Všímáme si

Glass Rituals: Galerie Kuzebauch představila na přehlídce Collect možnosti současného českého skla

Instalace Galerie Kuzebauch na londýnské přehlídce Collect 19 (28. února – 3. března 2019, Saatchi Gallery London) se vymezuje proti vnímání českého uměleckého skla jako ryze mužské záležitosti a dokazuje, že vedle výrazných mužských představitelů, jako jsou René Roubíček, Václav Cigler a Bořek Šípek, se sklářství v českých zemích může pochlubit i neméně významnými sklářskými výtvarnicemi.

Glass Rituals: Galerie Kuzebauch představila na přehlídce Collect možnosti současného českého skla
Glass Rituals: Galerie Kuzebauch představila na přehlídce Collect možnosti současného českého skla

Text: Rebecca Bell • Úvodní foto: Vladimira Klumpar, Spheroid (2019), tavené sklo, 31 x 32 x 20 cm Vyfotil: Jindra Bučan

Článek vyšel v anglickém originálu 5. března 2019 v Central and Eastern European London Review, převzato se souhlasem autorky

Na vnímání českého skla stále ještě působí i mezinárodní veletrhy z padesátých až sedmdesátých let minulého století, takže hlavně Brity a Američany i dnes jako první napadnou díla vycházející ze spolupráce Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Když jsem dělala výzkum pro svou doktorskou práci, stačilo jen zmínit slovní spojení „české sklo“ a většina dotazovaných reagovala stejně – „Ale ano, znám, Libenský a Brychtová, že?“

Kurátor instalace Galerie Kuzebauch Petr Nový z Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou vybral práce čtyř současných sklářských výtvarnic Kláry Horáčkové, Evy Eisler, Lady Semecké a Vladimíry Klumpar. Jejich díla vystavená na přehlídce Collect jsou dynamická, fascinující a nepřehlédnutelná a zcela jistě patřila k vrcholům londýnské show.

Klára Horáčková, Twins (2019), tavené černé sklo, autorská technika, 47 x 24 x 14 cm Foto: Tomáš Slavík

Plastiky Kláry Horáčkové s názvem Towers a White Shoots vyjadřují autorčin pohled na otázku evoluce a dějů v přírodě. White Shoots (2018) jsou opalizující modré vyhlazené svazky skleněných tyčí, jež autorka tavila v peci a následně nad plamenem ohýbala. V konečném efektu se jeden z pupenů otevírá. Drobné ohýbané vrcholky jednotlivých tyčí připomínají historii skla zpracovávaného nad ohněm, jež je typická právě pro severní Čechy, které pražskou rodačku inspirovaly. Klára Horáčková působí také jako pedagožka v ateliéru skla pražské UMPRUM.

Klára Horáčková, White Shoots (2018), tavené čiré sklo, autorská technika Foto: Tomáš Slavik

Černé věže Kláry Horáčkové připomínají nejenom věže měst, ale odkazují i na přírodní úkazy typické pro střední Čechy a Lužické hory, oblasti, kde příroda vykouzlila zajímavé čedičové věžovité útvary. Oba objekty – Towers i Twins – jsou vytvořeny rovněž ze štíhlých skleněných tyčí černé barvy se zbytky formy úmyslně ponechanými kolem tyčí. Někdo v nich vidí věžovité přírodní útvary, jiný kostelní varhany – Klára Horáčková mi říkala, že věžovitým útvarům v přírodě severních Čech se říká varhany (protože připomínají píšťaly varhan). Je to příklad krásné symetrie posílené o fakt, že autorka se v mládí věnovala hře na tento monumentální hudební nástroj.

I Lada Semecká se zajímá o vulkanické přírodní útvary, jež ji obklopují při procházkách v okolí domova. Její artefakty pod názvem Bell a Universe (2014) jsou slévány z čediče, materiálu, jenž se běžně uplatňuje spíše v průmyslové výrobě. Čedič vypadá na první pohled velmi odolně, ale může být i nečekaně křehký. Na povrchu čedičových útvarů se objevují olejové duhy, jež vznikají náhodně v důsledku chemických procesů. Lada Semecká říká, že jsou důkazem existence vyššího principu ve vesmíru.

Lada Semecká, Flow V (2015) stavované sklo, 78 x 86 x 3 cm Foto: Štěpánka Stein

Vedle objektu Universe čeká další artefakt – Bell – těžká mísa s hladkým povrchem, nad níž se vznáší plstěná kulička připravená rozeznít ji jako zvon. Lada Semecká ve své tvorbě i v minulosti experimentovala se zvučností materiálů. Studovala sklářství a rytectví skla na škole v Kamenickém Šenově a pracovala jako rytečka v karlovarském Moseru. Pedagogické zkušenosti čerpala nejenom v Česku na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a na pražské UMPRUM, ale i v Japonsku na Toyama Institute of Glass Art. Dlouhodobý vztah Lady Semecké k Japonsku je patrný i v její u umělecké tvorbě, a to především ve Flow a Flow VII (2015), dvou skleněných obrazech vybraných pro Collect. Tyto artefakty vytvořila svou vlastní autorskou technikou slévání odskelněné a zkrystalizované skelné hmoty. Výsledkem je jemný a fluidní povrch připomínající mračna, jež jsou zároveň pevná i křehká.

Lada Semecká, Universe (2014), tavený čedič, 80 x 80 x 4 cm Foto: Gabriel Urbánek

Eva Eisler, Valdivia (2018), ručně tvarované sklo Foto: Gabriel Urbánek

Eva Eisler vytvořila sérii ženských siluet, jež odkazují k archetypálnímu obrazu bohyně. Její pojetí ideálu ženského těla obrací pozornost k pravěkým rituálům a symbolům plodnosti. Bohyně vznikly z ručně tvarovaného hutního skla ve spolupráci s Martinem Janeckým a Lasvitem během Mezinárodního sklářského sympozia v roce 2018. Povrch skulptur je na pohled hladký a jen hrany jsou hrubé. Eva Eisler je autorkou sochařských objektů, šperků i nábytku a zkoumá myšlenky spojené s konstruktivistickou teorií a spiritualitou. Je vedoucí renomovaného a cenami ověnčeného ateliéru K.O.V. (koncept-objekt-význam) na pražské UMPRUM a její práce najdeme například ve sbírkách Metropolitního muzea v New Yorku a mnichovské Pinakotheky.

Eva Eisler, Monzuria (2018), ručně tvarované sklo, 54 x 20 x 9 cm Foto: Gabriel Urbánek

Barvy artefaktů Evy Eisler jsou pozoruhodné, vévodí teplá zemitá oranžová nebo zelená, černočerná čerň i bílá s našedlým nádechem. Barvy připomínají zamžené nedokonalosti českého skla ze sedmdesátých let. Práce Vladimíry Klumpar, vystavené hned vedle exponátů Evy Eisler, rozšiřují barevnou paletu výstavy o oblíbené barvy autorčina bývalého učitele Stanislava Libenského. Tvorba Vladimíry Klumpar, jež v minulosti získala například grant nadace Pollock-Krasner Foundation i stipendium Massachusetts Artist Foundation, je ovlivněna autorčiným pobytem v Mexiku. Čtyři artefakty z taveného skla ukazují, že autorčin zájem o hloubku a prostor přetrvává. Barvu skla vnímá Vladimíra Klumpar jako projev ovlivněný tloušťkou a vlastnostmi materiálu – skla. Když její skulptury zkoumáte hodně zblízka, všimnete si trhlin a nerovností skla. Jsou odrazem vln emocí a pocitů, chuti ponořit se až ke kořenům věci. Vladimíra Klumpar má zvláštní schopnost takto reagovat na materiál a jím ovlivněné barvy.

Vladimira Klumpar, Ryder (2010), tavené sklo, 45 x 55 x 64 cm Foto: Galerie Kuzebauch, Eva Heyd

Celá expozice ukazuje široké možnosti současného českého skla. Jednotlivá díla autorek spolu rezonují a vnímavý návštěvník může chvílemi zaslechnout jejich společný tón. Čeští skláři vždy posouvali hranice materiálu svého srdce a většina z nich silně vnímá jeho zvláštní vlastnosti a osobnost. Tato hloubka, spolu s řemeslnou precizností, je dobře vidět i u exponátů vystavovaných Galerií Kuzebauch. Každopádně se velmi těším na další artefakty všech čtyř umělkyň.

Rebecca Bell studovala dějiny umění na University of Glasgow, v současné době dokončuje doktorandská studia na V&A a Royal College of Art. Přednáší Fashion Visual Cultures na Middlesex University. Před zahájením doktorandského studia pracovala deset let jako nákupčí uměleckých děl u organizací typu Art on the Underground nebo umělců, jako je například Andy Goldsworthy. Ve své doktorandské práci se zaměřuje především na studium řemesel, designu a vizuálních umění v socialistickém Československu. Je členskou spolku designérů a akademiků s názvem Making Enhanced.