Jak to vidí

Quentin Hirsinger: Z bezpečnostních důvodů přísně zakázáno! Regulace nade vše?

Mám jen pár nezapomenutelných zážitků a vedle máslových croissantů z Rue des Lombards k nim patří mytí auta v automyčce. Dnes ráno mě matka požádala, abych jí umyl auto, a já s radostí souhlasil. Bomba! Hodlám si to pořádně užít! Napřed pomalu zajedu do boxu, zkontroluji okna, aby mi dovnitř nenateklo, a potom se už budu jen dívat, jak se myčka probouzí a roztáčí masivní kartáče. Kartáče se navalí na karoserii a já se octnu uprostřed tornáda, bouře zmítá mým vozem a já, ohlušen rykem běsnícího stroje, se odtahuji od vibrujících dveří auta. To si nemůžu nechat ujít!

Quentin Hirsinger: Z bezpečnostních důvodů přísně zakázáno! Regulace nade vše?
Quentin Hirsinger: Z bezpečnostních důvodů přísně zakázáno! Regulace nade vše?

► switch to english version

Skáču do auta a jedu k myčce, ale ouha – červené na bílém tam stojí «Z bezpečnostních důvodů přísně zakázáno zdržovat se při mytí ve voze». COŽE? Upírají mi i tuto neškodnou radost, snad jen proto, že v roce 1996 nějaký nešťastník podlehl srdeční zástavě způsobené tímto nezapomenutelným zážitkem?

Dochází mi trpělivost a chystám se říci rozhodné ne veškeré přehnané regulaci, skrze kterou nás stát a ti, kdo se k tomu v naší společnosti cítí povoláni, chrání před námi samými i okolním světem tak, abychom neutrpěli nikdy, nikde a ničím. Tato nutkavá zákonodárná potřeba však stále více a více morduje naše po právu nabyté svobody: bez detektoru kouře do domu nelez a běda tomu, kdo ponoří svůj zvědavý obličej do vody za hranicí bójek.

Naše společnost se pomalu potápí v bezrizikovém moři se zaručeným plným pojistným krytím a obecně neadresné odpovědnosti – opatrnictví jest nám nade vše, byť špatně uchopeno i pochopeno. Nebezpečí se skrývá všude, a všudypřítomné zákony, normy a vyhlášky vstupují do našich životů, dotýkají se i těch nejintimnějších stránek. Zákony nás chrání před našimi nectnostmi, neřestmi i špatnými návyky. A jako by to nestačilo, dojde-li k neštěstí, veřejnost pranýřuje zákonodárce za liknavost a nedůslednost, jež zapříčinila bílé místo na mapě norem.

Na skromné „materiologické“ úrovni se dozvídáme, že dřevo je nebezpečné, protože produkuje jemný prach, olovo bylo ve výrobě křišťálu zakázáno navzdory staletím používání bez zjevných zdravotních rizik, každý polymer, bez ohledu na „rasu a barvu pleti“, je jako syntetický chemický produkt nadmíru podezřelý, a ve světě materiálů se pomalu vytěsňuje výraz „nano“, neb zavání neviditelnými a jistě značně škodlivými skrytými prvky, které mohou být náramně nebezpečné.

Aby nedošlo k mýlce – nesnažím se vychvalovat nanomateriály, olověné sklo, azbest a camembert z nepasterovaného mléka! Nejsem militantním zastáncem plné deregulace a světa bez omezení a norem, nevyzývám na souboj regulatorní opatření a bezpečnostní pojistky, z nichž většina je do určité míry nutná ve všech oblastech lidského života, ale člověk nesmí propadnout panice – naopak, klid, všeho s mírou, a přiznejme si, že žít je někdy nebezpečné, a ve finále dokonce nevratně fatální, a že riskovat znamená žít, jít vpřed a inovovat. Stát, který schvaluje zákony, aby nás uchránil od všech rizik života v lidské společnosti, z nás dělá infantilní bytosti s vykleštěnou myslí, a navíc si asi neuvědomuje, že tento šílený sen o absenci rizik je možná daleko nebezpečnější než problémy, kterým se máme vyhnout.

Osobně mám raději rčení „kdo nic nedělá, nic nezkazí (a také nic nezíská)“ víc než „když jsi na pochybách, zdrž se činů“. Proto jsem využil okamžiku nepozornosti obsluhy oné myčky a zcela jsem ignoroval nadbytečný zákaz. Vzal jsem život do svých rukou a vydal jej všanc všehoschopnému stroji i s jeho kartáči a agresivní čisticí pěnou. Sám sobě jsem vydal povolení užít si tuto dětskou radost a vrátit se alespoň na chvíli na zadní sedadlo našeho starého Renaultu 16, ze kterého jsem jako chlapec ve věku devíti a tří čtvrtí jar pozoroval pestrobarevné kartáče, jež se mě chystaly pozřít.