CZ / ENG

Všímáme si

Broučí krovky jako odpad, klenoty i kritika krutovlády

Co je člověk člověkem, závidí ostatním tvorům různé části jejich těl – a když má příležitost, ozdobí se jimi sám. Kožešiny nebo textilie ze zvířecí srsti a hmyzích výměšků jsou původně především funkční. Je tu ale i řada jiných, které slouží jen jako ozdoba. Od původních majitelů si tak bezostyšně bereme perly, korály, kly, rohy a krunýře, paví pera… může dojít i na krovky brouků.

Broučí krovky jako odpad, klenoty i kritika krutovlády
Zavřít Krovky odráží smaragdově zelené až hluboce modré kovové odlesky – barva závisí na úhlu pohledu. (zdroj: coolhunting.com)

K nejhojněji používaným druhům patří brouk rodu Sternocera aequisignata z čeledi krascovitých, který žije především v jihovýchodní Asii – třeba v Indii, Číně či Thajsku. Není chráněný, v Asii je dokonce chován a zpracováván jako delikatesa. Samotné lehce vyklenuté krovky měří dva až tři centimetry, jsou tvrdé jako ořechová skořápka a září proměňující se (iridiscentní) smaragdovou zelení.

Díky tomu, že se tělíčka brouků pojídají, jsou  jejich krovky vlastně kuchyňským odpadem. Svým vzhledem ponejvíce připomínají drahokamy – a také jsou jako drahokamy již po staletí využívány. Nejstarší zmínky jejich použití pocházejí ze 7. století, dochované exempláře jsou asi o tisíc let mladší.

Přepychové turbany byly v dobách Mogulské říše vyšívané zlatem a broučími krovkami. (zdroj: emmashutko.blogspot.com)

Obšité zlatem zdobily třeba nejdražší turbany Mogulské říše na indickém poloostrově. Zpracovávaly se podobně jako šperkové kameny. Nařezaly se, zbrousily do pravidelných tvarů, provrtaly a našívaly v pravidelném vzoru na podklad. Po celá předchozí i následující staletí se krovky upravovaly a řezaly na drobnější elementy a zdobily se jimi nejrůznější předměty – oděvy, látky na turbany, baldachýny, ale i knižní vazby. Jejich kovový lesk a zářivá barva byly považovány za účinný prostředek k odvrácení zlých démonů.

Právě v Indii a Myanmaru se s krásou zelenomodrých brouků seznámili britští kolonisté a zanedlouho již krovky zdobily evropské taneční róby a připojily se k tradičně používaným pavím a rajčím perům i mušlovým kamejím. Obzvlášť efektní jsou v jevištním osvětlení, a tak v roce 1888 v hojném počtu pokrývaly i kostým Lady Macbeth v provedení slavné shakespearovské herečky Ellen Terry. 

Makabrózní šaty Lady Macbeth z roku 1888 (zdroj: preraphaelitesisterhood.com)

Viktoriánská doba, typická zálibou v dekorování i těch nejobyčejnějších předmětů denní potřeby, pro tyto překrásné hmyzí ostatky našla další využití. Jednalo se zpravidla o výšivky bytového textilu – prostírání či poklop na čajovou konvici. Takové předměty se staly ideálními výkladními skříněmi domácí paní a jejího umění vládnout jehlou. 

Zběžný pohled na největší portál obchodující ručními výrobky Etsy dokládá, že východoasijští krasci jsou stále v kurzu a výroba doplňků z jejich krovek rozhodně neupadá v zapomnění. O tom ostatně svědčí i oděvy od mladé britské návrhářky Holly Russel, jejíž absolventskou kolekci z roku 2009 pokrytou více než tisícovkou modrozelených krovek (i lidskými vlasy) s nadšením oblékla i popová ikona Lady Gaga. Zatím nejrozsáhlejší využití ale krovky nalezly zcela mimo oblast módy.

Belgický umělec Jan Fabre z nich vytváří komplikované obrazy a objekty. Jeho série „Tribute to Belgian Kongo“ a „Tribute to Hieronymus Bosch in Kongo“ jsou vizuálně přepychovou, barvami zářící kritikou vlády Leopolda II. Belgického. Tento vládce v druhé polovině 19. století zajistil Belgii bohatství a stabilitu prostřednictvím nelítostné krutovlády ve Svobodném konžském státu, během které belgické království drancovalo přírodní zdroje a způsobilo smrt a utrpení milionů konžských obyvatel.

Zrcadlový sál Královského paláce v Bruselu je vyzdobený trvalou instalací z dílny Jana Fabre. Společně se svými asistenty pokryl větší část stropu a lustr více než půldruhým milionem broučích krovek. (zdroj: heavenofdelight.weebly.com)

Fabreho vrcholným dílem je však trvalá instalace v Královském paláci v Bruselu, zvaná „Heaven of Delight“. Více než půldruhým milionem krovek pokryl lustr a stropní mozaiky, jejichž barvy se mění v závislosti na úhlu pozorování od tmavě zelené po hlubokou modř a podtrhují tak zdánlivou reliéfnost obrazu. Mozaiku v Zrcadlovém sále Královského paláce instaloval společně s dalšími dvaceti devíti umělci v návaznosti na přerušenou tradici, která zanikla se smrtí nechvalně proslulého Leopolda II., za jehož života byly dveře královského paláce otevřené soudobým umělcům.  Na tuto tradici dnes opět navázala uměnímilovná královna Paola. Tak se pomyslně protly cesty mocného krále a jeho o sto let mladšího kritika. Chitinové krovky asijských brouků se tak symbolicky dostaly zpět na nebe.


Helena Pánková

12. 6. 2014

Komentáře

PŘEDMĚTAUTORDATUM

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek




© Copyright 2013 Happy Materials, s.r.o.
Obsah časopisu je chráněn autorským zákonem.
Kopírování a šíření článků včetně fotografií bez souhlasu vydavatelství je zakázáno.
Design © Helena Jiskrová
Tvorba webu: NETservis s.r.o.