Všímáme si

Inovace v textilu pro módu, scénografii i design

26. září 2013 se na Fakultě architektury ČVUT v Praze konalo mezinárodní sympozium ZE MOST – TEXTILES v rámci projektu DAMADEI, jehož cílem bylo rozšířit obzory padesáti účastníků na poli nových materiálů. Sympozium zaměřené především inovativní a neobvyklé textilie, stejně jako jejich využití v módě, designu a scénografii. Účastníci (z řad designerů, scénografů i akademiků) měli možnost vyslechnout si pět mezinárodních odborníků, kteří představili svůj jedinečný pohled na textilie.

Inovace v textilu pro módu, scénografii i design
Inovace v textilu pro módu, scénografii i design

Sympozium představilo témata Bio textil (Elodie Ternaux), Wearables – nositelné technologie (Chris Lefteri), Oděv na hraně textilní tvorby (Liběna Rochová), Světelný kostým (Simona Rybáková) či Protocells – žijící technologie (Shamees Aden). Celé sympozium pak ještě doplnily vstupy Prof. Ing. Jiřího Militkého CSc., který je vedoucím katedry textilních materiálů na Technické univerzitě v Liberci a specializuje se právě na moderní textilie. Krom mnohdy nevšedních zahraničních projektů tak účastníci měli možnost tyto jedinečné technologie porovnat i v českém kontextu.

Inovace: recyklace, neobvyklé suroviny, wearables...

Jedno z nejožehavějších témat textilního průmyslu – znečišťování životního prostředí – pojala Elodie Ternaux (spoluzakladatelka sítě matériO) jako hledání alternativ k tradiční bavlně. Přírodní vlákna pro textilní průmysl totiž mohou pocházet třeba také z kopřiv, kůry fíkusu a cypřišku, nebo dokonce odpadního mléka či schránek korýšů. Zajímavé alternativy přináší i recyklace – firmy po celém světě vyrábí tašky a batohy z reklamních plachet či padáků. Dalším zajímavým zdrojem materiálu může být i stará kožená bunda, která nositeli přirostla k srdci tak, že se s ní nedokáže rozloučit, i když už ji roky nenosí.

„Produkce bavlny a barvení bavlněných textilií patří k největším znečišťovatelům prostředí v rozvojových zemích a spotřebovává také ohromné množství tolik cenné vody. Přírodní vlákna přitom mohou pocházet z celé řady jiných zdrojů“, vysvětluje Elodie Ternaux.

„Pouhá změna suroviny ale problémy nevyřeší. Vyhazuje se stejné množství oblečení, kolik se ho vyrábí, a vzniká velké množství odpadu. Řešením může být rychlá rozložitelnost materiálů, ale třeba i recyklace – třeba pro využití v tepelně izolačních panelech“, doplňuje.

Chris Lefteri z londýnské univerzity Central Saint Martins představil řadu projektů z jiného, avšak stejně aktuálního proudu: wearables neboli nositelné technologie. K těm patří třeba elektronické tetování - senzor vložený přímo do pokožky, které měří hodnoty krve a upozorní na poruchy a potíže. S okolím se propojuje pomocí bluetooth a energii získává z glukózy a kyslíku obsažených v krvi. Zajímavé jsou ale i doplňky, které zachycují kinetickou energii při pohybu a převádějí ji na energii elektrickou, kterou lze dobíjet například mobilní telefon. Tyto projekty již ve formě prototypů existují, vývoj jiných – třeba pláště neviditelnosti – je úkolem pro další generace.

...a materiál jako zdroj inspirace?

Liběna Rochová promluvila o své celoživotní praxi a o vývoji svého vnímání použití materiálů. Hledí na materiál z pohledu designera: hledá ten, který nejlépe umožní dosáhnout předem stanoveného záměru. Vnímá svoje modely jako sochy v pohybu a kvůli tomu musí často přesáhnout hranice textilu: pracuje často se sklem, papírem, neoprenem, nebo střešní membránou Tyvek®. Její modely jsou spíše než reakcí na aktuální trendy vyjádřením pocitu či postoje, a proto jsou nadčasové – a často také materiálově poměrně náročné. Podobně náročná je i Simona Rybáková, kostýmní výtvarnice a scénografka, která se vedle vlastní tvorby zabývá i světelným kostýmem a rozvojem nových wearables technologií v divadle a živých akcích. Na sympoziu představila celou řadu projektů, které využívají LED, optická vlákna nebo nositelnou elekroniku, ale také materiály fotoluminiscenční i využívající laseru. Doplnění těchto technologií senzory zajistí jejich responsivitu – reagují tak na proměnlivé podmínky prostředí a stávají se jeho součástí.

Oděv, který vyroste z kůže

K nejnovějším trendům ve vývoji textilu však patří také využití biotechnologií pro jejich výrobu či barvení. Pod názvem BioCouture vznikly oděvy z vysušené kombuchové kultury a textilie jsou barveny pestrými metabolity bakteriálních kultur. Mladá výzkumnice a designérka Shamees Aden se ale snaží ubírat jinou cestou: hledá způsob, jak přimět protobuňky (synteticky vytvořené primitivní mikroorganismy) k řízenému vyrábění ochranných vrstev přímo na kůži. Výhodou oproti průmyslově vyráběným oděvům je schopnost adaptace na změny podmínek – sportovní obuv z protobuněk se přizpůsobí individuálnímu rozložení tlaku na chodidle. Původně ideový studentský projekt vzbudil velikou pozornost nejen designérů, ale také vědců. V současné době spolupracuje Shamees Aden s výzkumným týmem Martina Hanczyce z University of Southern Denmark na výzkumu reálné a plně funkční sportovní obuvi z protobuněk.

Výstava jedinečných textilií

Jako doprovodný program sympozia přivezla Elodie Ternaux z MatériO Paris do Prahy také výstavu ZE MOST-TEXTILES, která představuje vzorky některých velmi ojedinělých materiálů a navrhuje i jejich zajímavé využití. K vidění jsou například recyklované textilie, organza ze supertenkých vláken, 100% přírodní materiály (rákos pocházející z Jižní Ameriky, které se dá použít pro výrobu obuvi), ale i luxusní ručně vyráběná textilie z kousků perleti mořských lastur (využívaná například v interiérovém designu) či rohož z broušeného skla. Tato výstava je v současné době k vidění v Galerii Kuzebauch (Říčanova 19, Praha 6) až do 29. října 2013.