Jak to vidí
Lucie Havlová: Cesta do Milána a zpět. Trh s designem roste, ale nevzkvétá. Proč?
Oběhnout všechny haly na veletrhu Salone Del Mobile v Miláně je nemožné. Je jich celkem čtyřiadvacet a každá je velká jako fotbalové hřiště. Proto se vyplatí soustředit se na osobnosti, které určují směr, kterým se designová branže bude ubírat v příštím období. Jednou z nich je holandská průmyslová designérka Hella Jongerius, která ukázala, že současný design nemusí být nutně z gruntu nový.
Jongerius pracuje pro KLM, Kvadrat, IKEA a další velké firmy. Je uměleckou ředitelkou firmy Vitra, která letos své výrobky vystavila mezi ještěrky, regály, obaly a palety. Iluze továrního skladu byla dokonalá. Výrobky poskládali bez viditelného stylingu, což kontrastovalo s většinovým vkusem veletrhu, kde se expozice utápí v luxusních, avšak nudných instalacích.
Naslouchá vedení společnosti Vitra své umělecké ředitelce při vytváření koncepce na prestižní výstavy? Vše nasvědčovalo tomu, že víceméně ano. Vitra vystavovala dvě řady nových výrobků“ židle Bellville od bratrů Bouroulleců, sofa Mariposa od Edwarda Barbera a Jay Osgerbyho. A dvě řady výrobků z let minulých: Polder Sofa od Helly Jongerius z roku 2005 a Eames Chair z roku 1948, které prošly drobným vylepšením.
Vitra na milánském veletrhu představila aktualizované verze Polder Sofa a Eames Chair.
Potahové látky na Polder Sofa byly uvedeny v jiných barevných kombinacích a změnil se detail područky. U křesla od Eamesových se zvedl sedák o 20 mm; nová výška tak lépe odpovídá dnešnímu vzrůstu populace. Půl na půl nové a staré výrobky – to je asi kompromis, jak dnešního klienta uspokojit, ale zároveň neodradit.
V prostředí milánského veletrhu se každý snaží ukazovat nové, novější a nejnovější tak, jak si to dnešní trh s designem žádá. Nemáš novinky, tak „jsi out!“. Nikoho už nezajímá, mají-li novinky smysl. Hlavně že jsou nové. Zmiňovaná Hella Jongerius a Louise Schouwenberg, teoretička designu, učící na Academy Eindhoven, před milánským veletrhem společně zveřejnily manifest „Beyond The New – A Search For Ideals In Design“. V tištěné formě se dal koupit i v Miláně. Na paškál si mimo jiné berou i neukojitelnou touhu po „novinkách“..
Autorky se snaží definovat postavení designérů, designové výroby, prodejců, marketérů a konzumentů v dnešním světě. Ptají se, proč by firmy nemohly vyrábět krásné, kvalitní a trvanlivé předměty za dostupné ceny, které se budou dědit z generace na generaci, tak jako to bývalo dříve.
Jejich kritika padá na výrobní firmy, které chrlí bez ladu a skladu nové drahé výrobky, které mají lákavou obálku, ale chybí jim obsah a smysl. Tržní podíl musí růst. Toho se dá dosáhnout právě skrze nové výrobky, které je třeba konzumentovi náležitě představit. Kolotoč design „eventů“, výstav, marketů a platforem nabírá na rychlosti.
Úspěch závisí na prodeji, který vyžaduje stále rafinovanější marketingové strategie. Návrh, výroba, marketing a prodej tvoří cyklus, který připomíná psa, který si honí vlastní ocas.
Manifest apeluje na všechny zúčastněné, ať zpomalí, ať vývoj nových výrobků důkladně rozváží. Ať firmy netlačí na designéry, aby chrlili další nové nedomyšlené návrhy, které neprošly důkladným a časově náročným výzkumem, který má prověřit, je-li výrobek vůbec potřebný. Nabádá designéry, aby se chopili výzvy a nenechali se firmami využívat.
Autorky vidí naději v mladé generaci, která se nedá již tak lehko zmanipulovat. Mladí designéři přicházejí s řešeními, která se snaží zlepšit život na zemi. Jejich nadšení dosahuje daleko za obor designu. Mladí designéři mohou svým postojem katalyzovat změnu myšlení v tomto odvětví a mohou pomoci znovunastavení hodnot a ideálů v naší společnosti unavené přesycením.
Autorky manifestu Louise Schouwenberg a Hella Jongerius. Český překlad manifestu najdete zde.
Manifest jsme přečetli před odjezdem do Milána. Otázky, které si autorky kladou, se dotkly i nás. Nedokázali jsme si designový svátek v Miláně užít bezstarostně jako dříve. Náš pohled se změnil. Začali jsme být kritičtější k tomu, co jsme viděli. A byli jsme nuceni přemýšlet nad každým novým výrobkem. Má smysl? Je lepší než ten starý? Nemohli bychom ten původní jen opravit či uzpůsobit novému využití? Naše uvažování se změnilo. Nastane i proměna našeho chování? Ubráníme se bezbřehému konzumu? Nebo je pro nás už pozdě?
Lucie Havlová je absolventkou VŠCHT Praha. Šestnáct let pracovala pro britskou společnost ICI v oblasti prodeje technických polymerů ve střední Evropě. V roce 2004 s Tomášem Hendrychem založila společnost Happy Materials, která zastupuje veletrhy Messe Frankfurt a veletrh Achema. Happy Materials provozuje i českou Knihovnu materiálů matériO, Galerii Kuzebauch a Šumnou bibliothéku. Vše pod jednou střechou, v domě z dvacátých let na pražském Břevnově.
30. 4. 2015 ilustrace: Barbora Tögel, foto: Tomáš Hendrych, archiv firmy Vitra, archiv Jongeriuslab
Aktuálně
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
15. 11. 13:02
Dobrý den, děkuji za další zajímavý článek. Rád bych upřesnil, že v některých z ...
Michael Rada - Recyklovaná jízda: Skateboardy z leteckých součástek i rybářských sítí
18. 10. 16:13
Dobrý den, děkuji za zajímavý příspěvek. Je škoda že autoři nejnovějších publikací, ...
Michael Rada - Řemesla, 1. díl: Proč v Evropě mizejí umělecká řemesla a jaké jsou jejich vyhlídky do budoucna?
20. 9. 14:38
Velice děkuj za "jiný" rozhovor, kromě lásky k materiálu z něj čiší LÁSKA k PRÁCI a ...
Michael Rada - EVA JANDÍKOVÁ: LNU KE LNU