Téma týdne

Magický recyklační dvorek v Altajské končí

Praha je pořád bohatá na zapomenuté kouty, dvory a bývalé továrny ukryté mezi moderní i historickou zástavbou. Tato místa žijí svým vlastním životem, který by někde „na očích“ zdaleka tak nevzkvétal. Jedno z těchto míst, oplývajících osobitým kouzlem, se nachází v pražských Vršovicích. Ve skrytu domů v Altajské ulici najdete dvůr, který bude do konce roku zbourán. Jeho ilegální i oficiální obyvatelé a uživatelé, mezi které patří i známá recyklační dílna a komunitní centrum Zdrojovna, teď hledají, kam přesídlit. Zdá se, že osud samotného místa předstihl osud použitých věcí, které se na něm na nějaký čas zabydlely.

Magický recyklační dvorek v Altajské končí
Magický recyklační dvorek v Altajské končí

Zdrojovna je jedním z tvůrčích koutů dvora. Prostor vede skupina mladých nadšenců, kteří se snaží přivést lidi k recyklaci a zájmu o materiály a odpad. Zván je kdokoliv, kdo si chce vlastnoručně opravit nefunkční staré věci, zrenovovat nábytek a všeobecně kutit. Zdrojovna se z Altajské stěhuje v polovině listopadu.

V dílně Zdrojovny se usídlil například podnik I1co jewels, kde vyřezávají a přetvářejí staré nepoužitelné vinylové desky na dekorace a šperky.

Koupelna Zdrojovny je prostorná. Kromě umývání láká i k dalším činnostem. Jeden houslista právě zkouší svůj opravený nástroj.

Tajuplných dveří a hromad je ve dvoře více. Málokdo ví, čí jsou, co se za nimi skrývá. Rezidenti, kteří mají vedle svou firmu, často ani nevědí, kdo si takový prostor pronajímá nebo jak vypadá. Ptám se pána z opravny hned vedle, jak dlouho si to tu tihle sousedé pronajímají, že je ještě neviděl?
„Asi tak pět let.“

Jeden ze dvou společníků, kteří v Altajské provozují opravnu praček a bazar všeho možného, tu žije a pracuje už patnáct let. Na otázku, jak potom opravené pračky prodává, odpoví s vyhýbavým úsměvem a východním přízvukem: „Tak, různě. Kde se dá.“ Se synem teď hledají jiné prostory. Snaží se spojit ještě s někým, aby si mohli společně pronajmout větší halu. Za touto místností se skrývá dalších pět, částečně zastřešené komory a kůlny jsou plné starožitného nábytku, obrazovek všeho druhu, kabelů a dílů a dalšího materiálu.

„Chtěla bych si koupit tuhle skříňku, kolik by stála? To je vaše hromada?“

„Ne , kamaráda. Já mu zavolám, počkejte.“

Bílé dveře napravo patří zámožnému páru. Pán přijíždí často, přesouvá věci z jednoho skladiště do druhého a bedlivě přitom hlídá, aby mu nikdo neodřel jeho nablýskané černé vozidlo. Je tu prý pět let, nájem je levný a umístnění v centru se mu hodí. Víc z něj nedostanu, jeho nonverbální projev mi dává jasně najevo, že strkám nos, kam nemám. Češtinu má perfektní, ale východní přízvuk nezakryje.

Na otázku, zda si ho mohu vyfotit, odpoví s kamennou tváří, že rozhodně ne. Paní se také netváří moc přátelsky, fotím alespoň psíčka.

Největším místním podnikem je obrovský bazar nábytku. Je tu rušno každý den, nyní se však zboží spíš odváží. Tento podnik už inzeruje své nové působiště na Žižkově.
„Kolik let tu pracujete?“
„Osm. Hm, možná šest.“
„A je to dobrá práce?“
„Není dost, ještě pracuju v jiných bazarech. Tak všude možně.“

Tyhle kousky už si nikdo nekoupí. Prší na ně a svačí na nich stěhováci. Časem je někdo odveze na skládku, nebo je tu nejspíš nechá, aby je zlikvidovala demoliční četa.

Budova samotná vypadá, jako by měla každou chvíli spadnout. Zboží je však v dobrém stavu, malované skříně a další kousky mají možná i historickou hodnotu.

Kromě běžného bazarového zboží visí nad vchodem netradiční nabídka řezeb. Návštěvník může během výpravy za sedací soupravou oprášit své znalosti antické architektonické výzdoby.

Někdo se snaží získat zpeněžitelné suroviny dřív, než bude továrna zbourána. Ptám se chlapíka, který nakládá kovové rámy do dodávky, kdo je jejich šéf. Odpovědí jsou mi posunky s jasným významem: zákaz focení a vykázání z místa. Když však přijdu o chvíli později s kávou, sednu si opodál na bazarovou židli a povídám si s opravářem praček, podezření se pomalu rozplývá. Stávám se místním, a kromě pozdravů už si mě nikdo nevšímá.

text a foto: Kateřina Zvelebilová