JAK TO VIDÍ

Stoprocentní Turbo: Jakub Berdych dvakrát a Okurková sezóna

Má název Okurková sezóna, ale spíš by se měla jmenovat 100 % Turbo, takový drajv má výstava, kterou 19. srpna zahájila Galerie Kuzebauch na Břevnově. Vystavují zde otec a syn Berdychovi, výrazné umělecké individuality, jejichž práce, známé ve světě, je potěšení vidět. Okurková sezóna v obvyklém slova smyslu znamená, že se nic neděje, neb je léto, a to znamená lenošení, a končí úderem září. V Galerii Kuzebauch Okurková sezóna potrvá déle, do 7. října 2022, čas tu běží zrychleně ve shodě s názvy dvou zde vystavených věcí - 100% a Turbo.

Stoprocentní Turbo: Jakub Berdych dvakrát a Okurková sezóna
Stoprocentní Turbo: Jakub Berdych dvakrát a Okurková sezóna

Text: Marie Kohoutová • Jakub Berdych: Objekt a Jakub Berdych Karpelis: Narcis • Foto © Gabriel Urbánek a Jiří Thýn

Komorní galerie Kuzebauch hostí různé, většinou sklářské projekty s mnoha přesahy – do sebe vnořené výtvarné a filozofické kontemplace, díla oslavující krásu a křehkost přírody, dokonalost geometrie nebo materiálu, jehož fluidní vlastnosti zatápějí sklářům po celá tisíciletí, až po projekty mladé generace, které se starším mohou zdáti chytré, zajímavé, zvláštní nebo nepochopitelné a někdy i poněkud ulítlé. To vše k umění patří. Výše jmenovaná výstava obou Berdychů – Jakuba Berdycha staršího a jeho syna Jakuba Berdycha Karpelise – přináší do výstavní síně výrazové kvality mužské ráznosti a přímočarosti, k nimž patří vtip, nesený zkratkou jdoucí k věci a bez okolků.

Podle obvyklých stereotypů by se dalo očekávat, že díla Jakuba Berdycha (*1953) – otce – budou jaksi vážnější, tvořená z pozic zralého nadhledu, neb už má divokost mladých výbojů pravděpodobně odžitou. Omyl! Jeho modré geometrické skulptury jsou nabité energií a síla jejich temperamentu se od prací Berdycha – syna liší pouze odlišnou volbou konceptu. Skulptury připomínají věžáky s nezvyklým vnitřním uspořádáním - jsou to obytné prostory pro pidilidi nebo kóje, které by hned ve volném prostoru přírody nebo města obsadili živočichové všeho druhu? Podíváte-li se na otevřenou zadní stranu těchto věžáků, záhada je rozluštěna.

Jakub Berdych, Objekt, 2019, sklo tavené ve formě, 67 x 39 x 11 cm • Foto © Gabriel Urbánek

Konstrukci skulptur z vystavené kolekce Objekty tvoří zbytkové obaly užitných předmětů, kterým výtvarník dal novou a hrdou funkci – staly se formami pro tavené sklářské objekty. Obaly jim na oplátku za své povýšení do sfér umění na vnitřní stěnu zřetelně otisknou strukturu a charakter vlastního materiálu – krupičky a dolíčky tvrzeného polystyrénu, poddajnost laciného kartonu, vláčnost lepenky, rýhy dřeva, lámavost plastů a kdoví čeho ještě. Rozpoznáte důlky, v nichž si hověla třeba vajíčka nebo šrouby, ohebnost plastové trubice i rázný obrys napovídající uložení kladívka a dalšího nářadí i s výrobním číslem součástky.

Jakub Berdych, Stéla, 2020, sklo tavené ve formě, 29,5 x 24 x 7,8 cm • Foto © Gabriel Urbánek

Části obalů jsou prostorově organizovány tak, aby vytvořily požadovaný tvar objektu a vyjádřily autorův záměr – vyšší formu recyklace, která se stává součástí umění a slouží mu. Láme se tím náš poněkud nevšímavý nebo přezíravý pohled na užitkový obal, protože ten, v jiném kontextu, může být něčím víc, nehledě na to, že obaly všeho druhu vždy patřily do lidské kultury a někdy to bývaly opravdu skvostné kousky. Hloubka „dekoru“ těchto Objektů je značná a můžeme je připodobnit k jakýmsi nepravým, průhledným a na vlastních nohách stojícím basreliéfům, což ony opravdu nejsou, ale proč bychom se měli držet klasické definice, kterou mnohé umělecké dílo už tolikrát zpochybnilo?

Jakub Berdych Karpelis (*1971) zde vystavenou sérií Narcissus dokázal to, po čem prahnou psychologové a psychiatři – podíval se člověku do hlavy, aby přesně viděl, co se v ní děje a o čem přemýšlí. Měl to snadnější než lékaři, pokud to tedy zrovna nejsou koroneři, protože hlavám odřízl kus lebky. Přestože vyjmul i mozek, alespoň tam šedé buňky nikde nebyly, vzadu v hlavách cosi zůstalo. Jakub Berdych Karpelis tak dodává termínu „podvědomí“ novou dimenzi a řešení, jak odkrýt tento stále záhadný svět lidské mysli.

Jakub Berdych Karpelis, Narcis, 2020, čiré křišťálové sklo, 30 x 18 cm • Foto © Lukáš Moravský

Hutně tvarovaná „hlava obecná“ je zde vystavena v mnoha variantách. Na co každá z nich myslí, vyjadřuje výtvarný detail vně i uvnitř, v jednom případě ale extrémně přerostlý – nebudu napínat – je to pochopitelně falický symbol, jehož zářivým protipólem a stvrzením důležitosti je světelná plastika s neonovou trubicí vztyčenou a zatočenou do oslavného tvaru. Výraz nese také materiál na povrchu i v hmotě hlavy - vidíme zde lazury, mramorování, transparentní i opakní sklovinu, matovanou, leštěnou, podjímanou či krakelovanou, barvy nás upoutají luxusní malachitovou, sytě růžovou, tyrkysovou, hořčicovou. Povrchové úpravy jako patina, rez, flokování nebo zvýraznění řezu hlavy zlatem pocity zesilují a dávají ještě něco navíc - chceme si je nejen prohlížet, chceme se jich dotknout, chceme je vlastnit. Takovou moc má podvědomí.

Jakub Berdych Karpelis, Narcis, 2020, Lithyalin, 30 x 18 cm • Foto © Jiří Thýn

Někdy hlavy autorovi nějakým záhadným způsobem zabrání odříznout vršek lebky a tak jim zůstane i obličej, i když plochý a bez nosu. Možná se snaží před ním ukrýt své myšlenky a emoce, avšak marně. Prozrazují je různě pojednané oči nebo naopak prázdné vytřeštěné důlky, destičky s nápisy a v jednom případě je tlak v hlavě tak nesnesitelný, že musí být upnutá do svěráku. Je to osobní, vtipná a zajímavá komunikace a hlavy samy poví, co chcete nebo potřebujete slyšet.

Kurátorka Simona Martínková vhodně zvolila nenásilný a přirozeně vzniklý dialog obou výtvarných konceptů: formální strohost věžáků z taveného skla a recyklovaných materiálů, kde je vše pod kontrolou, a kolekce narcistických hlav s jejich frajerskou sebestředností a excentričností na pomezí luxusu, přiměřené drzosti a kýče. Oba spojuje to, co ve skutečnosti není vidět. Bez ohledu na rozdílné a složité technologie a materiály, z jakých byly všechny tyto objekty vytvořeny, vyvolávají na jedné straně obdiv a pobavení, na druhé jistou ostražitost, která je dokonce nutná, neboť právě ona rozpoznává a v samém středu exkluzivity umění upozorňuje na meze rozpínavosti a nutnosti vědomé kontroly nad sebou samými.

Jakub Berdych & Jakub Berdych Karpelis: Okurková saisona

19. 8. - 7. 10. 2022
Galerie Kuzebauch, Říčanova 19, Praha 6
Otevřeno: po-pá 9-17, vstup do galerie je volný (přes Bistro a Café Kuzebauch, popřípadě zazvonění na zvonek Happy Materials).

Jakub Berdych (*1953), restaurátor, designér a sklářský výtvarník. Podílel se na rekonstrukcích historických interiérů (zámek v Českém Dubu, kavárna Pošta v Liberci, historické objekty České spořitelny a banky ČSOB v Liberci, kubistická vstupní brána hřbitova v Praze-Ďáblicíc). Je autorem návrhů a realizací interiérů v historickém objektu v Liberci, v Novém kostele v Kolíně nad Rýnem, jednotky ARO nemocnice v Liberci a Synagogy v Liberci. Spolupracoval na výpravě filmů Panna a Netvor, Adéla ještě nevečeřela a Monstrum z galaxie Arkana. Působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Technické univerzitě v Liberci. Žije a pracuje v Praze a na Malé Skále v severních Čechách.

Jakub Berdych Karpelis (*1971) působí v oboru designu, skla a porcelánu, pracoval také v architektonické kanceláři. Spoluzakladatel studia Qubus (2002). Věnuje se především konceptuální tvorbě v tradičních materiálech. Jeho práce jsou zastoupeny v českých i světových galeriích a sbírkách (Moss Gallery New York, Mint Gallery Londýn a dalších). Kromě konceptuálního a produktového designu se věnuje realizacím v oblasti interiéru, architektury, grafického designu a volného umění. Mezi nejznámější realizace patří přestavba interiéru kostela sv. Bartoloměje v Chodovicích. Od roku 2008 je také uměleckým ředitelem Dox by Qubus v Centru současného umění DOX v Praze.