Všímáme si

Nahlédnout do vnitřních prostor. Čestmír Suška a Světlo v soše

Krajku připomínající vzory vyřezané do kovových plátů nebo starých industriálních objektů a cisteren. To jsou známé polohy českého sochaře a výtvarníka Čestmíra Sušky. V pražské Galerii Kuzebauch je od 17.6. k vidění výstava jeho méně známých skleněných soch nazvaná „Světlo v soše“. Suškovy objekty zároveň otevírají výstavní program barokní sýpky Lemberk, kde je bude možné navštívit až do 31.10.

Nahlédnout do vnitřních prostor. Čestmír Suška a Světlo v soše
Nahlédnout do vnitřních prostor. Čestmír Suška a Světlo v soše

Text: Marek Torčík • Foto: Archiv výtvarníka

Protiklady dokonalého a nedokonalého, čistého a nečistého, prostupují celou historii západní filosofie. Podle řeckého filozofa Platóna má každá věc svou skutečnou, hlubší formu. Všechno na světě má své obecné obrysy – ideje. To co vidíme je pak jen stín, odraz zkreslený smysly a okolím. Svět stínů a svět idejí se protínají, ten první je však vždy nedokonalý a pomíjivý.

Platónovy myšlenky nejsou v umění nic nového. Z velké míry mohou popisovat každé výtvarné dílo – to je většinou pouhým stínem umělcovy představy. Co se ale stane, když odmítneme hrát tuto pomyslnou hru nebo když vědomě překročíme hranice mezi těmito oddělenými světy?

Vnitřní světlo

Sochař a výtvarník Čestmír Suška, jehož nová výstava „Světlo v soše“ v pražské Galerii Kuzebauch bude zahájena 16.6. v 18:00, je známý především díky svým velkoformátovým kovovým sochám. Perforované kovové tubusy, staré cisterny a industriální formy – výtvarník je odhmotňuje pomocí různorodých vzorů, pracuje tak se světlem a stínem, s dokonalým vzorem v kontrastu s rezivějícím materiálem. Čas zde sice hraje zásadní roli, je to ale pokořený nepřítel a vnímáme tak spíš jeho dozvuk. Dříve zbytečným věcem dává Suška nový smysl, povyšuje nedokonalé a vysloužilé na něco jedinečného.

Už ve známém cyklu plastik Vnitřní světlo (1992-1993) pracuje Suška s rozdílem mezi vnitřním a vnějším, s různou formou pohledu. Simona Martínková, kurátorka výstavy v Galerii Kuzebauch, uvádí, že to bylo právě zde, kde Suška poprvé vtáhl naši pozornost „skrze drobná okénka a průzory do archetypálních příbytků z pálené hlíny, abychom se zatajeným dechem nahlíželi do jejich nasvícených a často překvapivě členěných vnitřních světů.“

Vernisáž výstavy Světlo v soše v pražské Galerii Kuzebauch proběhne 16.6. od 18:00. Ve čtvrtek 17.6. pak bude v 17:00 slavnostně zahájena nultá výstava barokní sýpky Lemberk.

Právě vztah mezi vnitřním a vnějším, mezi pohledem dovnitř a pohledem ven je jedním z důležitých motivů ve výtvarníkově díle. S nahlížením často pracují i Suškovy objekty ve veřejném prostoru. Rozhledny, altány a další architektonické prvky směřují pohled směrem ven a obrací tak naruby celou dynamiku souboru Vnitřní světlo. Právě v Suškově typických kovových objektech lze nejvíce vnímat světlo jako takové, tedy fenomén poskytující náhled do nitra a zároveň umožňující vyhlédnout ven.

Ideje a stíny

Výstava v Galerii Kuzebauch ale představuje především Suškovy skleněné objekty. Oproti rzí potaženým kovovým objektům působí série soch z čirého či opálového skla čistě a precizně. Skleněné objekty kopírují některé tvary a struktury dřívějších bronzových a dřevěných soch. Jak ostatně píše kurátorka Simona Martínková: „Na první pohled totožné tvary získávají najednou odlitím do transparentního materiálu nové kvality. Vtahují nás k objevování svého vnitřního světa, harmonické krásy, dokonalých tvarů a plným průnikem paprsků skrze čistou křišťálovou hmotu.“

Pravidelní návštěvníci Galerie Kuzebauch již vědí, že sklo dokáže být ohebným a nepolapitelným materiálem. Jeho mnoho různých forem dokazuje nesčetně umělců především skrze materiálové i řemeslné experimenty a inovace. Sklo je málokdy prezentováno jako dokonalý materiál, je spíš materiálem protikladů. Suškův přístup se však nemůže lišit víc. Spočívá spíše v myšlence, v představě. Sklo díky němu nabývá právě oné mytické preciznosti. Odmítá hrát onu hru na ideje a stíny – Suška dokazuje, že dokonalost je přece jenom možná. Skleněné objekty, vznikající postupně od roku 2002, působí nadčasově, čistě a jednoduše. Utváří jakýsi ideál původních předloh, nedokonalé se stává předlohou pro dokonalé.

Nultá výstava sýpky Lemberk

Výstava v břevnovské galerii není jediná možnost, kde na Suškovy sochy aktuálně narazit. Dvě velkoformátové interaktivní sochy budou od 18.6. do 31.10. k vidění i na pozemcích barokní sýpky Lemberk a zahájí tak její chystaný výstavní program. Sochy, nazvané Kalich a Bochník, představují Suškovu známější polohu – prořezané vysloužilé průmyslové nádoby a cisterny s rozmanitými vzory. Kalich, dílo tvořené z kovových plátů, může sloužit i pro živá vystoupení, zatímco Bochník vybízí k meditaci a pozorování onoho vnitřního světla. „Obě tyto sochy náleží k obřím objektům, jakými jsou i Suškovy rozhledny nebo altány stojící již na pomezí architektury. Jejich půvab je dán spojením estetických a funkčních vlastností, i překvapivým prožitkem, který se dostaví při vstupu malými dvířky do jejich vnitřního prostoru,“ dodává Simona Martínková.