Všímáme si

Petr Vobořil a jeho oduševnělé dýmky

„K dýmkařskému řemeslu mne přivedla velká láska k práci se dřevem. Po deseti letech aktivní truhlářské práce mi osud nadělil úraz páteře a já začal hledat uplatnění svých zkušeností jinde. Volba padla na výrobu dýmek z vřesovce.“ Těmito slovy charakterizuje svou činnost votický Petr Vobořil, jeden z našich současných předních výrobců dýmek.

Petr Vobořil a jeho oduševnělé dýmky
Petr Vobořil a jeho oduševnělé dýmky
U mistra ve Voticích (foto: Petr Holman)
U mistra ve Voticích (foto: Petr Holman)
Souhra briaru a ebonitu podle Petra Vobořila (foto: M. Toul)
Souhra briaru a ebonitu podle Petra Vobořila (foto: M. Toul)
Pařízek z rukou Petra Vobořila (foto: M. Toul)
Pařízek z rukou Petra Vobořila (foto: M. Toul)

Společně s ním do této elitní skupiny patří příkladně Martin Čermák, Dušan Doubek, Vít Jindřichovský, Oldřich Jirsa, Radek Jůza, Jan Klouček, Karel Krška, Petr Kučera, Štěpán Kunc, Petr Libora, Jiří „Biftek“ Maczko, Přemysl Omrt, Michal Novák, Robert Šimanský a někteří další. Ti všichni, a bez výjimky! svými osobnostmi a vizí, talentem, leckdy až matematicky či geometricky přesným uvažováním, ale nepochybně i mimořádnou fantazií, vhledem, umem, poctivostí, pravdivostí a silou řemeslného zpracování dosáhli v tomto oboru mnoha pomyslných i dalších vrcholů.

Víceméně nezávisle na jejich původním vzdělání – často šlo podobně jako u Petra Vobořila o obory zabývající se prací se dřevem, jak jinak, ale kupříkladu u Jana Kloučka i o studium na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy – se někteří z nich po stážích a dalších zahraničních zkušenostech u nejlepších dýmkařských firem či vyhlášených mistrů začali plně věnovat dýmkařské praxi.

V průběhu let začali navazovat nezbytné kontakty, pořádat soukromé i veřejné workshopy, objíždět festivaly, zdejší česká i mezinárodní setkání výrobců dýmek, prodejní i propagační výstavy či soutěže a závody v kouření dýmek či různá ta dýmková mistrovství včetně mistrovství světa. A tak přišly i ceny, diplomy a čestná uznání. Svou práci začali rovněž mnohem více propagovat, věnovat se obchodu a distribuci, poskytovat rozhovory našim i zahraničním médiím. Do povědomí zainteresované veřejnosti se začali dostávat nejen jako řemeslníci, ale také jako umělci.

Dýmka z italského briaru (vřesovce stromovitého), leštěné dřevo, na povrchu karnaubský vosk, náustek je z ebonitu (foto: M. Toul)

„Dýmka není věc obyčejná, ale nanejvýš oduševnělá,“ napsal spisovatel Ilja Erenburg. Petr Vobořil, který se výrobě dýmek letos věnuje už sedmým rokem, říká: „Při výrobě dýmek mne nadchla nekonečná škála technik, preciznosti práce a fantazie.“ Rukama mu prošly desítky metrických centů dřeva středomořského vřesovce stromovitého, který má právě pro výrobu dýmek ty nejlepší vlastnosti – tento druh je nesmírně tvrdý a velmi odolný proti horku a ohni. Jen obtížně se nachází a získává, dobývá se z málo přístupných skalnatých míst a dováží se z Alžírska, Maroka, Španělska, Řecka, jižní Itálie, Sardinie nebo Korsiky.

Dřevo pak prochází mnoha různými fázemi zkoumání, příprav, úprav (příkladně mnohahodinové vaření, máčení, vysoušení…), dále fázemi dalšího zrání, několikerého úzkostlivého třídění a stejně úzkostlivého a maximálně profesionálně vedeného oceňování – podle příslušné dosažené kvality se pak podaří nalézat optimální kusy pro výrobu dýmek různých kategorií. Z nich je pak po mnoha dalších procesech zpracování možné vyrobit vysoce kvalitní, dokonalou dýmku (která dýmka je dokonalá!?), to jest mimo jiné též s nádhernou a dnes už detailně klasifikovanou kresbou dřeva, bez jakýchkoliv kazů, prasklin a podobně. Kolik jen základních, klasických, ale i těch nejavantgardnějších tvarů, nejrůznějších velikostí, povrchových úprav a barevností dýmka má!

Ta sama během výroby prochází šedesáti až osmdesáti nejrůznějšími procesy včetně finálních úprav, jako je třeba broušení, lakování, moření, obrušování, voskování a leštění. Postup výroby je velmi dlouhý, komplikovaný a náročný a pro běžného uživatele často téměř neznámý, protože ztajený. Je pochopitelné, že tady už mluvíme výhradně o dýmkách vysoké a té nejvyšší kvality, tedy o ručním zpracování (případně se stopami po práci rukou), a nikoliv o sériové strojové produkci běžných komerčních výrobků, kde se nicméně práce rukou rovněž často uplatňuje.

„Na náústky dýmek používám převážně ebonit, případně akryl nebo cumberland. Pro kroužky a aplikace rozličné přírodní materiály a stříbro. Své dýmky finišuji přírodními oleji, vosky karnaubou, kandelilou nebo šelakem,“ vypočítává Vobořil. Jeho mistrovské práce, charakteristické svou značkou VP a světlemodrým terčíkem na náústku, jsou dnes ceněny širokou dýmkařskou klientelou doma i v zahraničí a je nutno zdůraznit, že mohou být směle přiřazovány – stejně jako práce našich dalších domácích proslulých výrobců dýmek – k tomu nejlepšímu i z pohledu světa. Právě díky své preciznosti, pečlivosti, pozornosti a smyslu pro detail se také Petr Vobořil svou dosavadní a dnes právě desetiletou prací, ke které nezbývá než pogratulovat, úspěšně řadí ke špičkám moderního dýmkařského řemesla, ke špičkám moderního dýmkařského umění.

Jak známo, dýmka vyniká nejenom jako předmět denní potřeby, ale jak už bylo mnohokrát řečeno, představovala a představuje také dávný předmět rituální, nástroj radostných alchymistů, zázrak s mnoha konotacemi a přesahy do oblasti psychologie, filozofie, estetiky i výtvarného umění a byla rovněž nahlížena a popisována jako „fascinující zhmotnění ženského principu v tiché podobě, který činí muže lepšími a dokonalejšími“. Jinak řečeno, slovy anglického spisovatele a politika Edwarda George Earle Bulwer-Lyttona: „Dýmka! Toť velká dárkyně klidu, milá utěšitelka. Modří ďáblové prchají před jejím ctihodným dechem. Pročišťuje mozek a otevírá srdce, takže člověk, který ji kouří, uvažuje jako filozof a počíná si jako samaritán.“

Text: Petr Holman, foto: archiv VOBOŘIL PIPES, VP, HANDMADEPIPES / M. Toul Photography ©