3x odpovídá

Ivana Márová: S pomocí bakterií nakrmených odpadním olejem umíme vytvořit bioplast, který nezatěžuje životní prostředí

Bakterie dokážou přeměnit odpadní fritovací olej na bioplast (přesněji biopolymer) skvělých vlastností. Potřebují k tomu fermentační linku a dodávky potravy ve formě oleje. Profesorka Ivana Márová z Centra materiálového výzkumu VUT v Brně vysvětluje, jak je to s rozložitelností výsledného materiálu a procesem jeho vzniku.

Ivana Márová: S pomocí bakterií nakrmených odpadním olejem umíme vytvořit bioplast, který nezatěžuje životní prostředí
Ivana Márová: S pomocí bakterií nakrmených odpadním olejem umíme vytvořit bioplast, který nezatěžuje životní prostředí

Připravila: Kateřina Přidalová • Koláž: Lenka Hamošová

Nová biotechnologie Hydal, pod jejímž patentem je podepsaný váš výzkumný tým, je považována za revoluční. Údajně by měla pomoci vyřešit světový problém s plasty. Jde o novou technologii, která v současné době jako jediná na světě umí průmyslově zpracovat a využít použitý fritovací olej a přeměnit ho na vysoce hodnotnou surovinu. Nakolik je tato technologie podle vás skutečně revoluční?

Technologie Hydal je patentovaná technologie, která umí využít speciální půdní bakterie k přeměně odpadního fritovacího oleje (olej zde bakteriím slouží jako zdroj živin) na přírodní biopolymer typu PHA, který si bakterie ukládají jako zásobní látku. Tento proces je v přírodě známý už několik desetiletí.

PHA (PHA označuje polyhydroxyalkanoáty, jde o skupinu polymerů z různých hydroxykyselin, známý je například PHB – polyhydroxybutyrát) umí vytvářet řada bakterií, ale každá v jiném množství a z jiných surovin – my jsme patentovali technologický postup, jak se dostat k vysokému výtěžku polymeru s co nejnižšími náklady a bez zátěže pro životní prostředí. Já bych technologii neoznačila snad ani jako revoluční, ale jako původní, efektivní a ekologicky šetrnou. Kromě toho tato technologie respektuje princip cirkulární ekonomiky.

Rozložitelnost různých bioplastů (třeba PLA) byla v poslední době nejednou zpochybňována. Je materiál vznikající na základě biotechnologie Hydal skutečně stoprocentně rozložitelný?

Polymer PHA bakterie vyrábějí jako zásobní látku a v případě hladovění, nouze jej rozkládají na malé monomery a těmi se pak živí – rozklad polymeru je pro ně životně důležitý, jde tedy o přirozený přírodní proces, a tedy ano, polymer je plně rozložitelný. V případě PHA tedy sama příroda zaručuje plnou rozložitelnost. Proto se ten polymer v bakteriích tvoří, aby se později mohl rozložit a posloužit jako potrava. Je to podobné jako ukládání tuků u savců.

Je třeba si však dávat pozor na to, že se bude lišit doba, za kterou se tento polymer rozloží v různých přírodních podmínkách, a ta doba bude hlavně záviset na tloušťce vrstvy výrobku. My jsme zkoušeli rozklad PHA fólií, které byly zhruba 2 až 3 mm silné, v umělém kompostu v normovaných podmínkách, k jejich plnému rozkladu došlo za deset až dvanáct týdnů. Dále jsme zkoušeli nanovlákennou textilii, ta se plně rozložila za tři až čtyři dny.

Jinak zpochybňování rozložitelnosti bioplastů jsme samozřejmě zaznamenali, ale podle mě je větším problémem než rozložitelnost spíše všeobecný zmatek v názvosloví a významu pojmů bioplast. Dosud neexistuje jednotná definice, které by říkala, co tam vlastně patří. Také je třeba říct, že experimenty ohledně rozkladu bioplastů nebyly kompletní. Například do známé studie ČZU nebyl polymer PHA vůbec zařazen.

Existuje v zahraničí srovnatelná technologie jako Hydal?

Existuje několik společností, které dodávají komerční PHB (například Biomer), takže srovnatelná technologie snad tedy existuje (nemáme úplné informace o substrátu používaném pro kultivaci mikroorganismů – možná jde o nějakou konkurenci k výživovým zdrojům). Polymer dodávaný komerčně je také poměrně drahý, tedy omezeně uplatnitelný, a naším cílem je vyrobit PHA z odpadních surovin za co nejnižší cenu, která by umožnila jeho větší rozšíření.