Jak to vidí

Jan Petrš: Mladí architekti by měli více pozorovat přírodu a programovat

Architekt Patrik Schumacher v roce 2008 definoval současný architektonický styl parametricismus. O šest let později prohlásil, že je parametrický design standardně užívaným stylem současnosti. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že si značná část architektů pod tímto pojmem spíše než architektonický styl představí zákeřnou nemoc.

Jan Petrš: Mladí architekti by měli více pozorovat přírodu a programovat
Jan Petrš: Mladí architekti by měli více pozorovat přírodu a programovat

Žijeme v informačním věku, jenž se promítá i do architektury a stavitelství. Do návrhů staveb se vpisují znalosti z biologie, programování i průmyslové automatizace. Takový architekt se obejde bez skicáku, rýsovacího prkna, tužky a možná i bez kanceláře. Navrhuje pomocí parametrů, ze kterých skrze softwary generuje výslednou formu a funkci. Využívá data, která získáváme ze svého okolí.

Získané údaje se mohou týkat okolních budov, ale například i místních meteorologických podmínek, demografického vývoje či politické situace. To, jak je architekt využije, je umění. Architekt je v pozici koordinátora dat. Při jeho práci vzniká množství forem, které může neustále dynamicky měnit, aniž by po každé změně přerýsovával celou stavbu.

Dnes už nestačí znát historii architektury, základy statiky, materiály a podobně. Je dobré umět programovat, rozumět biologii, strojírenství či se vyznat v obrovském množství nových materiálů a technologií.

Výhodou parametricismu je, že je vše pod kontrolou architekta, kterému práce s kódem umožňuje velkou volnost. To je rozdíl oproti posledním letům, kdy architekt byl často otrokem počítače a tvořil podle limitů počítačového softwaru. Do architektury se dostává ohromná svoboda, jež je ovšem velice sofistikovaně definována na základě matematických vzorců a přírodních principů.

Jako mraveniště
Ve světě generativního designu se opíráme o poznání z přírody. Dalo by se říci, že se obřím obloukem vracíme k přírodě. Inspiruje nás stavba mravenišť a termitišť, která vznikají autonomně bez řízení shora. Inspirace z korun stromů a růstu fraktálu může například pozitivně ovlivnit statiku staveb i estetický zážitek z nich.

I když to tak nemusí vypadat a parametricky tvořená architektura se může zdát zbytečně nákladná, poznání a nové využití těchto principů nám umožnuje dělat stavby efektivněji. V přírodě platí pravidlo, že se nešetří tvarem, ale materiálem. Pouze lidé jsou schopni postavit obrovský hranatý sloup, který nic nepodpírá.

V přírodě by se to nikdy nestalo. Vznikla by struktura, která bude odlehčená tak, aby splnila svůj účel a byla dostatečně stabilní, aniž by spotřebovala materiál navíc. Prozatím nás při vytváření takto složitých struktur omezují technologie, jejichž využití je v tomto měřítku velmi nákladné a jejich produkty jsou nedokonalé. Situace se může změnit s nástupem 3D tiskáren ve stavebnictví, jelikož už nás tvar nebude limitovat. Ty by spolu se zkoumáním přírodních struktur mohly v budoucnu výrazně pomoci snížit spotřebu materiálu a produkci odpadu.

Loop Landscape od Jana Petrše a Ivany Plecháčové je konceptuální návrh vertikální farmy pro New York. Je založený na postupném růstu pomocí modifikovaných hub. Takto rostlá farma je reakcí na současné fungování farem – továren na zeleninu. Loop Lanscape naopak převádí činnost na parcelu na Manhattanu, farmáři se zde chovají jako v normální krajině. K vygenerování stavby bylo využito agentního systému, jenž pomohl nasimulovat tvar založený na růstu houby.

SystemCity od Martina Žatečky je parametricky definovaný nástroj, který na základě vstupních dat o lokalitě generuje potenciální varianty prostorového uspořádání území. Tyto digitální modely lze v průběhu času vyvíjet, aktualizovat a neustále analyzovat s cílem nalézt optimální struktury zastavění. Každá změna vstupních parametrů nabízí nová řešení, která lze vyhodnocovat na základě dat o území, analýzy chování větru, oslunění a metody Space Syntax.

Parametry do každého okresu
Nejde pouze o tvar, ale i o chování při výstavbě či provozu. Dnes se uvažuje nad robotickou autonomní výstavbou, kde se stavby postaví samoorganizovaně, budou se přesouvat, přizpůsobovat a možná i replikovat. Ač se to dnes zdá v našich podmínkách nereálné, třeba kočovníci se tak v podstatě chovají. Proč tento princip neupravit tak, aby odpovídal možnostem současnosti a budoucnosti? Využití by našel na špatně dostupných místech – pouštích, arktických oblastech i v klasických městech.

Pozoruhodné je parametrické pojetí plánování měst, při kterém se uplatňuje holistický a demokratický přístup. Výsledkem je organický růst měst, který se ovšem řídí předem definovanými pravidly, tak jak můžeme pozorovat v přírodě. Jako příklad tohoto přístupu poslouží oblíbená hra Block´hood od architekta Josého Sanchéze, kde se hráči snaží postavit vyhovující obytné bloky z různých modulů, jež mají k dispozici. Je možné, že se v budoucnu budou města stavět podobně jako v počítačových hrách.

Je s podivem, že v českém architektonickém prostředí je generický či parametrický způsob navrhování na okraji zájmu. Místní architekti mu obvykle nepřikládají téměř žádnou váhu, někdy na něj hledí s posměškem. Ale v zahraničí se právě těmto oborům věnuje značná pozornost a podpora. Ve škole do nás od prvního ročníku tlačili funkcionalistické velikány 30. let. Jména jako Zaha Hadid či Frank Gehry, kteří se parametricismem zabývají, znamenala vrchol nevkusu. Naopak strohost a jednoduchost staveb byla vítána. Chápu, že vyučující už své zvyklosti budou měnit jen minimálně, mají je odzkoušené a věří jim. Co ale studenti? Kolik z nich se pokusí hledat nové cesty?

Jan Petrš působí jako doktorand v ateliéru Miloše Floriána na ČVUT v Praze. Je externím konzultantem Knihovny materiálů matériO. Ve své disertační práci se zabývá autonomními stavebními robotickými systémy. Je spoluzakladatelem skupiny Archistroj, která pracuje s parametrickým designem a současnými světovými přístupy k navrhování.