Jak to vidí

Anna Špuláková Beránková: Cena za nejlepší materiál namísto výkřiku budoucnosti vyzdvihla soustavnou a usilovnou práci

Je těžké nepropadnout tlaku společnosti, vnitřnímu velikášství a snu o tom, že zrovna já vyvinu ten nejlepší, nejlehčí, nejčernější, nejekologičtější (doplňte si sami) materiál. Zvláště pak v době úžasných objevů v oblasti materiálů, o kterých čteme takřka každý měsíc. Žijeme v období, kdy překonání hranic našich představ o tom, co jsme až doteď měli u hmoty za dané, nastává skoro každý půlrok.

Anna Špuláková Beránková: Cena za nejlepší materiál namísto výkřiku budoucnosti vyzdvihla soustavnou a usilovnou práci
Anna Špuláková Beránková: Cena za nejlepší materiál namísto výkřiku budoucnosti vyzdvihla soustavnou a usilovnou práci

Ačkoliv mám ráda experimenty s matérií a fandím snahám překonat sebe sama nebo hmotu, musím konstatovat, že hlavně v oblasti studentských prací často vyznívá tato snaha poměrně často naprázdno. Je tomu tak v důsledku nedostatku času na rozpracování prvotní nadějné a radostné ideje nebo kvůli nepříliš velkému odhodlání k otrocké práci, jakou dořešení nějakého problému obvykle představuje.

O to sympatičtější se mi jeví usilovné a pomalé zkoušení a soustavné vylepšování v jednom určitém odvětví. Oceňuji práci na vyřešení konkrétního, i když v globálním měřítku možná malého problému, se kterým se pravděpodobně ve svém životě setkává zatím nepojmenovaná a nevyčíslená, ale existující a neopomenutelná množina osob.

Hlavní cenu New Material Award 2016 získal designér s vylepšenou stolní 3D tiskárnou (foto: Dirk van den Heuvel)

A právě postupování krůček po krůčku vedlo k vytvoření stolní 3D tiskárny na keramické objekty. Tiskárna, jejímž autorem je Olivier van Herpt, byla v říjnu minulého roku v Amsterdamu ověnčena New Material Award 2016 – cenou za nejlepší materiálové řešení. Cena je udělována ob rok. (O ročníku 2014 jsme psali zde.) Porota vybírá projekty designérů a umělců, které nabízejí inovativní řešení problémů dneška a odpovídají na výzvy zítřka. Projekty buď zahrnují použití nových materiálů, nebo pracují s jejich použitím novými způsoby.

Vítěz hlavní ceny získá 15 000 eur za hotový projekt nebo návrh. Druhou cenu, nazvanou New Material Fellow, získává ten, kdo představí myšlenku vhodnou k dalšímu rozvinutí a rozpracování. Při další práci má vítěze podpořit půlroční stáž v Het Nieuwe Instituut. Letos ji získala Diana Scherer za Interwoven.

Olivier van Herpt vytvořil již několik kolekcí, dostaly se i do sbírek newyorského muzea Cooper Hewitt (foto: Olivier van Herpt)

Designér Olivier van Herpt chápe udržitelnost jako břemeno, které by měl jako kříž každý designér nést a svést s ním co nejférovější boj: „Jako designér cítím plíživý neklid. Je mi zásadně proti srsti vytvářet nové věci ve světě, který jich má už tak hodně.“ Dlouhodobě se věnuje vztahu hmoty, výrobního procesu a udržitelnosti. Průsečík si našel ve vyhýbání se plastům, v používání materiálu, který je přírodní a opět v přírodě rozložitelný nebo znovupoužitelný, a technologii 3D tisku – ta totiž umožňuje přizpůsobit návrh na míru aplikaci a vyrobit jen tolik, kolik je skutečně potřeba.

Když van Herpt zjistil, že na trhu není stolní 3D tiskárna s dostatečným rozlišením, která by mohla tisknout předměty běžné denní potřeby střední velikosti (vázy a mísy, které mohou být v kontaktu s potravinami), začal na jejím sestrojení pracovat sám. Na začátku experimentoval, potýkal se s problémy, kterému mu přinášela práce s různými typy hlíny, vadily i příliš silné jednotlivé vrstvy.

Nesnáze překonal v momentě, kdy začal používat samotnou hlínu bez přídavku vody. Na podávání použil vylepšený přídavný extrudér, který zkonstruoval společně s designérem Jorisem van Tubergenem v předchozím projektu, ve kterém řešili, jak na stolní 3D tiskárně vyrábět prototypy ze včelího vosku. Vosk je totiž ideální v tom, že má nízkou teplotu tavení, je tedy v domácích podmínkách snadno znovu roztavitelný a znovupoužitelný (což plasty, které se používají k prototypování, nejsou kvůli tomu, že se používají ve strunách nebo jemném prášku).

Nádoby z kolekce Sediment představují jedny z nejtenčích stěn, jakých jsme dnes schopni při tisku keramiky docílit

Kolekce 3D Woven – most mezi dlouhověkou zkušeností hrnčíře a současného návrháře strojů a nádob (foto: Olivier van Herpt)

Po dvou letech vývoje dospěl designér k tiskárně, na které je schopen vyrobit předměty do průměru čtyřicet dva centimetrů. Na výšky mohou mít až osmdesát centimetrů. Může se pochlubit i značnou přesností a vysokým rozlišením tisku, což demonstruje na dvou kolekcích nádob – Sediment a 3D Woven Collection. Nyní pracuje na sestrojení ještě větší tiskárny, která bude sloužit k tisku stavebních prvků.

Není bez zajímavosti, že designér kolekcí 3D Woven odkazuje na tvar vlnovky a keramiku vzniklou rukou starověkého řemeslníka. Je fascinující, že se stále obracíme ke zkušenosti pravěké, manuální, jež takto pomyslně dává tvar objektům vznikajícím technologií, která by sama o sobě jejich tvar determinovala již zcela jiným způsobem.

Anna Špuláková Beránková se o materiály a to, jak věci vznikají, intenzivně zajímá od studií naStřední průmyslové škole sklářské. Své znalosti prohlubovala v ateliéru Přírodní materiály na ústecké FUD. Takřka od počátku se podílela na projektu matériO Prague, kterou až do svého nástupu na mateřskou dovolenou vedla. Jako redaktorka a odborná konzultantka se podílí na podobě magazínu Material Times od jeho vzniku.