Ptáme se

Ročně se vyhodí miliony tenisáků. Dropp Tennis je přemění na povrchy jízdáren, tenisky nebo dětská hřiště

Tenisté spotřebují poměrně velké množství míčků. Druhý život pro ty, které už definitivně doslouží, hledá startup Dropp Tennis. Možnosti využití jsou opravdu široké – od použití drti z celých míčků do povrchů arén v koňských jízdárnách až po recyklaci do podrážek tenisek. Představitelé startupu pracují i na dalších nápadech – zvažují také třeba výrobu bezpečných povrchů dětských hřišť, jak prozradil v rozhovoru zakladatel projektu Vít Gloser.

Ročně se vyhodí miliony tenisáků. Dropp Tennis je přemění na povrchy jízdáren, tenisky nebo dětská hřiště
Ročně se vyhodí miliony tenisáků. Dropp Tennis je přemění na povrchy jízdáren, tenisky nebo dětská hřiště

Autorka rozhovoru: Kateřina Hubertová • Foto: Dropptenis

Jste sám aktivní tenista? Jak jste přišli na nápad recyklovat zrovna tenisové míčky?

Jsem tenista amatér. Moje děti také hrají tenis, hra nás baví jako rodinu. Dříve jsme se synem vymysleli aplikaci propojující hráče, kteří si chtějí příležitostně zahrát a nejsou v klubu. V aplikaci si na pár kliknutí našli partnera a mohli vyrazit na zápas. Součástí této aplikace, která přestala fungovat v době covidu, byly pravidelné tipy a zajímavosti pro tenisty. Právě tak syn zjistil, že se ročně na světě vyrobí čtyři sta milionů tenisáků. Začalo nám to vrtat hlavou, a protože jako bývalý bankéř mám celoživotně rád různé projekty, rozhodl jsem se pustit do recyklace míčků. Ponořil jsem se do toho před čtyřmi lety, kdy jsem nejprve začal načítat podrobnosti a hledat inspiraci i ve světě. Do práce jsme se pustili před 3,5 roky.

Fungují obdobné projekty i v zahraničí?

Ano, například ve Francii je sběr míčků propojený s turnajem Roland-Garros a obdobně se recyklaci míčků věnují firmy v Holandsku či v Německu. V Dánsku z míčků dělají tlumící podložky pod židle. Od roku 2014 sbírá ohrané míčky také firma v Americe, která je spojená s turnajem US Open.

Kolik vlastně takových míčků lidé vyhodí? Co se s nimi doposud dělo?

Na světě se ročně vyrobí zmíněných 350 až 400 milionů nových tenisáků, z toho 70 milionů pak putuje do Evropy a 2 až 2,5 milionu pak skončí u nás v České republice. Takové tenisáky se v přírodě rozkládají čtyři sta let, případně putují spolu se směsným odpadem do spaloven. Míček slouží vlastně krátce, amatér s ním hraje 10 až 20 hodin, profesionál pár minut.

Kde všude v současnosti míčky získáváte? Sbírají je amatérští hráči, profesionálové, nebo je získáváte po ukončení turnajů?

Především pracujeme s tenisovými a od loňska také s padelovými kluby. Turnajů se účastníme, ale spíše kvůli šíření povědomí a propagaci. Tenisáky totiž po turnaji nevyhazují - dají je trenérům, kteří s nimi nejprve hrají s amatéry, pak s dětmi… Partnerské tenisové kluby máme po celé republice (dnes již přes 250 klubů), ale i na Slovensku, pár z nich také v Rakousku nedaleko hranic.

V loňském roce jsme posbírali přibližně deset tun materiálu, což je asi 150 000 míčků. Velká část práce je taky logistika. Balonky svážíme vlastními silami nebo přes GLS do svých skladů, kterých v současnosti máme šest v Čechách i na Moravě. A když je sklad plný, musíme s tenisáky něco udělat…

Sesbírané míčky drtíte a zpracováváte na jednotlivé části. Jaké materiály takto získáte?

Tenisák se skládá z 85 procent z přírodních materiálů. Uvnitř míčků je pryž, do níž se přidá asi 10 procent aditiv. Tato pryž je vulkanizovaná, tím pádem je tvrdá, a proto se v přírodě rozkládá tak dlouho. Kdyby se ovšem nadrtila na prach, rozloží se v přírodě mnohem rychleji. Materiál na povrchu je také přírodní – jde vlastně o ovčí rouno. Dále je tam lepidlo a barvivo. Dříve byly míčky bílé, ale později se začaly kvůli televizním přenosům barvit.

Žlutou drť z míčků dodáváte do koňských jízdáren. Jak ji využijí a v čem je pro ně přínosná?

Když tenisák nadrtíme, vznikne směs, kterou jsme nazvali Žlutý mech. Tento materiál dodáváme do jízdáren, kde se promísí s pískem a stane se součást povrchu v jezdecké aréně. Povrch se díky tomu stává pružnějším. Reakce jezdců jsou pozitivní. Koně, ale i jezdci mají měkčí dopad a méně si opotřebovávají klouby. Výhodou také je, že náš materiál drží lépe vlhkost, takže provozovatelé jízdáren nemusejí povrch tolik kropit, čímž šetří vodu. Máme realizace ve špičkových stájích.

Na co využíváte pryžové části míčků? Máte nějaké další nápady na inovativní využití tohoto materiálu?

V současné době máme prototyp tenisek, do jejichž podrážek se přimíchává pryž z ohraných tenisáků. Do jedné podrážky se spotřebuje zhruba jeden tenisák, který tvoří mezi 10 až 14 procenty její celkové hmoty. Zatím máme dvě barevné varianty, ale chtěli bychom s jednou středoevropskou firmou udělat celou řadu takových bot. Zároveň spolupracujeme s dalším zlínským výrobcem podrážek, který samotné podrážky dodává třem desítkám různých obuvnických evropských značek.

Dalším nápadem je psí hračka, u níž jsme ve fázi přípravy designu. Skoro každý pejskař svému psovi hází tenisák, jenomže ten může být škodlivý pro jeho sklovinu a dásně. Navíc pokud pes kousek míčku spolkne, je dokonce třeba operace. Proto chceme vytvořit psí hračku tak, aby místo tenisáku mohli lidé svému psovi dát hračku z recyklovaných míčků.

Pilotně pracujeme na vytvoření povrchu pro dětská hřiště. Zatím testujeme materiál, ale pokud to vyjde, chtěli bychom za Prahou udělat první menší dětské hřiště, kde by pryž z tenisáků sloužila jako příměs do povrchového materiálu. Obdobně by se dal tento povrchový materiál využít tak, jak to dělají Francouzi s míčky po Roland-Garros - na cesty před pečovatelskými domy, aby tam vzniklo bezpečnější prostředí.

Nedávno jsme také pomáhali ke zpracování diplomové práce, která se věnovala možnosti využití pryže z tenisáků v automobilovém průmyslu.

Nezůstáváte ale jen u míčků, na jaký další odpad vzniklý při hraní tenisu se zaměřujete?

Pilotně už jsme zkoušeli sbírat struny z raket. Těch se v České republice spotřebuje 45 000 kilometrů ročně. Zjistili jsme, že technologicky je řezání strun celkem problematické. Jeden ze světových výrobců tenisového vybavení Tecnifibre vyvinul drtičku strun a vyrábí z tohoto materiálu tenisová trika. Na jedno tričko se použijí čtyři výplety. To nám přijde jako zajímavý nápad na spolupráci. Přemýšlíme i o tom, jak využívat plastové a plechové tubusy, ve kterých se prodávají nové tenisáky. V červenci a srpnu jsme se zúčastnili formou stánku největšího tuzemského turnaje špiček ženského tenisu (Livesport WTA na Spartě) a také Olympijského festivalu u jezera v Mostu. Všeobecně byla a je reakce na naši práci neuvěřitelně pozitivní a podpůrná, vzděláváme sportovní společenství v tom, jak začít dbát o zlepšení životního prostředí v tenise, v padelu a ve sportu obecně.

Máme radost z toho, kam jsme problematiku recyklace ohraných tenisáků za tři a půl roku posunuli, jak se nám daří čistit tenis a inspiruje nás to k další práci a rozvoji problematiky udržitelnosti ve sportu.