Jak se do vaší šperkařské tvorby propisuje fakt, že jste vystudovaná architektka?
Věřím tomu, že v mé tvorbě vliv studia architektury je, protože mi škola ukázala způsoby myšlení, které jsem dříve neznala. Respektive, studium dokázalo rozvinout to, co už jsem v sobě měla. Byl to nástroj, jak ze sebe dostat vlastní vnímání krásy. Tento proces mi ukázal jiné možnosti a směry uvažování. Studium mi rozšířilo obraz světa a na to jsem pak dále reagovala.
Přivedla vás právě architektura k jednoduchým tvarům a minimalistickým šperkům?
Do určité míry ano. Když se podívám na své začátky v architektuře, hodně mě fascinoval třeba Daniel Libeskind. Například jeho Židovské muzeum v Berlíně jsem zpracovávala jako model a zaujaly mě nejen tvary budovy, ale způsob, jakým architekt celkově o stavbě a její náplni uvažoval. Nejde mi jen o to, aby výsledný produkt vypadal hezky, to je pro mě příliš málo. Potřebuji se dostat trošku hlouběji.
Pomáhá vám při tvorbě také technické myšlení získané při studiu architektury?
Tím jsem byla obklopena od malička. Pamatuji, že už jako dítě jsem si hrála s elektrikářskými kabely, které jsem rozdělila na jednotlivé barevné drátky a ty jsem různě splétala. Bavily mě drátky, korálky, hodně jsem pracovala s tím, co bylo, venku jsem si vyřezávala, uměla jsem si vyrobit prak, luk. Architektura byla tím, co tuto zálibu ve mně kultivovalo.
A naopak, vzhledem k tomu, že jste nestudovala přímo šperkařství, nepotýkáte se někdy s tím, že by se vám hodily základy řemesla ze školy?
Kdybych dělala zlatníka nebo klenotníka, tak jsem si vědomá svých mezer, kde nemám takové technologické dovednosti. Na druhou stranu nejsem svázána postupy ze školy, kde vám někdo řekne jednoznačný návod a jinak to nejde. Já si na mnoho postupů musela přijít po svém, což je v něčem obrovská svoboda.
Znát technologie je důležité, ale já jsem vlastně pořád vycházela z toho, co jsem dělala jako malá: vezmu to, co mám, a udělám z toho to nejlepší. Materiál, který používám, vždy používám s ohledem na jeho vlastnosti. Něco se z něho udělat dá, něco už ne. Kámen člověk neohne. Proto vždy ctím možnosti materiálu a snažím se s ním spolupracovat.
Pokud jde o materiály, v současnosti u vás převládají drahé kovy. Jaká byla cesta k nim? A přetrvává váš zájem o české sklo?
Vracím se opět ke sklu, jinak pracuji především se stříbrem a se zlatem.
Můj vztah ke sklu trvá už od dětství, jako malá holka jsem sbírala sklíčka, fascinovaly mě jejich tvary a barvy. Když jsem byla starší, provázely mě korálky a fascinace skleněnou koulí mě nikdy neopustila. Když jsem ukončila studium, pracovala jsem v butiku s oblečením a nebyla jsem spokojená se šperky, které tam prodávali. Měla jsem pocit, že by to chtělo něco jednoduššího a vkusnějšího. Tenkrát jsem začala dělat šperky z korálků a majitelka toho obchodu ode mě koupila celou kolekci. Pak jsem postupně začala práci na špercích rozvíjet, například ve spolupráci s Czech Czech fashion.
Potom jsem hledala další možnosti. Chtěla jsem tvar více vyčistit, a tak jsem nejprve pátrala po vhodné skleněné kouli. Dostala jsem se ke kuličkám, které slouží k čištění technických odpadů. Vzala jsem něco, co se využívá v těžkém průmyslu, a udělala z toho šperk.
Dále jsem zkoumala české sklářství, zajímala mě historie, která je nejsilnější v pohraničních oblastech na jihu i na severu. Studovala jsem tehdy magisterské studium v Liberci a navázala tam spolupráci s jedním sklářem. Byla jsem fascinována barvou jeho skel, zároveň jsem ale věděla, že to úplně nejlepší sklo jde na export. Tím víc jsem chtěla to nejkrásnější možné sklo přinést ostatním. Vybírala jsem sklo, které bylo určené uměleckým sklářům, a nechala z něj vyrobit perle bez dírek. Tak vznikla kolekce šperků z barevného skla. Poté jsem byla na stáži na UMPRUM, kde jsem začala se sklem experimentovat. Naučila jsem se si sklo sama navrtat a díky tomu mohly začít vznikat prsteny.
Jakou používáte techniku výroby šperků?
S drahými kovy pracuji metodou ztraceného vosku. Hodně pracuji ručně, vyřezávám, stáčím a vyklepávám plech. Ze skla tvořím náhrdelníky a náramky a do budoucna bych ráda rozpracovala právě prsteny. Na zakázku vyrábím zásnubní a snubní prsteny, medailonky a další šperky, které jsou k prohlédnutí na mých webových stránkách.
Je vůbec možné dlouhodobě kombinovat dvě natolik rozdílné profese, jako je architektura a design šperků?
Architektonické zakázky se čas od času ozvou, ale nyní se věnuji hlavně šperku, protože jsem sólo máma malého kluka a času a energie mám velmi omezené množství. Architekturu mám nesmírně ráda, chybí mi, ale v současné chvíli pro ni mám omezené kapacity. Zároveň to, jak tvořím šperky, je samo o sobě drobná architektura. Je to pro mě jen menší měřítko.
