Ptáme se

Co přináší 3D tisk do krizových oblastí? „Lidé své znalosti rádi využívají pro dobrou věc” říká Silvestr Tkáč

Projekt „3D tisk pro všechny" využívá 3D tisk k rychlé a levné výrobě pomůcek a nástrojů přímo v terénu, což zlepšuje dostupnost zdravotní péče a zefektivňuje práci lékařů v krizových oblastech. Jde o projekt Lékařů bez hranic (MSF), což je mezinárodní humanitární organizace s 60 tisíci zaměstnanci, která poskytuje lékařskou pomoc lidem postiženým konflikty, epidemiemi, přírodními katastrofami či nedostatečným přístupem ke zdravotní péči po celém světě.

Co přináší 3D tisk do krizových oblastí? „Lidé své znalosti rádi využívají pro dobrou věc” říká Silvestr Tkáč
Co přináší 3D tisk do krizových oblastí? „Lidé své znalosti rádi využívají pro dobrou věc” říká Silvestr Tkáč

Autorka rozhovoru: Barbora Pešek • Foto: Mohamed Saidu Bah

Silvestr Tkáč

Silvestr Tkáč působil na misích Lékařů bez hranic jako logistik. Následně v rámci organizace rozjel zajímavou iniciativu ve spolupráci s českou firmou Prusa Research, jedním z největších výrobců 3D tiskáren na světě. Cílem projektu je díky 3D tisku změnit způsob toho, jak na mise dostávat klíčový materiál a součástky. Před nástupem do Lékařů bez hranic se věnoval 3D tisku v Gambii, kde založil firmu Make3D zabývající se vývojem produktů, jejich výrobou, poradenstvím a školením v oblasti 3D tisku pro nemocnice, školy i na podporu místních podnikatelů.

Vedoucí laboratoře Ibrahim Massaquoi a Silvestr Tkáč, technický vedoucí 3D tisku MSF, si prohlížejí držák na pipety vytištěný na 3D tiskárně. Foto: Mohamed Saidu Bah

Jakou roli má 3D tisk vedle dalších technologií, které používáte na humanitárních misích?

Naším primárním cílem je lékařská pomoc. 3D tisk je a vždycky bude okrajová technologie. Náš projekt 3D tisk pro všechny začal před rokem v červnu a já poslední rok stále zjišťuji, že je v organizaci hodně iniciativ, které tuto technologii využívají. Jedním z našich cílů je sjednotit organizaci ve smyslu sdílení know-how. Jde nám o to, aby byl 3D tisk vnímaný jako jeden z běžných nástrojů, jako jsou třeba vysílačky nebo jiné komunikační technologie.

Období pandemie covidu ukázala možnosti 3D tisku - tiskly se štíty nebo ventilátory. Ukázala také se síla komunity kolem 3D tisku a to, že není nutný ani logistický řetězec pro dopravu na potřebné místo. Musíte tedy ještě o roli 3D tisku někoho „přesvědčovat“?

Přestože se povědomí během covidu hodně rozšířilo, stále je relativně malé. Většina kolegů slyšela, že 3D tisk existuje, ale představují si ho ve dvou extrémních případech - buď tak, že lze tisknout pokročilé titanové kostní náhrady, nebo naopak malé dětské hračky. Abychom dokázali 3D tiskárnu využít na misi, je třeba se posunout z obou extrémů někam k jejich středu.

Co nejčastěji tisknete?

Tiskneme věci užitečné pro každodenní potřebu. Buď nahrazujeme neexistující věc - třeba když se něco rozbije, vylepšujeme předměty (přidáváme úchyty, personalizujeme), nebo řešíme specifické problémy, pro které ještě nikde jinde řešení neexistuje. Jde o nenáročný tisk na post-processing a údržbu. Hlavní je pro nás tisk z cenově dostupných tiskáren a materiálů.

Zvlhčovací trubice umístěná v držáku vytištěném na 3D tiskárně na dětském oddělení státní nemocnice Magburaka, okres Tonkolili, Sierra Leone. Foto: Silvestr Tkáč

Máte nějakou databázi modelů? Nějakou, do které lze zařadit i jiné open hardware projekty a věci, které už někdo jiný vymodeloval?

Je to jeden ze směrů, kterým se vydáváme. Máme svůj veřejný repozitář, do kterého uploadujeme modely. Dostupný je na Printables na oficiálním profilu s názvem Médicins sans frontiérs.

Co jsou podle vás hlavní kroky pro rozšíření open hardware projektů tak, abyste je byli schopni zařadit do svých misí?

Tyto projekty jsou podle mě často hodně kutilské. Obsahují různé součástky, které jsou sice potřeba, ale musejí se objednávat a čeká se na ně.
Pro nás je zásadní, aby byly už vymyšlené jako kit - jako to má třeba OpenFlexture (OpenFlexure Microscope je open-source 3D tištěný mikroskop, navržený pro nízkonákladové a přenosné vědecké a lékařské využití, pozn. red.).

Pro mě je velký rozdíl, jestli montování věnuji šest hodin, nebo několik dní. Často se pak součástky do open hardware projektů objednávají například z Číny. Takže z mého pohledu je zásadní právě to, aby tyhle projekty nebyly tak kutilské, ale aby byly v nějakém uceleném packu, který je možné jednoduše sehnat a všechny součástky dorazí najednou.

Vedoucí laboratoře Ibrahim Massaquoi stojí před 3D tiskárnou a drží 3D vytištěný model vzorku holenní kosti dospělého muže v kanceláři MSF v Makeni, okres Bombali, Sierra Leone. Foto: Mohamed Saidu Bah

Zapojení mezinárodní 3D tiskové komunity

Na světě žije podle odhadů 30-50 milionů lidí, kteří umí 3D modelovat. Jaké máte plány pro zapojení této obrovské komunity do humanitárních projektů nejen u Lékařů bez hranic, ale i v jiných open hardware projektech?

Na 3D tiskovou komunitu samozřejmě myslíme. Z naší zkušenosti plyne, že lidé své znalosti rádi využívají pro dobrou věc a pro něco užitečného. Vidíme to nejen v projektu 3D tisk pro všechny, ale třeba i v programu Missing maps, kde se i korporátní sféra zapojuje do mapování v různých lokalitách. Tyto mapy potom používají naši kolegové přímo na misi.

Jaké výzvy nyní stojí před spoluprací s komunitou modelářů a 3D tiskařů?

Hlavní výzva spočívá v tom, že není moc času kreslit různé náčrty, měřit ve všech rozměrech a detailech. Kolegové na misi často neví, jak technicky kreslit, protože mají expertizu v jiných oblastech. Další výzva souvisí přímo s tím, jak komunitu oslovit.

V podcastu Lékařů bez hranic jste říkal, že třeba v Jižním Súdánu se nedá sehnat filament. Jak to řešíte?

Přivezeme s sebou takzvaný 3D printing kit. Jde o balení obsahující tiskárnu, filament, nářadí i náhradní díly - vše, co by mělo danému projektu stačit zhruba na jeden rok na základě předpokladu, kolik toho budeme tisknout.

Jak vypadá váš „3D printing kit”, který posíláte na mise?

Dodáváme čtyři hlavní druhy filamentů, jimž přizpůsobujeme veškeré věci, které tiskneme. Není to neměnné, ale cílem je set standardizovat, abychom ho dokázali poslat kamkoliv na světě a dokázali si vyrobit rozumnou množinu našich věcí.

Jak se snažíte místní spolupracovníky nadchnout pro 3D tisk a jak funguje vzdělávací proces?

U spousty lidí stačí, aby viděli tiskárnu a jsou nadšení - včetně mě. Povědomí o 3D tisku se snažíme rozšiřovat i tak, že když je tiskárna na misi, nemusí být používána striktně pro věci v nemocnicích nebo v kancelářích. Kolegové si mohou tisknout i něco pro sebe, což také dělají. Oficiální školení má většinou dvě části - jedna část je online a druhá offline. Náš cíl je mít všechno online, aby nás to neomezovalo v tom, do jakých míst se můžeme fyzicky dostat.

Jak probíhá vzdělávání kolegů a jaký je dlouhodobý přínos 3D tisku poté, co z mise odejdete?

Většina našich projektů stojí až z 90 procent na místních kolezích, což je naše hlavní cílová skupina pro školení. Jde nám o to, aby na daných místech zůstalo know-how. Záleží na nich, jak to využijí a kam tuto svou expertízu dále posunou.

Jeden náš IT specialista ze Sierra Leone například se do 3D tisku nadchl natolik, že si chce pořídit tiskárnu i na doma, učí se 3D design a chtěl by se zapojit do našeho projektu i na mezinárodní úrovni - například jezdit do dalších zemí a školit další kolegy.

Detail 3D tiskárny na misi v Sierra Leone. Tiskne plastovou pánev, jež bude použita k výcviku porodních asistentek v nemocnici Magburaka a komunitním zdravotnickém centru Hinistas v okrese Tonkolili v Sierra Leone. Foto: Daniel Garcia/MSF

Jsou lepší technologie na výrobu zbraní, než 3D tisk

Jaké jsou výzvy do budoucna pro 3D tisk a společnost ve světě, v němž si každý, kdo má tiskárnu, může vytisknout funkční zbraň?

To je samozřejmě téma, které se objevuje i u nás. Existuje obava, že tiskárna by mohla být využita k něčemu, k čemu sloužit nemá. Předcházíme tomu samozřejmě administrativními procedurami. Máme pod kontrolou, co která tiskárna tiskne, kdo a jak chtěl přístup a tak dále. Já vždycky s nadsázkou říkám, že jsou lepší technologie na výrobu zbraní než 3D tisk. Tohle téma je hodně populární v souvislosti s kauzami ve Spojených státech a jde hlavně o tištěné palné zbraně. Nemyslím si, že tento problém by byl až tak velký. 3D tisk je pouze nástroj a záleží na lidech, jak ho použijí. Nicméně musí existovat určité administrativní postupy a prevence. Nenecháme například tiskárnu odemčenou, aby nikdo zvenku neměl kdykoliv přístup.

Co je teď největší téma pro 3D tisk?

Největší výzvu vnímám v oblasti legislativního rámce a regulace. Diskuze, která probíhá, se zaměřuje na to, co je legálně možné a morálně správné například v souvislosti s náhradními díly. Legislativní rámec je zásadní.

Když jsem před pár lety podával žádost o certifikaci 3D tištěné zdravotní pomůcky v Gambii, tak tamní úřad vůbec neměl tušení, co to je 3D tisk. Nakonec jsme certifikaci dostali, ale museli jsme doložit hromadu dokumentace včetně toho, jak tisk funguje a podobně. A to je jenom jedna pomůcka a jedna malá zemička.

Myslím, že to je podobné jako s internetem. Na začátku to bylo hodně takové organické a potom se ukázalo, že je nutné tomu dát nějaký rámec. Nemusí to být o omezování, ale spíš o to, aby uživatel věděl, co je možné a co ne.

Dvě pipety na 3D tištěném držáku v laboratoři státní nemocnice Magburaka. Foto: Silvestr Tkáč

3D tisk je regulován v každé zemi různě. Jak regulace ovlivňují vaši práci na misích?

Zatím tiskneme především takzvané nekritické součástky. Když se jakákoliv 3D tištěná součástka rozbije, nikoho neohrozí. Netiskneme věci, které přivádí cokoliv do těl pacientů a ani nic, co je v přímém kontaktu s pacientem. Zatím.

Jak se ale rozšiřuje povědomí o našem projektu a o 3D tisku vůbec, vznikají diskuze, které přinášejí spoustu názorů a já jsem za ně strašně rád. Dokážu si představit, že v budoucnu půjdeme dál, a to tím, že zavedeme přísnější procedury například ve schvalování. Navíc také s příchodem různých pokročilejších materiálů budeme umět tisknout pevnější součásti, které budou odolávat vyšším teplotám.

Jaká je situace u nás v Česku?

Nerad bych se pasoval do role někoho, kdo dokáže situaci v Česku posuzovat. V různých oborech včetně lékařství existují skupiny, které legislativu řeší. V České republice je to Česká společnost pro 3D tisk v medicíně. Know-how tu existuje a stojí (a často právě i padá) hlavně na vynikající práci expertů v konkrétních lékařských zařízeních nebo na univerzitách. Ale samozřejmě aplikace v ČR jsou jiné, než mají Lékaři bez hranic na misích.

Regulátor kyslíkového koncentrátoru na jednotce intenzivní péče ve státní nemocnici Magburaka v okrese Tonkolili v Sieře Leone. 3D tiskárna MSF vytvořila knoflík, který zajišťuje trvalou funkčnost přístroje. Foto: Daniel Garcia/MSF