JAK TO VIDÍ
Odpadní voda jako zdroj: dešťová fontána
Ke všemu, co jíme, nosíme na sobě, používáme, kupujeme a prodáváme, je zapotřebí voda. Je podmínkou života a její význam nám vzhledem k její dostupnosti v našich končinách často uniká. Dobrá kvalita vody je přitom nezbytná pro lidské zdraví, ekosystém, ale i sociální a ekonomický rozvoj.
Text: Valérie Záhonová • Vizualizace: Matyáš Barák
S růstem populace bude zajištění bezpečných dodávek vody čím dál náročnější. Podle prognóz OSN bude mít v roce 2050 naše planeta 9,7 miliardy obyvatel. Bude nám voda při zachování současného modelu spotřeby v budoucnu stačit? Je zřejmé, že budoucnost se bez systémových řešení neobejde.
Velkou výzvu ve vztahu k efektivnějšímu využívání vody představují současná města. Jejich nepropustné povrchy obvykle svádějí dešťovou vodu do kanalizace, kde se mísí se splaškovou vodou (tu tvoří černá voda ze záchodů a šedá voda z koupelny, pračky, kuchyně apod.). Dešťová voda, která se nemůže vsáknout do půdy, se pak stane odpadní vodou a odtéká z města bez užitku. Během jednoho deště může jít jen v Praze o stovky milionů litrů nevyužité vody.
Na využití dešťové vody ve městech a možnosti designu a architektury jsme se zeptali MATYÁŠE BARÁKA, který se problematice dešťové vody věnoval ve své diplomové práci na londýnské Royal College of Art. Projekt s názvem “Rainwater Fountain“ (Dešťová fontána) byl k vidění v sekci Diploma Selection na loňském Designbloku.
Expozice Diploma Selection na Designbloku • Foto: Tomáš Hercog
Jak nápad vznikl?
Nápad vznikl v deštivém Londýně. Pozoroval jsem vodu, jak odtéká z města bez využití. A také lidi, kteří zrychlovali, aby se před deštěm schovali. Napadlo mě, že vytvořím místo, kde by se lidé mohli s deštěm setkat a dozvědět se o jeho významu. Tak vznikl nápad vytvořit dešťovou fontánu. Její tvar je inspirovaný dopadem kapky – momentem, kdy se spojí se zemí.
To zní až poeticky.
Možná ano. Dešťová voda je nejčistší forma vody. Během své cesty dolů na zem ale nasbírá mnoho nečistot z ovzduší. Proto ji nelze rovnou pít. Během rešerše mě překvapilo, že v některých městech v rozvojových zemích, s často i větším množstvím srážek, než má třeba Londýn, stále umírají lidé kvůli nedostatku vody.
S jakými materiály projekt pracuje?
V projektu, který mé diplomové práci předcházel, jsem experimentoval s porézním betonem. Tento typ betonu je propustný, takže umožňuje vsakování srážek. Porézní beton vodu propustí, filtruje, ale nevyčistí. Chtěl jsem, aby voda z fontány byla pitná, proto jsem hledal dál. Inspiroval jsem se různými DIY způsoby čištění vody a nakonec zvolil k čištění kombinaci přírodních a člověkem vytvořených materiálů. K “předfiltrování” slouží ve fontáně kovové mřížky, k zachycení drobnějších mechanických nečistot pak kokosové vlákno. K čištění vody využívám válečky z aktivního uhlí.1 Vlastnosti pitné vody nakonec zlepšují další látky, které ji dezinfikují a mineralizují.
Expozice Diploma Selection na Designbloku • Foto: Tomáš Hercog
Jaké způsoby zachytávání dešťové vody ve městech se v současnosti využívají?
Porézní beton, který jsem již zmiňoval, se běžně používá třeba na parkovištích nebo chodnících. Dalším typem jsou zatravňovací dlažby, které povrch zpevní a současně zanechají prostor zeleni a tedy i vsakování. Pak jsou to také zelené střechy, na kterých se často dešťová voda sbírá, aby se následně využila k zavlažování. Město se tak ochlazuje a zabraňuje se vzniku tepelných ostrovů.2
Expozice Diploma Selection na Designbloku • Foto: Tomáš Hercog
Napadají tě nějaké další zajímavé projekty, které se tématu využití dešťové vody věnují?
Tak například designérka Shaakira Jassat navrhla úzké panely s názvem Aquatecture, které shromažďují dešťovou vodu na vnější straně budov v hustě zastavěném městském prostředí. Získaná dešťová voda stéká otvory v konstrukci a přečerpává se do systému šedé vody v budově. Následně může být využita ke splachování a významně ušetřit spotřebu. Jistě bychom našli i další projekty. Ale přijde mi, že stejně jako tento zmíněný obvykle zůstávají v rovině návrhů nebo dočasných instalací.
V jakém stadiu se nachází ten tvůj?
V současnosti jde o koncept. S projektem jsem se přihlásil do Lexus Design Award 2021 a postoupil do druhého kola. Potěšil mě zájem o dané téma. Moc rád bych zkusil zrealizovat prototyp.
MA Matyáš Barák je absolventem Royal College of Art v Londýně. Jeho studijní cesta vedla ateliérem produktového designu na pražské UMPRUM, ateliérem interiérového designu na stockholmském Konstfacku i architektonickým ateliérem Javiéra Corvalána v Paraguayi. Nyní je součástí týmu Petr Hájek Architekti. Ve vlastní tvorbě se rád věnuje tématům veřejného i osobního prostoru a udržitelnosti.
RCA2020: https://2020.rca.ac.uk/students/matyas-barak
WEB: https://www.matyasbarak.com
1. Aktivní uhlí se vyrábí z uhlí, dřeva nebo kokosových ořechů. K čištění vody se používá jak v domácnostech, tak i v průmyslu. Je jednou z možností, jak z vody odstranit ropné látky a organické toxické sloučeniny. Mimo to má schopnost zachycovat toxické těžké kovy (rtuť, kadmium a olovo). Účinně odstraňuje nežádoucí pachy. Proto se jako filtr využívá třeba i v kuchyňských digestořích.
2. Materiály, které povrchu měst dominují, absorbují dopadající světelné a tepelné záření a ve formě nastřádaného tepla jej vracejí zpět do okolí. V důsledku toho mohou být města až o 8° teplejší.
27. 1. 2022
Aktuálně
►Kryštof Mařatka: Nové světy klavíru
► Evy Eisler – Ochočené nekonečno
► Seminář matériO' Fokus: Trendy a šetrné materiály v praxi 28.11.
► Heimtextil 2025: Textil jako most mezi minulostí a udržitelnou budoucností
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU