Jak to vidí

Šárka Zahálková: Co se naučíš s vlastnoručně spájenou microGranny v batohu

Nejsem hacker ani bastlíř, co by odmalička strávil každou volnou chvilku s pájkou v ruce. Stalo se to spíš tak náhodou. Narazila jsem tehdy na pozvánku na dílnu s Bastlinstruments, kde se mělo pájet jejich zbrusu nové microGranny 2. Postavit si s „bastl crew“ vlastní syntezátor, tomu nešlo odolat.

Je libo robota z kartáčku? Přijďte na Maker Faire Prague (zdroj foto: MFP)

Je libo robota z kartáčku? Přijďte na Maker Faire Prague (zdroj foto: MFP)
Je libo robota z kartáčku? Přijďte na Maker Faire Prague (zdroj foto: MFP)

Strávila jsem skvělý den začínajícího léta, sama holka mezi kluky. Nikoli venku u vody nebo procházkou lesem (a to jsem milovník výletů a plavání), nýbrž pod světly zářivek, za velkým stolem, v příjemné společnosti a sdílené koncentraci. Jestli něco nazvat „komunitním“, tak zrovna tohle. Musíš se zklidnit, soustředit, oprostit od všeho dalšího. Jen ty, pájka, cín, licna a rezistory (plus ještě pár dalších věcí, ale takhle to zní líp). Společné klima a poklidná diskuse. Něco jako drhání peří, řekla bych.

Po všestranně naplňujícím dni, s vlastnoručně spájenou microGranny v batohu, zavzpomínala jsem na svá školní léta. Přišlo mi upřímně líto, že na učitele fyziky jsem měla žel bohu spíš smůlu. Pokusy, když už se děly, moc zábavy ani ponaučení nepřinášely. Kdybych tak tehdy mohla vzít do ruky pájku, postavit si vlastní elektronický hudební nástroj anebo naprogramovat kapesní počítač, možná bych se tím hackerem a 100% bastlířem skutečně stala.

Když ne však „true“ hacker a bastlíř, tak alespoň bytost, kterou baví učit se a objevené pak zprostředkovávat dál. Pájecích dílen jsem od té doby absolvovala a spoluorganizovala několik; začala se také více zajímat o cesty, jimiž lze otevírat možnosti poznání elektroniky a současných technologií, a to především ve směru k dětem.

Jedno z dalších nadšení přišlo s objevem britské platformy micro:bit, roztomile okatého kapesního programovatelného počítače, se kterým se dá užít spousta inteligentní zábavy. Micro:bit sice dostaneš jako hotovou věc, ale pájku zahazovat netřeba. K micro:bitu se dá připojit, co si zamaneš, lépe řečeno vymyslíš, sestrojíš a naprogramuješ. Je to takový centrální mozek lidstva, jehož jazyku musíš nejprve porozumět, pak s ním začneš komunikovat a učit ho poslouchat tvé slovutné příkazy.

Micro:bit pak zvládne odpovídat na záludné otázky, umí se všelijak libě či nelibě tvářit, vyluzovat zvuky (pročež je však třeba sestrojit přídavný reproduktor) a tak podobně. Vše jde tak nějak intuitivně a výrokovou logiku a strukturu programování pochopí téměř kdokoli, ať už je mu šest nebo devadesát. A tak s mladými nadějnými hackery povětšinou v jednociferném nebo nízko-dvouciferném věku společně kódujeme, pájíme, vymýšlíme si sami sobě zadání a hledáme na ně odpovědi. Žák vždycky předčí svého učitele, ale co se stane, když jsme si žákem i učitelem navzájem? Nejsem full-time hacker ani bastlíř, ale tohle mi dělá radost.

Micro:bity v hrsti (foto: SparkFun Electronics, Flickr, CC BY 2.0, 2017)

Šárka Zahálková je lektorka, výtvarnice, kurátorka, kulturní aktivistka a milovnice architektury a současného umění. Vystudovala galerijní management a animovanou tvorbu a absolvovala několik zahraničních tvůrčích stipendií. Snaží se obohacovat kulturní a veřejný prostor svého domovského města Pardubic o aktivity a události, které považuje za obohacující a přispívající k všeobecné kultivaci společnosti a člověka jako takového. Je mimo jiné členkou kolektivu Offcity, který se zaměřuje na témata související s veřejným prostorem a architekturou. Ráda organizuje a vede animační, audiovizuální, zvukové i bastlící dílny.