Milán během týdne designu připomíná nablýskanou výkladní skříň, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. V historickém centru se také letos pod taktovkou značek jako Gucci, Hermes, Lexus a dalších superstars odehrávala fascinující přehlídka vrcholného designu i marketingu. Instalace v pompézních palácích byly dotažené do posledního detailu a člověk se při usrkávání aperolu rád a snadno nechal omámit vymazlenou estetikou, která otevírá dveře jak do jinak nepřístupných interiérů, tak i nových kolekcí.
Ta pravá, syrová energie, která vás ale z této konejšivé krásy vytrhne, se tentokrát odehrála o pár stanic metra dál. V komplexu bývalé vojenské nemocnice Baggio, pod hlavičkou platformy Alcova, hostily staré budovy prorostlé zelení to nejzajímavější z nezávislé scény. Kde jinde by se měl představit nový kolektiv OFF-GRID než právě tady? V místě, kde se staré zdi potkávají s novou krví designu?
Vznik kolektivu, zejména když jde o sklo, působí v dnešní době ega a individualismu nesmírně osvěžujícím dojmem. OFF-GRID tvoří Irena Czepcová, Michaela Spružinová, David Valner, Mila Zila a Ivana Zuskinová, která podotýká: „Nechceme být jen další komerční značkou, ale kolektivem, který vrací sklu jeho uměleckou váhu a osvobozuje ho od nálepky tradičního řemesla. Naším cílem je trochu pošťouchnout českou scénu a dokázat, že sklo může fungovat i jako progresivní umělecká skupina.“
Od neonu k pupíku
Mila Zila do kolektivu vnáší fascinaci sklem jako živým médiem. Její cesta k němu však byla postupná – po vysoké škole v Bratislavě se přestěhovala na sever Čech, aby znovu vystudovala střední sklářskou v Novém Boru. V Miláně představila sérii Persona, kde poprvé propojila skleněné objekty s vlastnoručně ohýbanými neony. Její věci připomínají organické struktury, srdce nebo Rorschachovy skvrny, ale pro ni samotnou je nejdůležitější světelný dialog. „Fascinuje mě ta proměna: když neon svítí, je to emoce a světlo, které dál kreslí po ploše skla. Jakmile ho ale vypnete, zbyde jen čistá skleněná trubice. Je to jako dvě různé identity jednoho objektu,“ vysvětluje.
Technologickou mystifikaci pak mistrně rozehrála Irena Czepcová. Její vázy působí jako masivní tavené plastiky. Přitom jde o foukané sklo, které následně sama brousí ve své dílně. Irena si v nich hraje s intimním tématem negativního otisku pupíku. „Baví mě zkoumat, jaký má tvar v negativu podobu. Je to symbolický moment propojení matky s dcerou, symbol zrození, jizvu, kterou má každý z nás unikátní,”. vysvětluje autorka, která dělala odlitky pupíku dohromady pěti žen. Její objekty jsou malou hádankou – na huti se jí podařilo do foukaného skla přenést detaily, které jsou obvykle vyhrazeny jen pro techniku tavení do formy. Barevná skleněná bublina uvnitř navíc reaguje na dech skláře, takže je každá váza unikátním záznamem okamžiku. Objekty jsou navíc navrženy tak, aby fungovaly i po otočení dnem vzhůru jako autonomní skleněné plastiky, ve kterých se vnitřní anatomie mění v abstraktní hru světla. Kromě pupíků vidíte taky třeba husí kůži.
Hra na schovávanou
Ivana Zuskinová, v Miláně zhmotnila své digitální grafiky, které roky existovaly jen v online prostoru pseudonymu Morská panda. Její mísy z kolekce Velvet Mare stojí na subtilních nožkách a klamou tělem – na první pohled totiž popírají vizuální chlad skla. Díky specifické technice sítotisku, kterou si Ivana osvojila během pobytu v Anglii, získaly objekty unikátní, až drsně sametový povrch. Je to vrstvený proces postupného zapékání a tavení, na jehož konci nehmotný pixel získává fyzickou sílu a deformovanou krásu skleněného objektu. Mísy fungují skvěle jako solitéry, ale jejich největší síla je v kompozici, kdy společně skládají jeden velký, sametový obrazec. „Hledala jsem způsob, jak své digitální grafiky přenést do hmoty. Nakonec ji zhmotnila až technika sítotisku sklářským pudrem.”
Podobně vrstevnatý přístup zvolila i Michaela Spružinová, která se v kolektivu trochu vymyká svou ryze volnou tvorbou. Instalace Michaely Spružinové přímo reaguje na genia loci budovy. Vytvořila monumentální paraván – objekt, který v nemocnicích vždycky dělil soukromí pacienta od provozu nemocnice. Michaela téměř měsíc v kuse ručně vyplétala tisíce vyřazených korálků z Preciosy, aby pak výsledek své práce záměrně schovala pod vrstvu látky. Skrze jemné průřezy na khaki látce evokující klasický armádní vzor zvaný jehličí prosvítá magenta, která do vojenského drilu vnáší ryze ženskou linku a probouzí zvědavost nahlédnout dovnitř. Autorka se tady navíc ocitla v roli vystavující vedle svých bývalých studentů Davida a Ivany: „Je to neuvěřitelně obohacující. Zjišťuju, že mě v mnohém válcují, a jsem na ně strašně pyšná. Práce v tomhle kolektivu mě nutí k maximální kvalitě,“ přiznává.
Organický mikrosvět
Instalaci v Alcově uzavírá David Valner, který je na sklářské scéně už zavedeným jménem. V OFF-GRIDu funguje jako přirozený opěrný bod. Sám vnímá kolektiv jako cestu, jak si navzájem pomoct a vnést do skla novou energii. Dominantou Davidovy instalace v Alcově je stolek ze série Fungus, tvořený shlukem deformovaných skleněných „balonů“ v pastelových tónech, na kterém rozkvétají skleněné květy ze série Botanica. Vedle stojí svítidlo ze série Parasitica s bronzovou nohou a kokonovitými stínidly s efektem rozlité tekutiny. Davidův přístup definuje fascinace přírodou – konkrétně plísněmi, houbami a parazitickými organismy, které abstrahuje a osobitě interpretuje. Své série buduje kontinuálně a koncepčně, od složitých objektů, na kterých testuje estetiku a techniku, se postupně propracovává k uceleným kolekcím funkčních objektů pro interiéry. „Svět mě barevně i tvarově fascinuje, tak si z něj beru výtažky své inspirace a skrze vlastní pohled je posílám dál,“ vysvětluje. David vnímá OFF-GRID jako platformu, která se může časem rozšiřovat a reprezentovat novou krev v oboru.
Odvaha jít vlastní cestou
To, že se OFF-GRID Collective ukázal pod hlavičkou nejprogresivnější platformy milánského týdne designu, značí, že jeho kvalita odpovídá současné světové poptávce po autentičnosti. V konkurenci mezinárodních talentů se neztratil také proto, že za každým jeho objektem je cítit přímý kontakt s materiálem a hodiny strávené nad tvorbou a je jasným důkazem, že sklo má v sobě stále neobjevené možnosti. OFF-GRID v Alcově je signál, že se tu formuje nová síla, která vystupuje ze stagnace směrem k experimentu a posouvání technologických možností. Jsem přesvědčená, že jsme něm rámci nejen česko-slovenského, ale i světového designu, neslyšeli naposledy. Jak doplňuje David Valner: „Off-Grid může představovat platformu pro novou vlnu v česko-slovenském sklářství.“
