviny na píšťalu musel počkat o něco déle a hotový výtvor šel do chladicí pece později, aby se nezdeformoval.

Excelentním řemeslem s výjimečnou schopností modelovat žhavou sklovinu do realistického portrétu zaujal Martin Janecký, jehož show se bezesporu stala divácky nejvyhledávanější. Pracovat téměř čtyři hodiny na otevřené scéně zalité sluncem nebylo snadné ani proto, že prudké denní světlo neumožnilo odhadnout teplotu tvarované skloviny. Vyčerpávající to bylo zejména pro jeho pomocníka Ondřeje Novotného, který ve vedru musel na píšťale udržet téměř 10 kg žhavé hmoty a neustále ji ohřívat, byt´ šlo o černou sklovinu, která zůstává déle viskózní. Další z týmu poléval píšťalu vodou, aby se Martin – bez ochranných rukavic – mohl přiblížit co nejblíže k nitru předmětu se speciální pinzetou. Ovace ve stoje byly drobnou satisfakcí za vynaložené úsilí.

Martin Janecký používá techniku vnitřního tvarování, jeho demo v průběhu GAS konference patřila k nejnavštěvovanějším (foto: Pavla Rossini)

Zajímavý projekt zvolila Jitka Havlíčková, která podle hliněných modelů, navržených zřejmě ve 40. letech 20. století sochařem Jaroslavem Brychtou, realizovala figurky nad sklářským kahanem. Vytvořila sérii pracujících sklářů z transparentních sodnodraselných tyčinek. Pracovala sama s kahanem české provenience, s lokty opřenými o pracovní plochu.

Hotové menší díly odkládala na sklářskou cihlu z litiny a po spojení figurky ukládala do sklářské vaty k vychlazení. I technika tvarování nad kahanem má na Muranu stoletou, dodnes rozvíjenou tradici, a i proto bylo zajímavé porovnávat odlišnosti, například chlazení v malých píckách.

Jitka Havlíčková je autorkou série figurek sklářů vytvořených ze sodnodraselných skleněných tyčinek nad kahanem podle hliněných modelů J. Brychty (foto: Stanislav Sekela)

Figurka pracujícího skláře od Jitky Havlíčkové vznikla tvarováním nad kahanem (foto: Stanislav Sekela)

Lucio Bubacco, známý bravurně provedenými až surrealisticky laděnými figurálními opusy, pracoval se zdviženým předloktím. Několik pomocníků mu nahřívalo jednotlivé segmenty a přes značnou teplotu v místnosti byl vydán pokyn, aby se zavřela všechna okna, protože v průvanu odpadávaly drobné díly.

Účastníci konference GAS obdivují právě vzniklé dílo muranského skláře Lucia Bubacca (foto: Pavla Rossini)

GAS setkání přiválo na Murano, které bylo v posledních desetiletích poznamenáno značnou komercializací oboru a pověstmi, že muranské sklo je ponejvíce fake „Made in China“, řadu čerstvých podnětů. Když jsme se vaporetty vraceli z ostrova do Benátek, odváželi jsme si poznání, že za zdánlivě opuštěnými zdmi skláren se stále skrývá mnoho řemeslných dovedností fascinujících i po staletích a překvapujících současností výrazu. Možnosti sklářské tvorby zdaleka nejsou vyčerpány, obor se nadále rozvíjí na bezpočtu míst celé zeměkoule, nesen vpřed zvídavostí a kreativitou.