Téma

Možnosti použití lógru jsou rozmanité. Ne vždy jsou ale šetrné k přírodě

Možností využití kávové sedliny existuje mnoho, ať už v domácnosti, na zahradě a v zemědělství, v potravinářství či v kosmetickém průmyslu. Káva může být součástí různorodých kompozitních materiálů, z nichž se vyrábí například nádobí, drobné designové produkty i nábytek. Pro jejich vlastnosti je zásadní volba pojiva, která určuje nejen pevnost a odolnost výsledného produktu, ale také jeho následnou rozložitelnost.

Možnosti použití lógru jsou rozmanité. Ne vždy jsou ale šetrné k přírodě
Možnosti použití lógru jsou rozmanité. Ne vždy jsou ale šetrné k přírodě

Text: Kateřina Hubertová • Úvodní foto: NordWood Themes, Unsplash

Lidé po celém světě vypijí každý den miliardy šálků kávy, po nichž zbydou tisíce tun kávové sedliny. Jen v České republice na každého obyvatele připadá zhruba dva a půl kilogramu kávy za rok. Dříve značná část kávové sedliny končila v koši. Postupně ale přibývá projektů, které tento materiál využívají. Sedlina totiž obsahuje mnoho hodnotných látek, jako jsou například mastné kyseliny, antioxidanty, celulóza či barviva.

Káva doma i na zahradě

Kávový lógr lze snadno využít v domácnosti, kde například pohltí zápachy v lednici. Dokáže neutralizovat dokonce i aroma česneku a cibule. Je možné jím vyčistit hrnce a pánve, protože funguje jako skvělý čisticí prostředek. Smíchaný s obyčejným mýdlem pak z rukou odstraní tu nejzažranější špínu po práci. Kromě toho dobře barví, pomůže zamaskovat škrábance na tmavém nábytku, či ozdobit velikonoční vajíčka. Uplatnění najde i v koupelně – jako peeling na kůži i do vlasů. Dobře funguje jako obrana proti klouzání namrzlých chodníků. Takový posyp už využívají třeba ve Finsku či v polském Krakově. Neobvyklé uplatnění kávové sedliny pak našli restaurátoři, kteří z ní tvoří brusnou drť využívanou například pro jemné odstranění nežádoucích vrstev laků u historických vozidel.

Sedlina je také multifunkčním hnojivem pro rostliny v květináči nebo na zahradě. Dodá jim hořčík, vápník, dusík, draslík nebo mangan. Zajímavý účinek má u hortenzií, které po přidání sedliny do půdy získají modrou barvu. Funguje i proti různým škůdcům, jako jsou slimáci, mravenci či mšice, odpuzuje psí blechy, a naopak vábí žížaly. Pokud pro kávovou sedlinu takové využití nemáte, vždy ji můžete přidat na kompost, který obohatí o mnoho prospěšných látek a urychlí kompostování.

Hlíva, žampiony, rajčata i bazalka

Kávová sedlina se využívá i jako substrát. Vzhledem ke kyselému pH je vhodný hlavně pro acidofilní rostliny. Nejčastěji se proto používá pro pěstování hub, hlavně žampiónů, jejich druhu portobello či hlívy ústřičné. Průkopníky způsobu pěstování hub na kávové sedlině jsou američtí finanční poradci Nikhil Arora a Alex Velez, kteří houby dodávali do několika restaurací v New Yorku. Později se zaměřili na výrobu pěstebních sad.

Potenciálem pro pěstování surovin se zabývají lidé po celém světě. V lógru pěstuje houby také holandský startup Rotterzwam sídlící v rotterdamském inkubátoru cirkulárních projektů BlueCity. Na univerzitě v italské Modeně zase zjistili, že je tato surovina zvlášť vhodná pro pěstování rajčat a bazalky.

Možnost pěstování hlívy v kávové sedlině nabízí také český projekt reKáva, který sváží z kaváren či velkých firem lógr k dalšímu použití, konkrétně k přidání do kompostu. Zákazníkům nabízí i takzvaný growkit, což je nádoba z recyklovaného plastu, která slouží k pěstování hlívy ústřičné v domácnostech. Po uvaření kávy uživatelé do nádoby přidají lógr, na kterém ze sadby v nádobě vypěstují hlívu.

Pěstování hlívy ústřičné v kávové sedlině. Zdroj obrázku: reKáva

S vhodným pojivem vznikne rozložitelný materiál pevný jako plast

Z kávové sedliny se vyrábějí také inovativní materiály, z nichž pak vzniká nádobí, textil a další výrobky. Při smíchání zbytků namleté kávy s vhodným pojivem vznikne pevná hmota, ze které je možné vyrábět například hrnky na kávu. Nevýhodou u podobného zpracování zbytků kávy je ovšem fakt, že mnoho z takto vytvořených materiálů není rozložitelných, a tak se vlastně biologicky rozložitelný materiál mění v nerozložitelný.

Vhodným pojidlem je například materiál z PLA – polymeru kyseliny mléčné, který je vyroben z kukuřičného škrobu, či cukrové třtiny. „U kyseliny polymléčné ale výraznou roli hraje stereochemická čistota, molekulová hmotnost, podmínky chlazení při zpracování i přítomnost dalších organických přísad. Těmi strukturu modifikujeme za účelem zlepšení vybraných užitných a aplikačních vlastností, jako například rázové houževnatosti nebo tvarové stálosti za vyšších teplot, které jsou obecně nevýhodou kyseliny polymléčné,“ vysvětlil Luboš Běhálek, který se výzkumu polymerních kompozit věnuje na Technické univerzitě v Liberci. Mezi výhody uvedeného pojidla patří například vysoká pevnost a nízká teplota tání. Materiál se nedeformuje a metodou 3D tisku z něj lze tvořit i poměrně velké objekty. Bioplast vyrobený za použití polymeru kyseliny mléčné je však rozložitelný pouze v průmyslových kompostárnách.

Dalšími vhodnými pojidly jsou škrobové směsi z brambor, rýže, či pšenice nebo různé druhy pryskyřice, například ze sóji. Alternativou je také Glycix, jehož základními složkami jsou glycerol a kyselina citronová a který je stoprocentně biologicky odbouratelný. Různorodých pojiv biologického původu existuje velké množství.

Plasty ano i ne

Některé společnosti kávovou sedlinu míchají s recyklovaným plastem z použitých PET lahví. To sice na jednu stranu umožňuje vytvořit nový materiál kombinací hned dvou odpadních hmot, výrazným negativem tohoto řešení je ale fakt, že výsledný materiál není přírodně odbouratelný.
„Biodegradabilita výsledného materiálu záleží na druhu plastu, do kterého se sedlina přidá. Bude-li plast biodegradabilní ve smyslu normy za definovaných podmínek a v definovaném prostředí, pak kávová sedlina biodegradaci urychlí. Pokud ji však přidáme například do polyetylenu či polypropylenu, pak výsledek biodegradabilní nebude,“ říká Radek Přikryl, který v rámci výzkumu na Vysokém učení technickém v Brně vyvíjí barvivo na základě kávové sedliny.

Někdy je problematická kompostovatelnost i u bioplastů, tedy materiálů přírodního původu. Mnoho z nich totiž degraduje pouze v průmyslových kompostárnách za vysokých teplot a vlhkosti. Představa, že člověk produkt jednoduše odhodí na kompost na své zahrádce, je tedy mylná.

Avšak například brýlové obroučky ukrajinského startupu Ochis se během deseti let v půdě nebo ve vodě zcela biologicky rozloží, a zároveň slouží jako hnojivo pro rostliny. Pro materiál na obroučky se lógr využívá v kombinaci se lnem a biopolymerem na bázi rostlinného oleje.

Káva v hrnku z kávy

Zmíněné hrnky na kávu byly jedny z prvních výrobků z kávové sedliny. Vyvinul je německý designér Julian Nachtigall-Lechner. Když studoval v Itálii, všiml si, že v této zemi milovníků kávy končí spousta lógru bez užitku v koši. Společně s vědci proto našel technologii, která vysušenou kávovou sedlinu dokáže přeměnit v tvárný materiál, k čemuž využívá biopojiva z kukuřičného škrobu. Pracuje se s ním podobně jako u vstřikování plastů, tedy za využití velkého tlaku a tepla. Jeho tvrdost a pevnost se pak podobá dřevu nebo plastu. S tím ho pojí také problematická rozložitelnost, kterou tvůrci materiálu odůvodňují důrazem na jeho dlouhodobou trvanlivost.

Z tohoto materiálu začal jmenovaný designér nejprve vyrábět hrnky na kávu a čaj, později i pouzdra hodinek. Hrníčky od jeho firmy Kaffeeform, které je možné každodenně používat a umývat v myčce, se prodávají i v českých e-shopech za několik set korun.

Materiály z kávové sedliny jsou pevné a odolné. Zdroj obrázku: Kaffeeform

S lógrem do fabrik

Průmyslové zpracování kávového odpadu je široké. Využívá ho potravinářský, kosmetický či textilní průmysl, uplatnění našel i v obuvnictví, vznikají z něho nové materiály využitelné pro designové výrobky nebo různé druhy biopaliva.

Technologická společnost EcoBean zpracovává odpad z kaváren, kanceláří či čerpacích stanic. Ze shromážděné sedliny tvoří například biologicky rozložitelná brčka, květináče, kávové kapsle, oleje, vůně a kávové brikety, které lze využít pro grilování, na otevřený oheň i do krbů.

V potravinářství lze materiál využít nejen pro pelety na grilování, ale také jako doplněk mouky při k pečení. Touto cestou šla česká pekárna Zemanka, která lógr zpracovává do hořkosladkých sušenek. Sladkosti pak prodává obchodní dům IKEA, který zároveň ze svých bister dodává kávovou sedlinu k dalšímu zpracování. Obdobně pekárna spolupracuje i s řetězcem kaváren Costa Coffee.

V kosmetickém průmyslu se tento materiál využívá třeba při výrobě peelingů. Velmi prospěšný je i vylisovaný kávový olej, který výrobci přidávají do krémů či šamponů. Například britská kosmetická značka UpCircle vyrábí veganské kosmetické přípravky, pro které zpracovávají kávový odpad z populárních londýnských kaváren.

Nábytek z lógru

Anglická firma Re-Woked z recyklované kávové sedliny vyrábí dokonce nábytek. Designér Atticus Durnell kombinuje lógr s přírodní pryskyřicí, minerály a dalšími pojivy biologického charakteru. V rámci projektu That’s Caffeine vyvinul materiál, který slouží k výrobě svítidel, dlaždiček a stolků. Kolumbijská firma Hecho en Café se zase zaměřuje na lisování drobných předmětů a šperků. Troufá si ale i na rozměrnější objekty, třeba sochy na veřejných prostranstvích.

Kávový odpad nachází uplatnění i v interiérovém designu. Jím se zabývá například španělský designér Raúl Laurí a vytvořil materiál Decafé, který je stoprocentně přírodní, tvořený kromě kávy jen organickými pojivy a minerálními látkami. Zároveň je pevný, odolný a jeho matný povrch je příjemný na omak a uchovává si vůni kávy. Díky svému složení je tento materiál zcela biologicky odbouratelný.

Lógr ve své tvorbě využívá také designérka Jana Potiron působící na plzeňské univerzitě, která vytvořila kolekci drobných objektů Do not Disturb my Coffee Zen. U těch je káva zdrojovým materiálem a zároveň vytvořené předměty souvisí s pitím kávy a relaxací, kterou si s tímto rituálem pojíme. Designérka klade kromě ruční výroby velký důraz i na naprostou rozložitelnost výsledného produktu, který tak v budoucnu nezatíží životní prostředí. Ke kávové sedlině pak přidává PVA pojivo (syntetický polymer, rozloží se pouze ve specifických podmínkách, pozn. red.), javorové dřevo, rýžovou slámu a jako příměs papír a kořeny rostlin.

Káva v botách: zlínská firma, Němci a Finové

Výrazným českým příkladem využití kávové sedliny v módním průmyslu jsou tenisky KAVE designérky Evy Klabalové. Ta ve zlínské továrně na původních strojích z Baťovy éry vyrábí boty, jejichž podrážky tvoří směs zbytkové gumy a kávové sedliny. V každém páru bot je zhruba tolik lógru, kolik zbyde po uvaření jednoho espressa. Káva funguje jako plnivo, díky kterému je možné přidávat méně kaučuku a zároveň se podrážka odlehčí. Spolu s různobarevnou gumou také nepravidelně rozmístěná kávová sedlina dodává teniskám jejich specifický vzhled. Designérka spolupracuje s kavárnami v okolí. Lidé si tak mohou pořídit boty z kávové sedliny, která mohla zbýt zrovna po jejich šálku. Podrážky bot značky KAVE sice nejsou rozložitelné, firma ale dokáže použité tenisky své značky využít pro výrobu nového páru.

Také finská společnost RensOriginal využívá k výrobě módních tenisek recykláž s příměsí kávové sedliny. Na jeden pár sportovních bot využije finská společnost množství kávového odpadu odpovídající dokonce jednadvaceti šálkům kávy. Polyesterovou přízi pro horní část tenisky přitom vyrábí z recyklovaných plastových lahví a výsledkem je funkční voděodolná obuv. Boty z kávy nabízí také německá značka návrháře Sebastiana Thiese Nat-2. Jejich tenisky jsou kávovým materiálem tvořené až z poloviny, zbytek je veganský a obsahuje především recyklované PET lahve a korek.

České tenisky s kávou v podrážce. Zdroj obrázku: Kave

Vlákno, které pohlcuje pachy a dobře schne

Ještě jinak se zpracovává sedlina při výrobě textilu. Například taiwanská firma Singtex ji spolu s recyklovaným plastem mění na příze, kterým zůstává výhodná vlastnost kávy – schopnost pohlcovat pachy. Toto funkční vlákno využívá mnoho výrobců oblečení, například Merrell, Timberland nebo Victoria’s Secret. Německá společnost Vaude z kávového odpadu vyrábí funkční materiál S.Café, který je rychleschnoucí, tlumí zápach a nabízí přirozenou UV ochranu. Ten pak používá pro své kolekce sportovního oblečení.

Kromě konkrétních materiálů a produktů je třeba zmínit také využití kávové sedliny jako ekologického paliva, a to ve formě lisovaných pelet či briket, biomasy nebo bionafty. Kávová sedlina se také často zpracovává v bioplynových stanicích, kde slouží jako zdroj pro výrobu elektrické energie.

Šálek, nebo většina? Poměr kávy v produktech je různý

Materiály vzniklé z kávové sedliny nicméně mají i svá omezení, kromě již zmíněné různé rozložitelnosti výsledného výrobku jde také o to, že ne vždy je obsah kávy úplně relevantní. Některé firmy se chlubí tím, že se v jejich produktu skrývají zbytky po jednom šálku kávy, takové množství je však často jen malým podílem na celkovém objemu materiálu.

V průmyslových směsích materiálů bývá sedliny méně než polovina, zbytek tvoří více či méně rozložitelný plast a různá aditiva. „Pokud je kávová sedlina využívána jako plnivo ve vysokém zastoupení, třeba třicet až devadesát procent, pak lze chápat tuto strategii za šetření fosilního uhlíku ve funkčním materiálu,“ tvrdí Radek Přikryl s tím, že takto vysoký obsah kávy na druhou stranu komplikuje recyklaci výsledného materiálu. Současný systém sběru a třídění totiž není na tento typ materiálu připravený a ten tak snadno může skončit jinde, než by měl.

V případě, že je káva v koncentracích jednotek procent použita jako designový prvek či barvivo, je výsledný materiál recyklovatelný bez problémů. „Procento není v plastu tak významné z pohledu uhlíkové stopy, ale procento z tisíců tun už je dost velké množství,“ připomíná Přikryl.