CZ / ENG

Všímáme si

Staronový POMNÍK JANA PALACHA už zrezavěl, plastiky čeká slavnostní odhalení

Pomník Jana Palacha, který vznikl podle návrhu Johna Quentina Hejduka, byl v sobotu 16. ledna na Alšově nábřeží v Praze uveden do veřejného prostoru. Hejduk, světově uznávaný architekt a pedagog s českými kořeny, vytvořil návrh dvojice objektů již v 80. letech. Plastiky se poprvé objevily v Praze roku 1991. V zahradách Pražského hradu stály v dřevěném provedení až do roku 2000, kdy byly kvůli chátrajícímu materiálu odstraněny. Nová podoba památníku počítá s mnohem delší životností objektů – Dům matky, Dům syna i plaketa s básní jsou z kovu.

Staronový POMNÍK JANA PALACHA už zrezavěl, plastiky čeká slavnostní odhalení

► for English click here

Chotěbořská firma KRUNTORÁD vyrobila objekty podle podkladů od architektonické kanceláře MCA, kde měli na starost jejich konstrukční a technickou dokumentaci. „Realizace od podepsání smlouvy s Galerií hlavního města Prahy trvala téměř šest měsíců. Jednání ohledně provedení, detailů, povrchů, spojovacího materiálu byla složitá,“ vzpomíná majitel firmy Jan Kruntorád. 

Pomník tvoří dvojice geometrických objektů se šlehajícími plameny a plaketa. První z objektů – Dům syna –, je z broušeného nerezového plechu, který je obvykle používán pro vybavení v chemickém průmyslu a pro bazény a koupaliště, kde se setkává například s chlorem. Díky tomu by měl dobře odolávat případným zásahům vandalů. „Dům matky je vyroben z cortenu, který si díky svému složení během času vytvoří oxidační vrstvu, takzvaně zrezaví, a dále už nekoroduje,“ vysvětluje Jan Kruntorád původ tmavě hnědého zabarvení povrchu druhé ocelové plastiky. „Nicméně je to materiál s velkými záludnostmi, co se týká například svařování a technologie provedení spojů. Na plastikách bylo okolo dvou kilometrů svarů, které musely být dokonale začištěny do finální podoby,“ dodává.

Skica Domu sebevraha byla původně součástí šestadvaceti architektonických studií a kreseb z cyklu Masques (Maškary), ke kterému se Hejduk opakovaně vracel v průběhu několika desetiletí. James Williamson k Hejdukově tvorbě poznamenává: „Stavěl málo, ale velice intenzivně kreslil.“ (zdroj reprodukce: CCA Collection)

Během šesti měsíců se podařilo vyrobit všechny díly konstrukcí, které byly částečně smontovány ve výrobních halách v Chotěboři. Do Prahy plastiky doputovaly v několika dílech, které byly osazeny na připravené základy. „Na sochách se pracovalo téměř do Vánoc. Do interiéru plastiky Dům matky bylo například třeba umístit platformu schůdků. Na místě se dodělávalo i osvětlení,“ popisuje Kruntorád.

Výroba probíhala pod dohledem Jamese Williamsona, světového architekta a profesora na Cornell University, který je s historií dvojice soch spjat už od jejich první realizace. Williamson poprvé plastiky zhotovil společně se skupinou studentů z Georgia Institute of Technology v Atlantě, později byl i u vzniku dřevěných monumentálních dřevěných modelů, které byly k vidění na Hradě. Na přání rodiny již zesnulého architekta Hejduka (1929 – 2000) byl pověřen autorským dozorem i nad třetí realizací díla. „Objekty našly v Praze svůj domov," míní Williamson a zdůrazňuje, že objekty jsou symbolickým zhmotněním imaginace, která je svobodná.

Dřevěné monumentální modely House of the Suicide (Dům sebevraha) a House of the Suicide Mother (Dům matky sebevraha) byly k vidění na Pražském hradě v roce 1991 během výstavy „John Hejduk – Práce“, která se uskutečnila na základě pozvání prezidentské kanceláře Václava Havla. (foto: Jaro Zastoupil - Gampe, Wikimedia, září 1991, CC BY-SA 3.0)

V Hejdukově díle můžeme sledovat různé asociace, například s maškarními reji v Anglii 16. a 17. století, s mytologickou Medusou, Cézannovým obrazem La maison du pendu, Auvers-sur-Oise, na kterém trčí nad opuštěným domem k nebi suché větve stromů. K tvorbě ho podnítila i báseň The Funeral of Jan Palach od amerického básníka Davida Shapira, která se už v 90. letech stala součástí instalace. „Jedním z největších oříšků byla výroba cortenové plakety s básní. Na všech písmenech A D B R O P jsme museli při laserovém pálení doplňovat vypadlé vnitřky písmen. Veškeré miniatury jsme přivařovali přes můstky. Byla to taková hodinářská práce, která se myslím vyplatila. Vypadá to krásně,“ popisuje Jan Kruntorád práci na pomníku pro Alšovo nábřeží.

Do Domu matky (v popředí) vedou malá dvířka. Materiál corten (druh oceli), ze kterého je objekt zhotoven, vlivem prostředí získává patinu a postupně tmavne (foto: Jaro Zastoupil - Gampe, Wikimedia, prosinec 2015, CC-BY-SA 4.0)

O obnově párových objektů v trvanlivém materiálu se v Praze uvažovalo od roku 2002 v souvislosti s architektonickou soutěží „Úpravy Palachova náměstí s Alšovým nábřežím“, kterou vyhrál soutěžní návrh architektů Václava Králíčka a Stanislava Makarova. Původní návrh počítal s umístěním sochařských objektů Johna Hejduka do středu náměstí Jana Palacha, ve vítězném řešení již byly plastiky přesunuty na nábřeží.

O novém vybudování pomníku rozhodla Rada Hlavního města Prahy v roce 2012, načež započaly práce na prováděcích dokumentacích soch. V roce 2014 byla provedením díla pověřena Galerie hlavního města Prahy (GHMP). „V letech 2013 až 2014 proběhly prostorové modelace 1:1 na místě s Jimem Williamsonem, s kterým jsme konzultovali i navazující detail veřejného prostoru,“ komentuje spolupráci Miroslav Cikán z architektonické kanceláře MCA, kde na základě autorské dokumentace a fotografií dřevěných modelů vznikla nová dokumentace pro výrobu pomníku a pamětní desky. „Vše se posílalo poštou ve vzorku do USA Jimovi k osahání a odsouhlasení,“ dodává Cikán.

Oba objekty, dnes nově označované jako Dům syna a Dům matky, jsou ve vzájemné interakci. V popředí plaketa s básní Pohřeb Jana Palacha. (foto: Material Times, leden 2016)

V říjnu 2015 dokončila Městská část Prahy 1 revitalizaci parku podle projektu od MCA, který vědomě navázal na výsledky architektonické soutěže z roku 2002. Čtyřicet sedm let po Palachově upálení jsou památné struktury, které Hejduk popisoval jako stavby, které jsou menší než budovy, větší než modely, více než plastiky, součástí do veřejného prostoru v jižní části Alšova nábřeží. V pátek 15. ledna Miroslav Cikán oznámil, že objekty získaly kolaudační rozhodnutí a že jsou nyní evidovány jako domy.

Pomník Jana Palacha, který se v roce 1969 upálil na Václavském náměstí na protest proti okupaci, stojí v těsné blízkosti Vysoké školy uměleckoprůmyslové a kousek od hlavní budovy Filozofické fakulty UK, kde Palach studoval. V minulosti se jednalo i o tom, že bude stát před budovou Fakulty architektury ČVUT v Dejvicích. Historii pomníku, který je v majetku města Prahy, mapuje výstava Dům matky, Dům syna, která je do konce ledna 2016 k vidění v nedaleké budově Filozofické fakulty UK.

„Umístění na Alšově nábřeží vyznívá velice dobře, tvoří pohledový pandán k panoramatu Pražského hradu. V zimním období je pohled na obě sochy, odrážející se ve sněhovém poprašku, úchvatný. Bohužel od jara do podzimu, kdy se okolní stromy obalí listím, bude pohled na tato umělecká díla z Palachova náměstí i z protějšího břehu Vltavy zastíněn. Na druhou stranu se zároveň s tím posílí pocit kontemplace a uzavřenosti prostoru kolem pomníku. Jak přesně bude prostor kolem soch působit ve stínu stromů, uvidíme až na jaře,“ míní Marie Foltýnová, spoluautorka probíhající výstavy Dům matky, Dům syna a kurátorka veřejné plastiky GHMP.

12. 1. 2016 Text: Tereza Lišková, Anna Šopovová, úvodní foto: Material Times (MT), aktualizováno: 16. 1.

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM
Miroslav Cikán k pojetí objektů red. 15.1.2016 12:51

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek



Související články

856 stran vítězství a proher architekta Zumthora

Co se líhne na sci-fi kovošrotu u Adama Langra

Dóm chaosu od Martina Rajniše postavili z kmínků a plastových pásků

856 stran vítězství a proher architekta Zumthora Co se líhne na sci-fi kovošrotu u Adama Langra Dóm chaosu od Martina Rajniše postavili z kmínků a plastových pásků

O nás Kontakt Inzerce matériO Prague Prodej


© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.