Téma týdne

Kde končí a začíná svoboda na letošním Designbloku?

„Téma je skutečně nejen záhlavím, svoboda bude na Designbloku všudypřítomná,“ řekl v rozhovoru pro Czech Design před jeho zahájením kreativní ředitel Jiří Macek. Později už přímo ve Veletržním paláci vysvětloval: „Letošní téma vzniklo, protože nám ve společnosti chybí idealismus.“ Na úvod přehlídky designu a módy mocná to slova. Srdce Platónovo je tu s námi a do jeskyně nefouká. Návštěva přehlídky je možná od čtvrtka 22. do úterý 27. října.

Kde končí a začíná svoboda na letošním Designbloku?
Kde končí a začíná svoboda na letošním Designbloku?

Hlavní výstavní část programu se odehrává v budově Průmyslového paláce na Výstavišti Praha Holešovice. Co se o svobodě dozvíme tam? Že v pravém křídle se prezentují firmy a velké značky (jeleni, umělá tráva a fotokoutky jsou tu stále v kurzu). Mimoto si všimneme, že levé vyhořelé křídlo paláce, jehož minulost imituje potištěná plachta, bylo rezervováno pro více než stovku designérů z Česka a Evropy. V obřím stanu jsou k vidění instalace škol, jednotlivců, uskupení i výběr z experimentálně pojatých diplomových prací evropských designérů.

Expozicí tu a tam slabě probleskne nějaké heslo o svobodě. Možná je tu ta kýžená svoboda přítomná tak nějak latentně? A to ve vůli a možnostech autorů produkovat právě tyto objekty. Víceméně to ale spíš vypadá tak, že podobně jako každý jiný rok jde spíš o prestiž, ukázat se, zaujmout. Pro důkladnější debaty o svobodě není prostor. Nebo je to celé až moc doslovné – stan, spáleniště i malí Fénixové a dvanácteráci na honosně zastřešené pastvě.

Pár ostrůvků, které se ke svobodě vztahují přímo, na Výstaviště ale najdeme. V zadním rohu stanu se návštěvníci mohou nechat svázat do svěrací kazajky, zavřít se do klecového lůžka a pohovořit si s lidmi pracujícími v neziskové organizaci Fokus Praha, která se zabývá slabinami ústavní péče o duševně nemocné. Dobré memento, hodí se.

U hlavního vstupu do paláce je veseleji. Vystavuje tu Škodovka a Heineken. Alkohol i automobilový průmysl prostě prodává cestu divokou krajinou, kam jinam než za svobodou. Oči upoutává křišťálový hvězdný prach na kolech vozu. Dotýkat se hvězd není dovoleno, varuje žena v bílých upnutých šatech a lodičkách. Zhmotnění ideálů ve formě alkoholového opojení, ženských křivek a rychlých aut. Díky za ty jistoty.

Kdo v tuhle chvíli pozvedne oči k nebesům, uvidí bílé balony (od zorya) vznášející se nad dřevěným hrazením s nápisem FREEDOM! Cesta k jejich kotvišti vede do expozice No Things No Design, kterou vyplnili vybraní čeští a zahraniční designéři. Speciálně pro Designblok navrhli projekty týkající se tématu svobody. Kromě balonů uvidíte objekty od Sander Wassink, chmara.rosinke i Blond & Bieber. Vídeňské duo mischer‘traxler v této zóně vystavuje svítidlo, na kterém si každý může otestovat svou vůli a experimentálně osahat hranice svobodného jednání. Jedno svítidlo se dvěma žárovkami, dva lidé a limitované množství energie. Radost pohledět i dotknout se – citlivé pobídky ke hledání rovnováhy s možností osvícení (škoda, že tam není tma).

„Velká hra o ideálech v současném světě s hlavním tématem svoboda,“ kterou Designblok proklamuje, se přece jen neodehrává v hlavní budově, ale v takzvaném Art House – totiž v budově Lapidária Národního muzea. V novorenesanční budově, u největší historické sbírky kamenosochařství a architektonické plastiky v České republice, je příležitost k úžasu.

Kateřina Šedá, Roman Štětina, Richard Loskot, Dominik Lang a Jan Komárek spolu s kurátorkou Lenkou Lindaurovou svými zásahy prolomili ledy. Ve spolupráci s vedením a dalšími pracovníky Lapidária se vypořádali s omezeními, která takový prostor nutně má, a díky tvůrčí svobodě posunuli hranice chápání muzejní sbírky zase o kousek dál.

Dominik Lang kupříkladu postavil okolo artefaktů kamenné kašny bazén s vodou a tryskami; napojil je vodou z umyvadla. Richard Loskot místnost se sochami z Karlova mostu zatemnil. Díky soustavě zrcátek z babety a reflektorům spojil jednotlivé sochy světelnými liniemi – úchvatná dramatická podívaná. Kateřina Šedá narušuje muzejní zvyklosti po svém, vytvořila Ceník služeb. U vstupu si můžete zaplatit například možnost sníst si vlastní svačinu na vybraném místě expozice, tahle služba je za 40 Kč. Jděte se tam podívat, kdyby vás snad unavila přehlídka designérů, firem a jejich produktů, můžete se tam i prospat.

Třeba vedle objektů od holandské hvězdy Formafantasma či vlámského designéra Maartena de Ceulaer, které pojetí expozice v Lapidáriu příjemně doplňují a upomínají, že hned za rohem se přece jen odehrává největší přehlídka designu u nás. Je na české poměry neobvyklá instalace v interiéru Lapidária úlitbou místním svatým a upomínkou na Platónovu sféru idejí, nebo ideálním propojením světa designu, obchodu a umění?