Všechny jejich loutky, kulisy nebo doplňky přitom musejí „sedět“. Aby vydržely od premiéry po derniéru. Aby se daly transportovat. Aby naplnily představu scénografa, režiséra i loutkoherců.
Pracovat v dílně loutkářského divadla znamená umět hned několik řemesel nebo se jim postupně naučit. Například soustružení dřeva, k němuž se používají i tato klasická stará dláta.
Starší truhlářské stroje – hoblovka a pásová pila – patří k základnímu vybavení, bez něhož by se tu neobešli.
Dřevo je pro divadlo klíčovým materiálem. Jirka se Štěpánem ho občas shánějí složitě, jindy snadno. Snaží se ale mít vždycky dostatek zásob. A pokud to jen trochu jde, materiál si sami suší přirozenou cestou.
Pohled do skromné krejčovské dílny, kde vznikají kostýmy pro herce i pro dřevěné loutky.
Spousta věcí se vyrábí jako originál. Zadání od výtvarníků, scénografů a režisérů jsou rozmanitá a často velmi specifická. Řemeslníci ale musejí vždycky najít řešení.
Tradiční materiál dřevo v kombinaci s materiálem synteticky vyráběným, který přináší lepší vlastnosti pro výrobu částí kulis stromů.
Co je to za „podivnost“? Část soustrojí, které dovolí ovládat větší loutku jednomu z herců z invalidního vozíku. Konstrukci vymyslel, navrhl a vyrobil Štěpán pro jednoho z kolegů.
Scéna z představení. Na řemeslnících není pouze to, že ji podle návrhů vyrobí a sestaví. Musejí myslet i na to, že s ní divadelníci budou vyjíždět na zájezdy mimo svoji domovskou scénu. A to znamená pevnou konstrukci, skladnost a možnost jednoduše kulisy složit a rozložit.
V dílně na vás z každého kouta hledí nějaký ten hotový výrobek. Loutky, kulisy a další doplňky končí po několika letech v divadelním skladu. Některé se po čase bohužel i likvidují, přičemž použitelný materiál slouží k další výrobě.
Barvy. Bez nich by to nešlo.
Zátiší jako z řemeslnické pohádky, co myslíte? Vpravo nákres jedné z loutek, kterým „vdechli život“ právě Jiří se Štěpánem.
