Manifest

Hella Jongerius & Louise Schouwenberg:
Hledání ideálů ve světě designu

V designu propagujeme idealistický program; vyjadřujeme tím náš zásadní nesouhlas s posedlostí vším Novým ve službách Nového. S politováním sledujeme, jak náš obor zmírá bez důvěrného propojení hodnot, které kdysi inspirovaly designéry i realizátory jejich návrhů.

• 
  Hella Jongerius & Louise Schouwenberg:
  Hledání ideálů ve světě designu
  Hella Jongerius & Louise Schouwenberg:
  Hledání ideálů ve světě designu

► switch to english version

• Budiž požehnán průmysl. Průmyslová výroba má větší potenciál než malosériová výroba exkluzivních designových kousků, jež jsou k mání na velmi omezeném trhu a jejichž „uživatele“ nelze brát vážně. Průmysl dokáže vyprodukovat vysoce kvalitní zboží dostupné širokým masám. Tomuto ideálu můžeme vdechnout nový život.

• Práce designéra, která začíná u prázdného kusu papíru, je absurdní a arogantní. Do DNA všech smysluplných produktů je vepsán jejich kulturní a historický kontext, jinak se designér stává pouhým propagátorem novosti pro její novost a jeho prázdný návrh je nutné naplnit ještě prázdnějším, o to však košatějším komentářem, který mu má dodat význam. Neustálé přehodnocování již existujícího má svůj význam, pátráme v archivech a hloubáme nad klasickými produkty, abychom zjistili, jaký nevyužitý potenciál se v materiálech, barvách, funkcích a formách skrývá.

• Design, to nejsou jen  výrobky, je i vztahy. Dobrý design může téměř neviditelně přitahovat pozornost a komunikovat s uživateli na mnoha vrstvách. Ti, kdo nedokáží plně využít těchto možností, dost možná trpí nedostatkem představivosti.

• Estetická hodnota je silným a užitečným nástrojem komunikace. Stejně silným komunikačním nástrojem je i ošklivost. Tříbení smyslu pro estetiku a hledání jejích hranic dává produktům osobní rozměr a umožnuje jejich úzký vztah s uživatelem.

• Designéři, kteří svou práci berou opravdu vážně, se snaží o rovnováhu mezi experimentálními a vizionářskými projekty a podmanivými a přesvědčivými návrhy, které výrobce rád uchopí a realizuje.

• Zboží každodenní potřeby užíváme, vnímáme a dotýkáme se ho. Dotykové a výrazové kvality materiálů jsou důležitými nástroji komunikace a žádají si osobní a praktický přístup k designérské práci a intenzivní zkoumání struktur, které lidé vnímají svými smysly pozitivně.

• Za pomoci vhodně zvoleného jazyka a využití technologií vyjadřuje dobrý design nejenom Zeitgeist, ale i hluboký vhled do minulosti.

• Design ≠ umění. Dobré nápady návrhářů se musejí dále rozvíjet i poté, co v muzejních sálech lákaly nápadnými gesty a byly prezentovány jako experimenty. Jen tak budou schopny dodat zboží každodenní potřeby smysl, který přitáhne pozornost širšího okruhu uživatelů.

• Je třeba znát firmy, které sdílejí vaše morální a estetické hodnoty. Je třeba mít povědomí  také o ostatních.

• Designéři, kteří uvažují o životě „po životě“ zboží, přispívají ke změně mentality uživatelů i výrobců. Všeobjímající přístup vyžaduje, aby se designér nezaměřoval jen na funkčnost a výrazovou stránku navrhovaného designu, ale také zkoumal možnosti, jak do finálního produktu vhodně zapracovat i jeho údržbu a opravy. Designéři by si měli být vědomi oběhové ekonomiky, v níž se pohybují.

• Mnoho studentů designu zpochybňuje jeho roli v současném světě. Studenti chtějí svou prací řešit celospolečenské problémy, vybavit uživatele překvapivými strategiemi a vést vášnivou debatu o vlivu nejnovějších médií. Profesionální rutinní designéři mezitím s výrobci dále obhospodařují trh obvyklým způsobem a vysílají do světa jeden egocentrický design za druhým. Je budoucí generace naivní, nebo žije ve větším souladu s okolním světem? Propast mezi vyššími ideály a průmyslem je každopádně až příliš hluboká.

• Pojmy typu „autenticita“ a „udržitelnost“ se staly slovním smetím a ze zálohy nepokrytě útočí hospodářská návratnost. Představte si budoucnost, kde směr udávají sdílené ideály a morální hodnoty!

• Začátek za moc nestojí a na konci rovněž není o co stát. Idea, jež má zrodit životaschopný produkt, musí být skrz naskrz otestována v reálném světě. Mladí designéři musí obětovat hodně času a zkušení designéři a firmy se budou muset jednou za čas „zbavit svých miláčků“.

• Inspirující design neexistuje bez hravosti a občasná pošetilost a legrace jsou podmínkou imaginace.

• Průmysl, jenž je ochoten přijmout nové výzvy a experimenty, dokáže vytěžit plný potenciál stávajících i nových technologií, včetně digitálních médií.

• Dobrý design má za sebou výzkum, dobrý design je výzkum. Dlužíme ho naší profesi a pomáhá nám opakovaně reflektovat naši vlastní praxi a stokrát a tisíckrát zkoumat každý komponent. Design vyžaduje neustálé zkoumání nových idiomů, je to boj proti předpokladům, posouvání hranic a kontinuální cizelování reakce na základní otázky typu: „Co může design dát světu, který žije v hojnosti?“ nebo „Co v naší realitě a v naší době znamená funkčnost?“
 

ZTRACENÉ IDEÁLY
Hledáme nové ideály v designu, chceme holistický přístup na všech úrovních. Netvrdíme, že se nám těchto ideálů podařilo dosáhnout v naší práci designérky a vedoucí designového programu. Chceme jen vyjádřit urgentní potřebu idealistického programu, který by náš obor zachránil před pádem do letargického sebeuspokojení.

Design je ožebračená a vyčerpaná disciplína. Je pravda, že designéři dokázali vyřešit spoustu problémů a stáli u zrodu řešení, která mohou pomoci řešit problémy, jež teprve nastanou. Současný designér musí mít neuvěřitelný záběr a orientovat se v nepřeberném množství výrobních postupů – rukodělnými technikami počínaje a nejnovějšími médii konče. Designéři jsou aktivisté, formulují strategie a daří se jim ovládat a plně využívat výrazový i narativní potenciál předmětů každodenní potřeby. Design má nekonečné možnosti a výsledkem absence hranic je nejenom obrovské množství výrobků a strategií, ale i široká škála platforem, kde se design představuje a hodnotí, a to včetně mezinárodních přehlídek designu.

Design zažívá boom, ale jeho přínos z tohoto úspěchu je sporný. Na většině přehlídek designu v současnosti narážíme na depresivní přehršel zbytečných věcí, komerční jásání nad údajnými inovacemi a prázdná slova.

Domníváme se, že zajímavý vývoj zmírá především v důsledku nedostatečného provázání všech aspektů designérské profese a prominentní role návratnosti investic. Vyšší cíle jsme jaksi ztratili ze zřetele a principy, na nichž stavěla nejdůležitější hnutí průmyslového designu, jsou pryč. Ideály Bauhausu – zpřístupnit co nejvyšší kvalitu co nejvíce lidem – byly postaveny na úzkém propojení kulturního uvědomění, společenské angažovanosti a ekonomické návratnosti. Pro dodavatele to znamenalo nutnost co nejlépe a nejlevněji organizovat výrobu a zároveň neustupovat z „nejvyšší možné kvality“.

V současnosti jsou designérské firmy nuceny bojovat o největší podíl na trhu. U většiny výrobců rozhodování ovládli pracovníci marketingu a komunikací a veškerá energie ve firmách se nyní soustřeďuje na zvýšení odbytu. Ideál „nejvyšší možné kvality“, jenž nutně implikuje, ne-li přímo vyžaduje, pečlivé a promyšlené vrstvení kulturních a historických významů a hodnot, v dnešní realitě hraje pramalou roli. Každá generace má přirozeně nárok na svůj Zeitgeist, intelektuální a kulturní klima, ve kterém vytváří něco nového a jedinečného. Nyní se však NOVÉ prosazuje jako jediná, a tudíž nejžádanější kvalita zboží. Taková novost již dávno neznamená skutečnou inovaci, je to spíše jakási „iluze novosti“, prázdná schránka beze smyslu a podstaty – design už není prostředkem k dosažení cíle, ale cílem samotným.

DESIGNÉŘI VPŘED!
Zvláštní postavení designéra jako prostředníka mezi výrobcem a uživatelem mu dává možnost chopit se příležitosti a pokusit se o tolik potřebnou změnu myšlení. Designéři této možnosti kupodivu málokdy využijí.

Pro průmyslový design je designér nenahraditelný. Proto i jakýkoli posun v myšlení a vnímání musí začít u něho, jen on může dát uživatelům šanci nahlížet věci každodenní potřeby jinýma očima a umožnit jim vnímat vnitřní významy, detaily, otisk výrobní techniky. Jen designéři mohou přesvědčit průmyslové podniky o nutnosti větší rovnováhy mezi kvalitou, neomezenou tvořivostí, entuziastickým experimentováním, společenskou odpovědností a ekonomickými ukazateli. Nový a všeobjímající přístup k designu neznamená jen návrat k ideálům z minulosti, ale i možnost, jak čelit současným výzvám a využít nabízejících se možností. Takový přístup bude postaven na bohatém vrstvení kvality a nemusí nutně vést ke zjednodušení či ochuzení designu, ani se nemusí stát představivost dusící morální zátěží. Program idealistů se ponese v duchu osvobození se od schizofrenického narušení celistvosti naší profese a rutiny, jež již dlouho drtí uživatele, designéry i výrobce. Nastal čas dát sbohem naší posedlosti novostí.

Hella Jongerius je nizozemská průmyslová designérka a umělecká ředitelka.  Louise Schouwenberg  je vedoucí magisterského programu Contextual Design na Design Academy Eindhoven. Manifest vznikl za podpory Design Academy Eindhoven, Design Indaba a Z33. Anglickou verzi manifestu si můžete přečíst zde.

30. 4. 2015 Ilustrace: ©Jongeriuslab / Ann Linn Palm Hansen, grafický design, Studio Joost Grootens, převzato se svolením Jongeriuslab, překlad: Patricie Klimešová Vlachová, český překlad neproběhl autorizací