Pod rukama

Brašnář Jakub Jarolím: Kůže je vzácný materiál, podle toho s ní zacházím

Na brašnáře Jakuba Jarolíma narazíte v pražské dílně na Žižkově. Spolu s několika přáteli tu prodává a šije kožené brašny, kabelky, batohy, aktovky, peněženky a pásky. „Kůže mě naučila být pozorným k detailům,“ říká.

Brašnář Jakub Jarolím: Kůže je vzácný materiál, podle toho s ní zacházím
Brašnář Jakub Jarolím: Kůže je vzácný materiál, podle toho s ní zacházím

Text: Tereza Lišková • Foto a video: Tomáš Princ

Jakub Jarolím vystudoval antropologii. Zalíbení ale nakonec našel v práci s kůží a dnes vyrábí zavazadla. Z aktivity, které se věnoval ve volném čase, se postupně stalo jeho povolání a vznikla značka EGGO. Předchozí studium antropologie do své dílny vnesl symbolicky: jednotlivé modely nesou jména zásadních postav sociálních věd a antropologie. „Je to takový vzkaz v láhvi. Většina našich zákazníků to neví. Když to pak někdo odhalí a rozklíčuje, tak mě to vždycky potěší.“

V brašně, kterou si pro sebe vyrobil, obvykle nosí diář, telefon a nabíječku. Nechybí tam ani shluk náhodných předmětů, jak sám říká. „Často tam nosím i pivo nebo třeba svetr,“ směje se a přemítá nad budoucím osudem zavazadel. „Spousta věcí se mění, technologie jdou dopředu. I tak věřím, že nošení osobní tašky lidem ještě nějaký čas vydrží. Zavazadlo považuji za symbolický a zároveň i funkční artefakt každodenní potřeby. Člověk si tam dá svůj základní majetek a věci, které zrovna potřebuje.“

Žižkovský řemeslník Jarolím popisuje své učednické začátky. „Před lety se mi do ruky dostala kouzelná učebnice brašnářství z roku 1947. Dozvěděl jsem se tam hodně o nářadí a technikách, které jsou vztažené k naší tradici.“ Vedle této knihy ho v začátcích notně podpořilo i globální společenství internetu. „Procházel jsem různá brašnářská a sedlářská fóra. Spoustu hodin jsem také strávil sledováním youtuberů, hlavně těch z Texasu,“ vzpomíná na videopříspěvky, které na síť zavěsili mistři řemesla z nejrůznějších koutů světa – od Argentiny po Švédsko.

„Dozvěděl jsem se od nich spoustu informací. Lidí, kteří se nebojí sdílet své znalosti, si vážím,“ říká s tím, že mu jejich otevřenost pomohla s řešením řady věcí, nad kterými si lámal hlavu. „Ukázali mi, jak na to. A ušetřili mi tím spoustu úsilí a času.“ Dnes poskytuje dobré rady prověřené praxí i on. A dodává: „To, co jsem se naučil, se snažím posílat dál. Přijde mi zbytečné nechávat si to pro sebe, když už to vím.“

V dalším vyprávění se Jarolím stahuje k místním vodám. Od globálního sdílení znalostí se dostává k dalšímu významnému principu, který souvisí s jeho prací. Zmiňuje, že fungování jeho dílny se opírá o lokální měřítko. „Dodavatele materiálu mám v rádiu pár set kilometrů,“ říká s tím, že usně nakupuje od dodavatelů z Česka, potažmo z Evropské unie. „Snažím se dělat lokální výrobek. Považuji za zbytečné, abychom věci, které si tady umíme dostatečně kvalitně vyrobit sami, vozili přes půl zeměkoule.“

MUŽ, KTERÝ ŠIJE

Klíčovou součástí brašnářského řemesla je pečlivá volba střihu. Jarolím řízne až po důkladné přípravě. „Nechci udělat chybu. Nejdřív si jednotlivé díly rozkreslím a vyřežu.“ Potom jeden po druhém nabarví. Osadí komponenty. „Před šitím si jednotlivé díly slepím, aby byl šev hezky pevný, aby mi to při šití neujelo.“ Později přidá další komponenty, jako jsou madla, zapínací řemínky... „Ve finále ošetřím hrany, dobarvím je, naleštím, navoskuji.“

Když s řemeslem začínal, šil všechno jen v ruce. „Ruční šití je krásné, ale postupně se pro mě stalo časové neúnosným,“ říká brašnář, jehož dílna je dnes vybavena prvotřídním šicím strojem. „Člověk musí mít perfektní mašinu,“ dodává s tím, že právě šití se na výsledné kvalitě výrobku podepisuje zásadním způsobem. Při práci vedle stroje používá i celou plejádu ručního nářadí: od klasického odlamovacího řezáku přes dlátka, řezačky, hranořízky, vysekávače až k ručním lisům na nýtování a dražbu.

Jarolímova dílna se věnuje i barvení. „Vše si barvíme ručně sami. Používáme lihová mořidla, kterými se to promoří do hloubky.“ Jarolím vysvětluje výhody této techniky: „Není tam žádná vrstva, která by materiál zavřela. Barvy pak díky tomu krásně patinují.“ Po barvení následuje přeleštění a ošetření voskem.

RUKAMA MU PROŠLA KVANTA KŮŽE

„S usní lidé pracují desetitisíce let,“ otevírá brašnář vyprávění o samotném materiálu. A dodává, že v jeho dílně se šije z vysoce kvalitní svrškové hovězí hlazenice. „Jsem s ní za ta léta sžitý. Vím, jakým způsobem pracuje. Když ji vezmu do ruky, tak vím, co by se z ní dalo udělat.“ Jednotlivé kusy mají svou míru houževnatosti a jadrnosti. „Nějaká useň se hodí na střih, který se šije naruby. Jiná se hodí na brašny masivnějšího vzhledu.“

Práci s kůží chvíli přirovnává k práci se dřevem. Dřevo i kůže krásně voní, oba materiály vyžadují citlivé zacházení. „Formát je třeba vybírat a řezat pečlivě, s ohledem na jeho předešlé životní funkce. Brašnář i truhlář se potýkají s kazy materiálu: se suky či jizvami, které vznikly během života stromu či zvířete. A jsou to právě ony, které dodávají řemeslným výrobkům ten nezaměnitelný charakter,“ podotýká.

Oceňuje i skutečnost, že kůže jakožto přírodní materiál neustále pracuje a získává patinu. „Kůže, která je mrtvá a vydělaná, pracuje podobným způsobem jako ta živá. Když vyschne a člověk se o ni nestará, tak popraská a zpuchří. Správné ošetření ji ale dokáže jistým způsobem oživit. Věřím, že i za desítky let budou moje věci mít co říct.“

Jakub Jarolím říká, že si stále hlouběji uvědomuje skutečnost, že materiál, s nímž pracuje, pochází ze živého tvora, respektive je stažený z mrtvé krávy. „Mám k němu čím dál tím větší respekt. Snažím se, aby věc, kterou z toho vyprodukuji, byla skutečně precizní a sloužila dlouho.“ Dobře si totiž uvědomuje, jak je chov dobytka a i kožedělný průmysl celkově energeticky náročný a pro tuto planetu vyčerpávající. Díky tomu dbá i na to, aby jeho výrobky bylo možné snadno opravit, pokud možno kýmkoliv. Ve chvíli, kdy výrobek předává zákazníkovi, tak ještě podle jeho slov není zcela hotový. „Ve skutečnosti je hotový až v momentě, kdy ho ten člověk začne používat a useň začne pracovat a žít vlastním životem.“

17. 1. 2020

Komentáře

PŘEDMĚT	AUTOR	DATUM
kde se dá kniha koupi?	Lucie	17.1.2023 11:49
Re: kde se dá kniha koupi?	Tereza	17.1.2023 13:15
Nová kniha	Tereza Liška	17.1.2023 01:44
Re: Nová kniha	Tereza	17.1.2023 10:24