Šindele dělá ze smrkového a jedlového dřeva, na zakázku i z modřínového. Nejkvalitnější dřevo je to, které rostlo pomalu. Poznamenává, že dnes je zájem i o výrobu tak zvaných alpských šindelů z modřínu. „U nás na horách ale není dostatek vhodných stromů. Výrobci je tedy dělají z modřínu z teplejší oblasti, kde roste rychleji. Střecha z tohoto šindele je vizuálně jiná než z valašského.“
Spolu s materiálem je důležitý i způsob, jakým se dřevo štípe podél vláken. Právě díky štípání ve směru jejich růstu pohlcuje dřevo méně vody. Když se vše podaří a je-li střecha vhodně situovaná a provětrávaná, může vydržet až sedmdesát let. K ošetřování šindele obvykle šindelář Pořický používá dřevní tradiční přírodní produkt – tér. ,,Podle mého se dnes nejrůznější impregnace dřeva používají nad míru. Cena není úměrná k prodloužení životnosti. Kolikrát postačí, když se pokládka udělá správnou technologií, která zamezí rychlé degradaci materiálu.“
Dřevo degraduje hlavně působením vlhka, vzdušného kyslíku a UV záření. „Jižní strana střechy, na kterou dopadá více světla, bývá v porovnání se stranou severní v horším stavu. Párkrát se mi už stalo, že jsme sundávali šindele z jižní strany, tedy spíše loupali jako perníček, a na severní to šlo ztuha,“ vzpomíná. A objasňuje, proč je zásadní ochránit dřevo před vlivy UV záření – to totiž v materiálu vyvolává nevratné fotochemické reakce. K takové ochraně je ostatně dřevo od přírody dobře vybavené. „Pigment si vytvoří samo, když potom na slunci zešedne.“
Hotové šindele se nechávají vysychat na vzduchu v přesně odměřených balících.
Michal Pořický se usídlil ve valašské vísce Solanec pod Soláněm, kde vyrábí tu šindele a během sezóny je pokládá na krovy. Letos na podzim bude pracovat na hradě Kost, příští rok ho čeká rekonstrukce střechy a krovu v Boskovicích. V Srbské Kamenici bude opravovat hliněné spáry v roubení.
