JAK TO VIDÍ

Hyper lokálnost: přírodní materiály z kráteru

Jen kilometr od hlavního nádraží v Lublani leží kráter, jáma vzniklá během výstavby obytných domů na místě bývalých kasáren. Nevyužitý prostor se za téměř třicet let proměnil v městskou džungli. Slovinské ministerstvo spravedlnosti část pozemku o rozloze víc než poloviny fotbalového hřiště bezplatně propůjčilo komunitě designérů, biologů, ekologů a umělců. Ti od roku 2020 areál proměňují na dočasnou kreativní laboratoř Krater.

Hyper lokálnost: přírodní materiály z kráteru
Hyper lokálnost: přírodní materiály z kráteru

Text: Valérie Záhonová • Překlad: Elizabeth Spacilova • Foto © Aljaž Plankl: Pohled na Krater shora

english version

Krater se nachází v městské části Bežigrad. Kvůli budování obytné čtvrti Bežigrajski dvor zde byly po rozpadu Jugoslávie zbořeny budovy bývalých kasáren. V devadesátých letech okolo pozemku vyrostla rezidenční a obchodní čtvrť. „Během výstavby se zde těžil štěrk. Tak vznikla jáma, kterou tu vidíme a vlastně i náš název”, říká Andrej Koruza, můj průvodce a jeden ze správců Krateru. Hluboká jáma po těžbě tvoří jasnou dominantu prostoru. Zbytek plochy pokrývá zeleň.

Kreativní laboratoř KRATER vznikla v rámci projektu RUK, který ve Slovinsku vytváří síť výzkumných center na pomezí umění, vědy a techniky. Projekt je spolufinancován Slovinskou republikou a Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Na chodu Krateru se podílí organizace Trajna, urbanistické studio Prostorož, Slovinská společnost pro permakulturu a další sdružení i jednotlivci. Tato rozmanitost je patrná všude kolem.

Sdružení Prostorož stojí za krajinářským a architektonickým řešením Krateru. Na pozemku se nachází hned několik námořních kontejnerů. Jeden je vybaven nástroji pro práci se dřevem a v dalším se suší papíry a květináče. Ve venkovním přístřešku stojí holander, válcový mlýn na mletí celulózových vláken pro výrobu papíroviny.

Foto © Amadeja Smrekar: Centrální prostor Krateru mezi námořními kontejnery ve kterých se nachází dílny.

Organizace Trajna se zabývá kreativním managementem invazních druhů rostlin. Z jejich biomasy vyrábí papír pod značkou NotWeed Paper¹. Název vychází z anglického jména křídlatky japonské - Japanese Knotweed. Tato vytrvalá invazní rostlina, původem ze severovýchodní Asie, byla do Evropy zavlečena v 19. století, a od té doby významně konkuruje původním druhům. Využití pro invazní i neinvazní rostliny Trajna hledá také na území Krateru. Zdejší zeleň zpracovává na výrobu papíru i své další materiálové experimenty.

Na velkém stole mezi námořními kontejnery leží vzorky materiálů z dusané hlíny a hliněné šálky na čaj. „Všechnu použitou hlínu jsme vykopali na území Krateru”, říká Andrej a na chvilku zmizí do jednoho z kontejnerů. Vrací se s obalem z mycelia, do kterého čajový šálek přesně padne. Mycelium, česky podhoubí, je shluk vláken hub. Může růst pod zemí i na povrchu. Pokud se substrát, například sláma, nechá prorůst myceliem, vnikne poměrně lehký kompozitní materiál. Jeho stálost se následně zajistí dehydratací. Takový materiál je biodegradabilní. Díky dobré formovatelnosti má v mnoha aplikacích potenciál nahradit pěnový polystyren. „Máme tu i houbovou laboratoř”, dodává Andrej a ukazuje mi další z kontejnerů. Experimentům s myceliem se tu věnuje mikrobiolog Primož Turnšek. Čekala jsem, že v laboratoři najdu živé podhoubí prorůstající substrátem. Nacházím však výhradně hotové dehydratované vzorky. Důvodem může být nestálá teplota, domýšlím si.

Foto © Valérie Záhonová: Šálky z hlíny a obaly z mycelia vyrobené z materiálů, které se vyskytují na území Krateru vystavené na bienále designu BIO27 v Lublani.

„Myco laboratoř bychom rádi vytápěli teplem z kompostu”, říká Andrej. Kompost v obrovském koši se opírá o delší stěnu kontejneru. Dobře založený kompost se zahřeje klidně i na teplotu přes 60°C. K zahřívání dochází díky bakteriím, které v kompostu intenzivně rozkládají buněčné stěny rostlinných pletiv, čímž vzniká teplo.

Myšlenka použití tepla z procesu kompostování není nová. V zimě se tak udržuje třeba teplota ve sklenících. Klíčová je rovnováha mezi odebíraným teplem pro vytápění a teplem nutným pro správný chod rozkladných procesů. K hlídání teplotní rovnováhy a regulaci na dálku chtějí v Krateru využít chytré technologie. Na řešení v současnosti pracují. Kompost obsahuje dřevní štěpku a slepičí trus. Štěpka pochází přímo z Krateru, jen slepice tu zatím nemají. Třeba se ale objeví, když se na spravování prostoru podílí i slovinská společnost pro permakulturu ².

Foto © Valérie Záhonová: Laboratoř pro experimenty s myceliem. V konstrukci nalevo se nachází kompost, který by měl v budoucnu sloužit k jejímu vytápění.

Jedním z nejnovějších přírůstků v areálu je čajový altán. Postavili ho účastníci letního workshopu s mentory z Atelieru LUMA. Tato design research laboratoř má k zaměření Krateru velmi blízko, věnuje se totiž zkoumání lokální kultury, know-how a zdrojů na území u francouzského Arles. Altán v Krateru byl postaven převážně z lokálně dostupných materiálů. Konstrukce má trámky z invazních rostlin, posezení a stůl jsou vyrobeny z dusané hlíny smíchané s rostlinami. Vše pochází z Krateru. Místní nejsou pouze tašky a mini sporák na ohřev vody Holey Roket od designéra Roka Oblaka. „Říkáme tomu hyper lokální přístup“, zdůrazňuje Andrej. „Hledáme využití pro naše nejbližší zdroje a s tímto postojem seznamujeme naše návštěvníky. Nejde nám o výrobu nebo distribuci produktů, spíš o myšlenku.”

Foto © Amadeja Smrekar: Čajový altán v Krateru.

Bavíme se o dusané hlíně, ze které vzniklo v altánu posezení a stůl. Od Andreje se dozvídám, že využití lokálních přírodních stavebních materiálů ve Slovinsku znesnadňují přísné normy a dlouhé procesy certifikace. „Místní materiály se tak buď použijí nelegálně nebo jsou nahrazeny materiály z dovozu”, dodává. Zmiňuji Martina Raucha, experta na stavby z dusané hlíny, který v rozhovoru pro Material Times sdílí obdobný názor, když říká: „Největší brzdou rozvoje hliněné architektury jsou dnes regulace a normy v oblasti stavebnictví”. Andrej jeho práci zná. Dodává, že na stavbu čajového altánu naváže čajový obřad spojený s multioborovou diskuzí na téma přírodních materiálů a limitů jejich využití, která bude součástí programu bienále designu BIO27³.

Foto © Amadeja Smrekar: Čajový obřad a debatu o přírodních materiálech je možné shlédnout pod tímto odkazem.

Zajímají mě další plány Krateru. „Projekt poběží do roku 2023. Do té doby bude prostor sloužit k experimentům s lokálními materiály, k setkávání, diskuzím a vzdělávání. No a poté zde vyroste justiční palác”, upozorňuje Andrej. Chvilku společně polemizujeme nad tím, zda se příprava stavby může protáhnout. Dalo by se to očekávat, vtipkujeme. Nevím, zda je tento styl humoru vlastní hlavně lidem z bývalého východního bloku, ale v tomto případě je náš pesimismus současně i zdrojem naděje. Naděje na delší život Krateru jako místa setkávání lidí i domova nezanedbatelného množství rostlinných a živočišných druhů.

Justiční palác by měl v budoucnu sloužit lidské spravedlnosti. Gaja Mežnarić Osole z organizace Trajna si však pokládá otázku, zda bychom na spravedlnost neměli pohlížet komplexněji a vedle té lidské neusilovat i o spravedlnost mezidruhovou. Vnímat další druhy nebo celý ekosystém jako subjekty s vlastními právy je obtížné.⁴ V naší společnosti jsou nelidské entity považovány především za zdroj materiálu a zisku. Je těžké představit si alternativu. Právě ta ale tým Krateru zajímá. V návaznosti na připravovanou stavbu justičního paláce a téma multidruhové spravedlnosti proto Krater uspořádal v září 2022 konferenci, kterou lze zpětně shlédnout pod tímto odkazem.

Foto © Amadeja Smrekar: Krater je otevřen veřejnosti od dubna do listopadu každé úterý mezi 16-18.

Krater je pozoruhodné a inspirativní místo. Urputná snaha o využití těch nejbližších zdrojů a dosažení harmonie se zdejší faunou a flórou je od reality okolního světa oddělená jasně natřenou zdí. Když odcházím, přemýšlím, do jaké míry může hyperlokální přístup překročit hranice experimentu.

V mnoha oblastech se dost možná nelze vrátit zpět. Produkty a materiály, které využíváme, jsou dnes natolik komplexní, že nemohou být vždy a všem lokálně dostupné. Lokálnost v internetem propojeném světě není, a ani nemůže být, odtržena od globální reality a znalostí. Oba principy se však mohou doplňovat. A největší výzva podle mě spočívá ve hledání jejich smysluplné rovnováhy.

----------------------------------------------

Poznámky:

¹ Vzorky papíru NotWeed naleznete v showroomu centra pro inovativní materiály matériO’ Prague.

² Mezi základní principy permakultury patří pozorování a využívání přírodních koloběhů a vazeb. Tyto znalosti uplatňuje v navrhování všeho, co potřebujeme k životu - k produkci potravin, vytváření bydlení, věcí nebo systémů, které nám poskytují energii. Permakultura kombinuje tradiční postupy i moderní technologie. Jejím cílem je zajistit člověku dostatek, který nevznikne na úkor dalším lidem ani životnímu prostředí. V širším smyslu je permakultura filozofií o hledání rovnováhy mezi lidskými potřebami a potřebami ekosystému. Inspirace permakulturními principy je v Krateru patrná.

³ Dvacátý sedmý ročník nejdéle trvajícího bienále designu v Evropě nesl název Super Vernaculars - Design for Regenerative Future. Jeho ústředním tématem byly lidové znalosti a dovednosti, které inspirují nové přístupy k designu a architektuře. Vystavené projekty spojovala snaha řešit komplexní globální i místní výzvy kreativními způsoby. Více na: https://27.bio.si/

⁴ V roce 2014 novozélandská vláda prohlásila maorské území Te Urewera za právnický subjekt se všemi právy, pravomocemi, povinnostmi a závazky právnické osoby. Vznikl revoluční zákon jak v rámci Nového Zélandu tak i celosvětově. V roce 2017 byl na Novém Zélandu status právnické osoby udělen i hoře Taranaki a řece Whanganui.