Jak to vidí

Poznámka k výstavě Ilji Bílka v galerii Kuzebauch

Ilja Bílek jako autor a Sylva Petrová jako sklářská kurátorka a teoretička mají za sebou vpravdě úctyhodný seznam aktivit, kterými přispěli k vývoji a směřování skla jako oboru. Nově spojili síly v pražské galerii Kuzebauch na výstavě s názvem Harmonie & Inverze, což samo o sobě vyvolává zvědavost a otázky.

Poznámka k výstavě Ilji Bílka v galerii Kuzebauch
Poznámka k výstavě Ilji Bílka v galerii Kuzebauch

Text: Ján Gajdušek • Foto: Galerie Kuzebauch

Před svou návštěvou jsem se zamýšlel nad tím, jak bude výstava působit na divačky a diváky, kteří s tvorbou Ilji Bílka doposud nepřišli do styku a jak naopak na ty, kteří jeho tvorbu již znají, a tudíž měli možnost zaznamenat povahu a vývoj jeho umělecké tvorby.

Věřím, že divák neznalý díla Ilji Bílka bude překvapen. Spatří zde totiž práce, které svým pojetím téměř popírají materiál, ze kterého byla vytvořena. V prvním plánu zde totiž vidíme shluk objektů, kterým bychom na první pohled přiřadili vlastnosti, o nichž v souvislosti se sklem běžně nemluvíme. Měkkost, pružnost či tvarová poddajnost vytváří klamný pocit, že díla jsou vytvořena z něčeho úplně jiného, než je sklo. Pokud by se výstava nekonala v galerii zaměřené na sklářskou tvorbu, mohl by divák zprvu nabýt dojmu, že jsou objekty vytvořeny z plastu, sádry, či některého z kompozitů. Autor tedy záměrně otáčí běžnou zkušenost se sklem jako materiálem tvrdým a nepoddajným tak, že by se při sebemenším pokusu o ohyb roztříštil na shluk střepů.

Vystavené objekty působí jako konstrukce, které se prohýbají pod vahou měkké hmoty v jejich centrální části. Díla nepůsobí křehce, spíše vrávorají v pnutí vyvolaném pomyslnou tekutostí a nutí tak každého, kdo je vidí zcela poprvé, zkoumat je zblízka a odhalit autorův trik, že jsou kompletně utavena ze skla. Tento „měkký“ efekt se tak obloukem vrací k původní povaze skla jako amorfní tekoucí hmotě zastavené v čase. Zároveň se tímto přístupem Bílek staví po bok autorů, kteří sklo striktně využívají jako prostředek pro svůj umělecký záměr a nenechají se zlákat přitažlivostí jeho přirozených materiálových vlastností.

Jestliže na výstavu dorazí divák znalý autorova díla, sezná, že tento experimentátor definitivně opustil své někdejší přísně geometrické formy objektů-architektur, kterými udivoval po několik desetiletí. Z výstavy je zřejmé, že se výrazově posunul k opačnému pólu a onu přísnost a minimalistickou tvrdost nyní střídá dynamika a měkkost.

Vystavená díla mají až kinetický ráz – jsou zastavena v jemném pohybu, který je navíc akcentován v pro sklo netypické paletě pastelových barev. Žoviálně rozvlněný kvádr skla ve žvýkačkově růžové, podpíraný skleněnou konstrukcí působí, že se za chvíli prohne až k úrovni soklu. Jiné objekty se rozevírají a pnou pod zdánlivým pohybem tekoucího skleněného klínu. Veškerá tato hravá kinetika vytváří chytrou iluzi o nahodile zastaveném procesu. Naopak se ale jedná o velmi přesné deformace zmrazené v momentu, který odpovídá kompozičním požadavkům autora. Pro jakoukoliv nahodilost zde není místo.

Možná právě v tom můžeme spatřit určitou paralelu se staršími díly Ilji Bílka, která se vyznačovala promyšlenou geometrií, složitými odrazy a průhledy. Ve všem ostatním se ale jeho současná tvorba posouvá o notný kus dál. Pokud bychom použili příměr z architektury, zdá se, že z inženýrsky modernistického pojetí minimalistické přísnosti Bílek dospěl až k postmoderně a hravě protikladnému vyznění svých děl, které však neztrácí nic ze své noblesní mazanosti. Naopak, odvážně nestojí na místě a svou estetikou kráčí pevně v intencích současné pozdně postmoderní vizuality.

Poznámky:
Galerie Kuzebauch zve na komentovanou prohlídku výstavy Harmonie & Inverze, která se uskuteční 17. května v 17 hodin. Prohlídky se zúčastní sám autor Ilja Bílek.

O autorovi: Ján Gajdušek (*1987) je studentem magisterského oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM v Praze. Angažuje se ve výstavních projektech mapujících progresivní výtvarné umění a české sklo. V minulosti působil jako kurátor galerie Holešovická Šachta a s Muzeem města Brna spolupracoval na výstavním cyklu zaměřeném na české sklo. Od roku 2016 je kurátorem a správcem soukromé umělecké sbírky Havrlant Art Collection a od roku 2022 kurátorem galerií MeetFactory.