Jak to vidí

Elodie Ternaux: Chci slyšet tvůj příběh!

Je pro mě stále těžší nechat se překvapit nebo dokonce svést předměty, které se mi ze všech stran nabízejí (mohla bych to myslím směle říci i o architektuře, jídle a jiných věcech). Málo věcí kolem mě vyzařuje promyšlený design, o skutečné kvalitě ani nemluvě.

Elodie Ternaux: Chci slyšet tvůj příběh!
Elodie Ternaux: Chci slyšet tvůj příběh!

► switch to english version

Je to dáno mým věkem? Leccos jsem viděla a leckde byla. Možná je ale příčina někde úplně jinde – třeba se jen začínám, a nejsem sama, bouřit proti bezduchému spotřebnímu zboží a ničím neomezené produkci. Možná jen říkám: vraťte věcem jejich smysl a on se možná do určité míry vrátí i do mého života. Cítím nutnost skutečného posunu ke kvalitě, za kterou budou v první řadě stát designéři a jejich návrhy skvěle promyšlených věcí, se kterými budeme konečně moci souznít.

Možná to vypadá paradoxně, ale žijeme ve světě, kde vládne virtuální realita a věci vyrobené z hmatatelného materiálu mohou i díky tomu získat zpět svou přechodně ztracenou důležitost.

Očekává se, že naše společnost bude brzy vyznávat pouze nehmotnou realitu a že lidé budou šílet po nehmatatelném zboží a virtuálních vztazích, ale i kdyby k tomu za našich životů opravdu došlo a nehmotná existence by monopolizovala většinu našeho času, stále bychom toužili po pozornosti druhých, reálném kontaktu s ostatními lidmi a potažmo i objekty. Dnes tomu nasvědčuje i rostoucí popularita rukodělných výrobků. Precizně řemeslně odvedená díla budou životem provázet nejenom nás, ale i naše potomky.

Lidé se začínají probírat z letargie a pod heslem udržitelnosti žádají návrat lidského rozměru věcí. Stále více se zaměřujeme na informace o původu toho, čím se obklopujeme. Chceme vědět, zda byly využity místní zdroje a jestli je nová věc sériovým výrobkem, který dříve nebo později budou mít doma i sousedé.

Designér Spyros Kizis a jeho křeslo z plátku artyčoků.

Spolu s tím se znovu objevuje hluboký obdiv k řemeslu a znovu se učíme oceňovat lásku a péči, kterou řemeslníci výrobkům věnují. Objevují se celé klany hipsterských „designérů-kutilů“, kteří si svůj kousek rádi navrhnou a se stejnou láskou i vyrobí. Všichni mají jedno společné – chtějí mít vliv na výrobní proces, ať už se věc bude tisknout na 3D tiskárně nebo budou muset vzít do ruky kladivo.

Typického „designéra-kutila“ (v angličtině jim říkáme makers) poznáte takto: 1) nosí plnovous a kostkované flanelky decentně halící jeho mužnou dřevorubeckou hruď, 2) živí se výhradně bio, 3) do práce jezdí na kole, 4) zastává progresivní politické názory.

Právě i jejich projekty, jež v sobě zahrnují nejenom návrh, ale i skutečné tvoření, jsou blíže realitě. Když nejenom navrhujete, ale i tvoříte, pracujete s materiálem, který se stane klíčem k úspěchu návrhu. Někdy se ale materiál stane pouze druhotnou součástí procesu a tvůrčí nebo výrobní části ho zastíní a zazáří nad ním jako kometa.

Ukázka dokumentace projektu Melted Spots od designéra Nikolaje Steenfatta.

Oblibě se těší recyklované materiály. Jsou místní, finančně nenáročné a snadno dostupné a zpracovatelné. Zároveň skrze tento přístup ukazujeme, že krásné a řemeslně špičkově provedené věci nemusejí být vždy vyrobeny z těch nejluxusnějších materiálů a nemusejí být ani drahé, hlavní roli hraje zručnost. Nic nového pod sluncem.

Nikolaj Steefatt taví plastový odpad z různých obalů nebo míchá zbytky jídel, kávovou sedlinu a piliny. Spyros Kizis si hraje s plátky artyčoků. Adital Ela vyrábí objekty kompresí přírodních vláken a hlíny. Všichni z těchto materiálů tvoří unikátní objekty, židle a lampy, ano, samozřejmě, možná to není úplně ono… ale je to začátek!

„Designér-kutil“ pečlivě dokumentuje, „jak to bylo vyrobeno“, uchovává dokumentaci složenou z fotografií a videí, ve kterých popisuje celý proces. Dokumentace mu slouží při dalším zdokonalování techniky, k vyhodnocování experimentálních fází nebo jako potvrzení originality konečného výrobku. Dá se ale využít i pro sdílení znalostí a dovedností, protože lidé i dnes umějí být velkorysí a vzájemně si pomoci a podpořit se.

Nikolaj Steefatt během studia na Royal Danish Academy of Fine Arts experimentoval s materiály i objekty.

Svou práci zachytil na fotkách i videu.

I když má tento hipsterský obrázek reálný základ, nehýčkejme ho přespříliš. Nesmíme opomenout skutečnost, že mluvíme o věcech, které se právě teď týkají velmi malého vzorku lidské populace. Naše pozice je možná dost sporná, a to především ve světle skutečných problémů, se kterými se dnes lidé ve světě potýkají. Ale… počkat, i já patřím k té elitní skupině, i když nenosím plnovous – tedy alespoň ne fakt dlouhý –, o čem mohu vlastně zasvěceně mluvit? Třeba právě o tom, jak dnes uchopit problémy jedné malé části světové populace – designérů. Na jejich bedrech leží nesnadný úkol být ve službách spotřeby a průmyslové výroby.

Náš takzvaný virtuální svět nám dává nové možnosti, jak se přímo propojit s autory a ozdobit si jejich díly interiér, někdy i bez nutnosti vpustit do hry prostředníky a jejich marže. Mnohé designéry, řemeslníky a umělce dnes můžete snadno kontaktovat přes jejich webové stránky nebo facebook. K objevení nového autora a komunikaci s ním stačí málo, snad jen připojení k internetu.

Takové interakce jsou překvapivě jednoduché, jako by komunikace probíhala v paralelním světě, kde jsou na sebe všichni slušní a zdvořilí a kde se nehraje na to, kdo je nahoře a kdo dole. Není to náhodou ten svět, ve kterém bychom měli žít stále, svět spojení s ostatními, svět, kde emoce mají svůj prostor a kde je i duše?

Pokud tento přístup k designu najde zastánce, potom máme šanci si ve svém životě užít krásu a kvalitu materiálů, tvarů a rukodělné výroby. Je na nás, abychom i nejmladší generaci ukázali, že dělat něco s láskou dává smysl. Pokud tam, kde to opravdu začíná – v raném dětství, kdy děti objevují svět –, nenabídneme tu správnou optiku, jež umožňuje vidět a vnímat věci s větším uvědoměním a pozorností, nebudou tu ani v budoucnu ty otevřené duše, které budou hybateli a svědky skutečných změn, a nikdo, kdo by radostně žil ve světě vybaveném objekty, jimž tvůrci dali příběh a nádavkem i dlouhý život. Je třeba se naučit chránit lidské ideály a být nositelem změn.

Průmyslová designérka a inženýrka Elodie Ternaux je spoluzakladatelkou Knihovny materiálů matériO Paris, zaměřené na inovativní materiály. Přednáší po celém světě, je kurátorkou výstav a autorkou několika knih, jako je například ,Materiology, The Creative Industry's Guide To Materials And Technologies‘ (Materiologie – průvodce kreativního průmyslu po materiálech a technologiích) a ,Industry of Nature, Another Approach to Ecology‘ (Průmysl přírody – jiný pohled na ekologii).