Ptáme se

ZNÁT A MILOVAT MATERIÁLY, KTERÉ NÁS PODPORUJÍ

Od hromady surové vlny až po komunitu, kterou spojuje len. Christiane Seufferlein proměnila svou vášeň pro přírodní vlákna v poslání. Jako předsedkyně spolku Bertas Flachs oživuje tradici pěstování a zpracování lnu v Rakousku, sbírá zapomenuté příběhy žen a inspiruje k aktivnímu zapojení prostřednictvím projektů, jako je 1qm Lein, kde si účastníci a účastnice sami pěstují a zpracovávají svůj metr čtvereční lnu.

ZNÁT A MILOVAT MATERIÁLY, KTERÉ NÁS PODPORUJÍ
ZNÁT A MILOVAT MATERIÁLY, KTERÉ NÁS PODPORUJÍ

Text: Valérie Záhonová • Foto: Susanne Mitterer

Jak jste se dostala k přírodním vláknům a textilním řemeslům? Nasměroval vás nějaký konkrétní moment nebo zážitek?

Před deseti až patnácti lety jsem neměla k textilu žádný speciální vztah. Jenomže pak jsme na venkově koupili dům obklopený velkou zahradou. Můj manžel řekl, že pozemek je na sekání trávy příliš velký, a tak jsme si pořídili ovce. Na konci prvního roku jsme měli posekanou zahradu a k tomu hromadu vlny. Bylo to poprvé, co se mi surová vlna dostala do rukou. Okamžitě jsem si zamilovala její měkkou texturu a rozhodla se, že se s ní naučím pracovat. Objednala jsem si vřetánko (předchůdce kolovratu, pozn.red.) a naučila se příst. Během roku jsem opustila práci novinářky a začala vést workshopy. Dnes se výuce řemesel věnuji na plný úvazek.

Jste předsedkyní spolku Bertas Flachs. Jak spolek vznikl a čemu se věnuje?

Příležitosti ve světě textilu si mě tak trochu nacházejí samy. Před pár lety mi uprostřed pandemie zavolal jeden pán a řekl: „Mám doma truhlu plnou lněných vláken. Nechcete ji?“ Věděla jsem, že len má v našem regionu bohatou historii, zkoušela jsem ho i spřádat, ale vždy mi byla bližší vlna. Jenže materiál zdarma? To jsem nemohla odmítnout. Pán mi přivezl asi osmdesát kilo krásně vyčesaného lnu. Slíbila jsem mu, že pro něj najdu dobré využití. Brzy jsem si ale uvědomila, že takové množství sama nezvládnu zpracovat. Zveřejnila jsem proto příběh na internetu a začala len posílat zájemcům a zájemkyním. Lidé byli izolovaní doma kvůli pandemii covidu a toužili po nějakém spojení. Během týdne byla truhla prázdná. Len se z ní rozšířil po celém světě. Sdílela jsem také příběh Berty, ženy, které len kdysi patřil. Tehdy vznikla myšlenka spolku Bertas Flachs. Spolek se nyní věnuje sdílení znalostí o lnu a vyprávění příběhů, které se k němu vážou.

Truhla s vyčesaným lnem. Foto: Christiane Seufferlein

Jak se spolek Bertas Flachs rozrostl?

Moje kamarádka napsala do lokálních novin článek o mém příběhu s truhlou plnou lnu. Vzbudil nečekanou vlnu reakcí. Takřka celý týden mi pak zvonil telefon! Lidé mi volali s tím, že mají doma také takovou truhlu a zda si nechci vyslechnout jejich příběh. Začala jsem cestovat po Mühlviertelu (rakouský region, pozd. red.), sbírat truhly se lnem a příběhy žen, kterým patřily. Všechno se to stalo velmi přirozeně, a já měla štěstí, že jsem byla u toho.

Můžete nám prozradit více o tradici lněných truhlic v Rakousku?

Truhla se lnem byla kdysi svatebním darem s velkým významem. V době neúrody nebo za jiné obtížné situace sloužila jako finanční pojistka. Ve svatební den doprovázela truhla nevěstu do jejího nového domova. Tam byla otevřena a vystavena zrakům svatebčanů. Obsah truhly byl navrchu zdobený papírovými květy. Nebyla to jen praktická věc, ale i symbol hodnoty.

Existovala tato tradice i v jiných zemích?

Tato tradice je spíše regionální než národní. Žiji v Rakousku blízko hranic s Českou republikou a Německem a celý tento „trojúhelník” sdílí podobné zvyky. Historicky byla tato oblast velmi chudá a len byl jednou z mála plodin, která se na zdejší nepříliš úrodné půdě dala pěstovat…

Lněná vlákna z historických truhel. Foto: Christiane Seufferlein

Jak stará může být tradice lněných truhlic?

Nejstarší truhla v mé sbírce pochází z poloviny devatenáctého století. Často uvnitř nacházím noviny, které mi pomáhají určit stáří. Tradice skončila na různých místech v různou dobu. Během mých cest po Bavorsku jsem jen zřídka narazila na lidi, kteří by truhly se lnem ještě měli doma. V České republice je pro mě těžké situaci posoudit kvůli jazykové bariéře. Takže výzkum se starší generací je pro mě komplikovaný. V Rakousku tradice zřejmě přetrvala nejdéle, a to až do 40. nebo 50. let 20. století.

Co s truhlami děláte?

Prvně truhlu nafotím, abych zachovala záznam o jejím původním vzhledu. Poté opatrně vyjmu květinové dekorace z papíru a len uložený uvnitř. Jak jsem již zmínila, tento starý a krásný materiál pak sdílím s komunitou kolem spolku Bertas Flachs.

Kolik truhel se k vám takto dostalo?

Přes padesát!

Len lze spřádat i po sto letech. Foto: Christiane Seufferlein

Co vás motivuje k vašim aktivitám?

Zachování tradic. Je důležité vědět, jak žili naši předkové. Dnes si dovedeme představit potravinovou soběstačnost, soběstačnost v oblékání ale jen stěží. „Vypěstovat si“ tričko nebo sukni na zahradě zní skoro nemyslitelně. Přitom pro naše předky to byla běžná znalost. Když porozumíte tomu, jak náročné bylo v minulosti vytvořit oděv, stanete se vnímavějšími k tomu, co sami nosíte. Možná začnete o své oblečení i víc pečovat. Fast fashion je jednou z velkých výzev, kterým dnes čelíme. Pro mě je spolek Bertas Flachs způsob, jak o tématu zvyšovat povědomí a jak inspirovat ke změně.

Když mluvíme o inspiraci a zachování tradic, můžete nám představit projekt 1qm Lein (jeden metr čtvereční lnu), na kterém se podílíte?

Odjela jsem do Švédska zkoumat místní tradice související se lnem a setkala se s lidmi, kteří založili projekt Jeden metr čtvereční lnu. Švédsky se jmenuje 1KVM LIN a od roku 2020 ho iniciuje organizace Hemslöjden. V roce 2020 začínali se třemi sty zúčastněnými a v roce 2024 už jich měli asi osm tisíc! Bylo inspirující vidět, kolik mladých lidí se do pěstování a zpracování lnu díky projektu pustilo. Rozhodla jsem se, že tuto koncepci přenesu do Rakouska. První ročník začne v roce 2025 a já opravdu doufám, že se díky němu zamiluje do lnu mnoho lidí z různých generací.

Jak projekt funguje? Účastníci dostanou semínka, vypěstují si len… Co následuje?

Připravila jsem videa, která účastníkům ukazují každý krok procesu – od pěstování a rosení až po lámání, česání, předení a tkaní. Videa jsou pro každého, včetně těch, kteří nemají historické nástroje. Ukazuji na nich tradiční metody zpracování i moderní improvizace bez specializovaného vybavení.

Len spojuje. Projekt 1qm Lein (jeden metr čtvereční lnu) odstartuje v roce 2025 v Rakousku. Foto: Susanne Mitterer

Jakou očekáváte účast? Kolik lidí si chce vypěstovat metr čtvereční lnu?

Aktuálně mám v Rakousku pro rok 2025 registrováno skoro tři sta osob. Původně jsem plánovala rozšířit projekt do všech německy mluvících zemí, ale brzy jsem si uvědomila, že to sama nezvládnu. Oslovila jsem proto svou přítelkyni Monu Knorr a nyní projekt společně vedeme v Rakousku i Německu. V Německu máme nyní asi pět set přihlášených. Očekáváme ale, že do jara čísla ještě vyrostou.

Proč považujete přírodní materiály a tradiční řemesla za důležitá pro budoucnost? V co v této oblasti doufáte?

Věřím, že oživováním příběhů žen jako byla Berta, mohu pěstovat respekt k minulosti a jejím znalostem. Důležitý je pro mě i návrat k tvoření vlastníma rukama, protože prohlubuje toto uznání a vytváří větší spojení s materiály, které používáme. Také doufám, že najdeme více způsobů, jak spolupracovat v rámci Evropy. Myslím, že se všichni potřebujeme víc učit z historie, abychom mohli hledět do budoucnosti. Chci rozšiřovat povědomí o významu materiálů – ať už v řemeslech nebo v každodenním životě, třeba u oblečení, které nosíme. Jsem přesvědčená, že klíčem ke všemu je poznat a milovat materiály, které nás podporují!

–

Christiane Seufferlein je lektorkou v oblasti textilních řemesel. Zaměřuje se na ruční předení, přírodní barvení a produkci vláken. Zkoumá historii lnu v Rakousku i v zahraničí. Provozuje firmu Faser und Farbe, je předsedkyní spolku Bertas Flachs a věnuje se záchraně tkalcovského muzea v německém Breitenbergu.