Soutěž na rekonstrukci náměstí Jiřího z Poděbrad jste s MCA ateliérem vyhráli už na konci 90. let – tedy před více než čtvrtstoletím. Mezitím byl projekt z různých důvodů odkládán a stavět se začalo až v roce 2024. Jak moc se koncept v průběhu let proměňoval?
Hlavní prostorový koncept se v podstatě nezměnil. Ale proměnil se způsob, jakým společnost využívá veřejné prostranství. Předtím třeba neexistovaly farmářské trhy, jsme zvyklí se víc scházet, trávit v něm víc času, pobývat na trávnících, přibylo víc kulturních a společenských akcí. Takže na to návrh reagoval, ale nebylo to těžké, základní koncept to vše bez problémů vstřebal. Hlavní změnou byly úpravy adaptace na klimatickou změnu. Ty se před lety ještě neřešily.
Rekonstrukce přirozeně vyvolala velkou vlnu reakcí a emocí i s ohledem na množství zeleně. Podíl vydlážděné plochy je nyní mnohem větší než dřív. Stromů sice technicky přibylo, jenže potrvá roky, než vzrostou. Zástupci města argumentují především tím, že se jedná o náměstí, a ne o park.
Na původním náměstí, tedy kdyby neproběhla žádná rekonstrukce, bylo stromů 150. Dnes jich je 244, tedy téměř o stovku víc. 170 z toho je nově vysázených. Takže to, že je zde málo zeleně, je pocit daný tím, že nové stromy jsou prostě ještě malé, jak sama správně říkáte. K tomu, aby vyrostly, ale mají ty nejlepší výsadbové a závlahové podmínky. Za tři až pět let už bude citelný výsledek. Musíme být trochu trpěliví.
I pocit, že podíl zpevněné plochy je mnohem větší než dřív, je trochu dojem. Ve skutečnosti je poměr zpevněných ploch vůči nezpevněným větší jen o jednotky procent. Dřív bylo náměstí plné asfaltových ploch, jen byly víc rozptýlené. Dnešní dlážděné plochy jsou na rozdíl od dřívějších asfaltových povrchů propustné pro vodu, a to včetně té velké plochy. Voda tak zůstává v místě, zatímco dříve asfalt nic nepropustil a všechno odteklo do kanalizace. Co se týče dlážděného náměstíčka před kostelem – tam bylo potřeba udělat rozhodnutí, jestli má celé náměstí fungovat jenom jako park, anebo také plnit roli náměstí, protože tím, i podle názvu, skutečně je. Na náměstí se může sejít větší počet lidí, mohou se zde odehrávat společenské a kulturní akce, komunitní setkání, stejně jako demonstrace. A k tomu je potřeba plocha. Praze 3 dosud scházela. Na Jiřáku se to vše předtím odehrávalo na trávnících, které ve výsledku skončily jako vydusaná hlína. Zajímavé ale je si uvědomit, že jeho rozloha zabírá jen devět procent z celkové rozlohy Jiřáku, když nepočítám obvodové ulice, jen Lucemburskou, která se teď stala součástí náměstí.
Nejsou ale přece jenom velká dlážděná náměstí luxusem, který si s ohledem na klimatické podmínky zkrátka již nemůžeme dovolit? Není na čase začít stavět města jinak?
Dlážděné náměstí, tedy zpevněná volná plocha uprostřed města, kde se může odehrávat vše, co vyjmenovávám v minulé otázce, tradičně k městu patří. Pokud bychom se do budoucna obecně vzdali náměstí, budeme se muset vzdát i těchhle činností. Pokud se to jednou stane, bude to pro městský život velké ochuzení. Já bych ale v takové krizi začala jinde. Třeba auty v ulicích. A stromy sázela tam.
Jak konkrétně je náměstí připraveno na dopady klimatické změny?
Je na něm velká akumulační jímka pod zemí, která sbírá dešťovou vodu. Přidaly se náročné výsadbové jámy pro stromy, použily se nové druhy stromů vypěstované speciálně pro odolávání klimatické změně. Udělala se retenční opatření. A všechny dlážděné povrchy jsou propustné, jak říkám už v předešlé otázce. I stromů je z toho důvodu nyní víc.
Kombinace několika typů dřevěných laviček, výrazných červených objektů a technických stožárových lamp, které některým připomínají spíše pouliční kamery, vyvolává debaty. Jaká je designová a materiálová koncepce tohoto mobiliáře?
U svítidel jde o to, aby se co nejméně uplatňovala. Jde především o světlo samotné. Takže jsou co nejjednodušší, v podstatě jen sloupy. Hlavní ale je, jak fungují. Jsou to chytrá světla. Úsporná, regulovatelná, dokážou vytvořit různé scény: církevní slavnosti, kulturní akce, farmářské trhy i všední dny. Lavičky jsou v materiálu i designu jednotné. Nabízejí ale různé způsoby využití, proto jsou některé oboustranné, jiné tvoří dlouhou řadu, další jednotlivé, nebo kruhové okolo stromů - s malým otvorem, kde sedíte zády ke kmeni, nebo velkým, kde si skupina lidí otočených proti sobě může povídat. Červené objekty nejsou jen lavičky, dá se na nich ležet, lézt, vytvářejí sestavy, mohou se přemisťovat. Celé náměstí má řád, tyhle objekty jsou záměrně jiné a poskytují lidem svobodu. Trochu hry. Patří k tomu i ta červená. Mně připomínají červené kytky.
Velkým tématem byla také deinstalace jednoho z ikonických brutalistických výduchů z metra. Proč k tomu muselo dojít? Nebylo možné jej do nového konceptu organicky začlenit a zachránit?
Původní výdech foukal odpadní vzduch z metra do stran. To nesplňovalo dnešní hygienické požadavky, v jeho okolí nemohly růst stromy ani tráva. Z hygienického hlediska nesměl prostor okolo něj sloužit pobytu. Dnešní technické řešení umožňuje vypouštění vzduchu přímo vzhůru, navíc stačí menší objekt. Metroprojekt prověřoval, jestli by nešlo původní výdech na foukání vzhůru přestavět, ale ukázalo se to jako technicky nemožné. Objevil se i názor, který starý a nový výdech srovnává jako dvě umělecká díla. Jenže v tom je právě ten problém. Technický objekt nemá být spojen s nedotknutelnou sochou, kterou pak není možné upravit pro novější technologie, jaké jsou například šetrnější k prostředí. Takže nový jsme záměrně pojali jako výtvarně zpracovaný technický objekt. Podoba je ale promyšlená, významově i esteticky, mříž, která je okolo betonového výduchu, odkazuje ke tvarosloví, které v okolí používá Plečnik a objevuje se typicky i v architektuře místních domů. Jestli se v budoucnu objeví technologie ještě úspornější, šetrnější vůči prostředí, třeba úplně skrytá, může se klidně zbourat, v tomto smyslu to není socha.
Ačkoliv se na projekt snáší kritika z různých stran, Jiřák od prvního dne otevření praská ve švech a lidé ho intenzivně využívají. Jako veřejný prostor tedy evidentně funguje. Máte osobně přesto pocit, že se něco mohlo nebo mělo udělat jinak či lépe?
Zatím nemám. Uvidíme. Nám teď dělá to místo radost – ne jen jako architektům, ale především jako uživatelům. Vidíme taky tu spoustu změn, které lidi nekritizují, proto se o nich nemluví. Rozšířené chodníky, nová místa pro předzahrádky kaváren, větší a bezpečnější prostor pro děti z přilehlé školy, nové dětské hřiště, spousta nových příležitostí k pobytu. Nebo že zmizelo zábradlí okolo křižovatky v rohu s Vinohradskou a namísto podchodů už můžeme chodit i po povrchu. A taky že namísto objemných bud nad metrem teď máme z toho rohu výhled na kostel. Kritika je ale v pořádku, protože celková změna je opravdu velká. Na řadu věcí jsou různé názory, a v případě veřejného prostoru prostě nikdy nedokážete vyhovět všem. Lidi si především potřebují na tu změnu zvyknout. A hlavně musí vyrůst stromy, protože teprve s nimi bude vidět cílová podoba. Teď jsme teprve na začátku. Skutečné fungování ukáže čas.
